Možná to zavinil sám Jeho Svatost Dalajláma, který svým českým obdivovatelům naznačil, že je také tak trochu marxista, a že mu nejde o nezávislost Tibetu, ale o jeho plnou autonomii. Asi proto se mediálně i on někam ztratil a většina českých TV, včetně té nejslavnější, přestala ukazovat třeba jen dokumentární filmy „západních“ natož pak českých, produkcí, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Dokonce i Člověk v tísni omezil svá naučná vyprávěné o Tibetu. Protože je však mimořádně dobře dotovanou službou pravdě, bylo jen otázkou času, kdy se objeví nové téma, nový kraj a noví mučedníci a bojovníci proti čínské a ruské zvůli. Stali se jimi Ujguři, jedno ze starobylých etnik, které se pohybovalo, podle některých badatelů, téměř dva tisíce let na území větším než naše jediná správná část Evropy. Dnes, stejně jako před léty, bychom Ujgury mohli najít v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Turkmenistánu, jejichž hranice jednotlivci (ale i organizované skupiny) překračovali v dobách pečlivě střežených hranic mezi SSSR a ČLR.

Této mobilitě odpovídala také lidová slovesnost a její hrdinové nebo symboly. A to dost často bez ohledu na historická bádání. To způsobilo, že Ujguři hledali své  hrdiny a v Kazachstánu vznikla legenda o ujgurském původu Čingischána, který se se svou armádou dostal v 13. stol. do nám blízkých evropských končin. Mj. této legendě udělal přítrž asi před patnácti lety natočený velkofilm Nomád, na kterém spolupracovali  Miloš Forman (koproducent)  a Ivan Passer, jako druhý režisér.

Ujguři prošli také mimořádně zajímavým vývojem kulturním. Od původního šamanismu přes buddhismus k islámu, který je dnes hlavním náboženstvím těch, kteří žijí v čínské provincii Sin-ťiang.  Ta je ještě stále součástí ČLR a startovní čárou Hedvábné cesty z Číny do Evropy, která je ve smyslu geopolitickém, chápána jako čínsko-ruské spojenectví, ohrožující ekonomické a politické zájmy některých evropských zemí. Asi právě proto jsme si i v Praze začali všímat toho, jako jsou v Sin-t´iangu ohrožována lidská práva Ujgurů, kterých by na tomto rozlehlém území mělo žít, podle statistiky OSN staré už asi deset let, ne víc než 9 milionů. Zda tam čínští komunisti nebourají mešity, jako se humanitárně srovnávali se zemí modlitebny a kláštery v Srbsku nevíme, ale myslíme si, že celé toto území a jeho obyvatele ohrožuje spíše „rudý“ kapitalismus a s ním související sinizace.

Prý žjje asi milion Ujgurů  „převychovávaných“ v táborech nucené práce. Málokdo si vzpomene, že tento nápad pod heslem Arbeit macht frei! má svůj původ v Evropě a v některých naši sousedních a dnes nám kamarádských. zemích. Také je tam prý omezována náboženská svoboda místních muslimů, kteří v této oblasti nejsou nenáviděným teroristy a jinověrci jako v Evropě. Není muslim, jako muslim a o tom, kdo je jakým vyznavačem oddání se nějaké víře budeme rozhodovat my.

A když ne my, tak alespoň primátor hl.m. Prahy Hřib, nebo senátor Fišer, kteří v Praze uspořádali soukromé setkání některých Ujgurů a umožnili jim na půdě tradičně nábožensky exaltované metropole českého státu ustavit Světový Kongres Ujgurů. Zda jen těch, kteří žijí v ČLR, nebo i v ostatních sousedících zemích, jsme se nedověděli. Snad to vědí alespoň ti, kteří na tuto soukromou sešlost byli pozvání, a kteří by nás také mohli informovat, kolik kongresmanů a z které země do Prahy přijeli.

Alespoň pražský pirátský primátor by mohl říct, kolik ho tato „soukromá akce“ stála, z kterého účtu byla zaplacena a kterou vlajku budeme při slavnostních příležitostech vyvěšovat. Islámští bojovníci za pravou víru mají hodně symbolů a mohlo by se stát, že někdo vyvěsí na budově magistrátu tu nesprávnou.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)