Policie nechala rabující lůzu volně řádit a lidem nezbylo, než aby si své krámky bránili sami, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Kyl Rittenhouse byl nejprve napaden, a poté se jej dav pokusil lynčovat. Během potyčky zastřelil tři muže. Z toho dva v situaci, kdy ležel na zemi uprostřed rozzuřeného davu. Minulý týden proběhl soud. Porota měla k dispozici detailní kamerové záznamy a spoustu svědectví. Dospěla k jednomyslnému závěru, že se jednalo o nutnou sebeobranu.

Mládenec se teď bude soudit s velkými médii, které o něm napsaly spoustu odpudivých lží. Ale tím to pro něj asi nekončí. Když 17letý kluk získá zkušenost s pokusem o lynč a zastřelí tři lidi, nejspíš ho to poznamená na celý život.

Někdo byl s rozsudkem spokojen, někdo ne. Podle toho, se kterou politickou stranou kdo sympatizuje. To se dalo čekat.

Mnohem vážnější ale je, že rozzuření progresivisté neargumentují tím, že by soud něco přehlédl, podcenil nějakou okolnost, dopustil se chybného vyhodnocení nějakého paragrafu. Většina námitek směřuje proti tomu, že soud vůbec posuzoval důkazy.

Co si nejspíš představovali, ukazuje srovnání s procesem s Derekem Chauvinem (policistou, jemuž při zatýkání zemřel zfetovaný zločinec George Floyd). Důkazní řízení ukázalo, že policista Chauvin nemohl jednat jinak, a že nenese žádnou vinu na Floydově předávkování drogami. To ale nebylo rozhodující. Většina soudního jednání se točila kolem toho, jaké pocity v kom obviněný vyvolal. Svědkové dramaticky hovořili o tom, jak se cítili. A policista Chauvin dostal 22 let!

Když čteme komentáře k Ritterhausovi, fakticky vidíme požadavek, aby byl souzen podle pocitů. Třeba podle toho, že když někdo slyší jeho jméno, vybaví se mu „vnitrostátní terorista“. Není to dostatečný důvod k vynesení rozsudku?

Všimněte si, že to není nic, co by mohl obviněný ovlivnit. Není souzen za názory ani za politické postoje (i když to by taky bylo nepřijatelné). Je souzen za to, co o něm napíše nějaký redaktor, který ho v životě neviděl, a který se o jeho případ v podstatě nezajímá.

Ono to odjakživa bývalo tak, že rozhodování soudů bylo ovlivněno tím, jakou měl obviněný pověst, a jaké pocity převládají. Ale věřilo se, že to tak nemá být, a že soudci tomu mají ze všech sil čelit. Proto se řešily záležitosti jako „podjatost“ – tedy to, že soudci či porotci nejsou schopni posuzovat záležitost nestranně. Nově je tomu tak, že podjatost je požadována.

V případě Kyle Rittenhouse soudce řídil proces postaru. Soustředil pozornost na fakta a bránil se proti zasahování médií. Jenže jak dlouho ještě budou rozhodovat takoví soudci?

Mohli bychom říct něco ve smyslu „blázniví Američané, těm to patří.“ Mohli bychom. Kdyby se to nepřenášelo do Evropy, včetně České republiky. Máme tu příklad Waltera Krafta, který byl odsouzen, aniž proběhlo důkazní řízení. Podle soudkyně byl případ naprosto jasný.

Ono je to vlastně logické. Když se hroutí základní civilizační mechanismy, těžko můžeme čekat, že zůstanou nestranné soudy. Což je – mimochodem – rozdíl i proti minulým totalitním režimům. Tam sice probíhaly politické procesy, ale cílem režimu bylo udržet – mimo tyto politické procesy – nestranné a funkční soudnictví.  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)