Stručně řečeno, k těm „krutým dvěma“ («gruesome twosome») americko-ruských vztahů, náměstkyni amerického ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti Victorií Nulandovou a vrchním velitelem NATO generálem Philipem Breedlovem, nyní přichází ještě třetí neo-studený válečník, generál námořní pěchoty Joseph Dunford, předpokládaný předseda sboru náčelníků štábu (Joint Chiefs Of Staff), a ti spolu vytváří „hroznou trojku“ amerických úředníků, která hlasitě podporuje vojenskou konfrontaci s Moskvou.

Během svého potvrzujícího slyšení před senátním výborem pro armádní služby řekl Dunford, že považuje Rusko za největší hrozbu pro USA. Ale ne jen jako nějakou „hrozbu“. V jedné řeči, která by mohla být vytažena z amerických novin z 60tých let, vysvětlil Dunford, „Pokud byste chtěli mluvit o národu, který by mohl představovat existenční hrozbu pro Spojené státy, musel bych jmenovat Rusko“, a dodal „když se podíváte na jeho chování, je to přímo alarmující“.

Zatímco Dunfordova rétorika studené války hřála u srdce přední válečné jestřáby výboru Senátu, jako Johna McCaina, nebo s ním slepě souhlasícího Lindseye Grahama – kandidáta na prezidentský úřad 2016 – ale Tedem Cruzem ve shodě s Texasanem Josephem McCarthym nebyla dobře přijata v Bílém domě, ani na ministerstvu zahraničí. Tiskový mluvčí Bílého domu John Earnest na tiskové konferenci distancoval prezidenta Obamu od názorů Dunforda slovy: Dunford vyjádřil „svůj vlastní názor“ a „neodráží nevyhnutelně…souhlasnou analýzu národního bezpečnostního týmu prezidenta“.

Mluvčí ministerstva zahraničí Mark Toner byl méně empatický v komentování poznámek Dunforda, když prohlásil, že státní tajemník John Kerry odmítl poznámky generála: „Ministr zahraničí nesouhlasí s postojem, že Rusko by znamenalo existenční hrozbu pro Spojené státy a upřímně řečeno ani Čína.“ Toner se odvolal na Dunfordovo tvrzení, že Čína stojí za Ruskem na druhém místě jako významná hrozba pro Spojené státy.

Nicméně, byl to Kerry, kdo Nulandovou, která je vdaná za pra-neocona Roberta Kagana a architekta projektu pro Nové americké století (PNAC), vyzdvihl na pozici, ve které je nyní odpovědná za americko-ruské vztahy. Dříve byla Nulandová tiskovou mluvčí americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové. A pokud paní Clintonová preferuje „podporu ženám“ je signálem, že by Hillary Clintonová mohla Nulandovou, která kdysi pracovala pro viceprezidenta Dicka Cheneyho, dostat na vyšší pozici, a to i na ministryni zahraničí nebo poradkyni pro národní bezpečnost. Obama a Kerry se mohou distancovat od Dunfordových znepokojujících připomínek jak chtějí, ale jsou to právě oni, kteří osoby jako Nulandová, Breedlove, Dunford a šavlí řinčícího ministra obrany Ashton Cartera povýšili do důležitých politických úřadů v rámci Obamovy administrativy.

Dunford a Breedlove vypadají jako by byli vybráni na castingu pro remake černé komedie filmu režiséra Stanleyho Kubricka z roku 1960, „Dr. Divnoláska aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu“. Dunford, nesoucí problematickou přezdívku „Bojovný Joe“ a byl popisován jako „horlivý katolík“ vypadá jako řvoucí generál Buck Turgidson, který poté, co nepředvídatelné B-52 letí do Ruska na rozkaz vyložit na raketovou základnu jaderný náklad, zmatenému prezidentu prohlásí: „Nyní je třeba se rozhodnout, vybrat si mezi dvěma politováníhodnými poválečnými, ale „odlišnými “ scénáři: jedním, kde budete mít 20 milionů mrtvých a tím druhým, kde budete mít 150 milionů mrtvých. “ Breedlove druhé straně, stejně ideolog jako fiktivní generál Jack Ripper vysvětluje ve filmu „Dr. Divnoláska“ svému britskému styčnému důstojníkovi: „Dnes je válka příliš důležitá, aby byla přenechána politikům. Oni nemají ani čas, ani vzdělání, ani sklon ke strategickému myšlení. “

Dunford, Breedlove, Nulandová a Carter by mohli velmi dobře dotlačit Spojené státy a Rusko až na pokraj horké války. Breedlove prosazuje vytvoření společné pracovní skupiny NATO velmi vysoké připravenosti (Very High Readiness Joint Task Force), neboli VHRJTF, jak je označována zkratkou na zkratkách závislými z Pentagonu. VHRJTF umístí pozemní jednotky z devíti zemí NATO na hranice Ruska. Nová jednotka rychlé reakce se účastnila poprvé od konce studené války cvičení „živý oheň“ v Polsku, s krycím názvem NOBLE JUMP. VHRJTF vlastní také z USA dodané drony. Bezpilotní dron by mohl přinést opakování incidentu U-2 z roku 1960, kdy americký špionážní letoun s posádkou byl sestřelen nad Ruskem. To, že tentokrát by se dron zatoulal z jednoho z pobaltských států do ruského vzdušného prostoru, nelze vyloučit.

Obama a Kerry si pospíšili, aby se distancovali od „Bojovného Joea“ Dunforda před výborem Senátu. Nicméně, kdyby opravdu chtěli obnovit vztahy s Ruskem, mohl Kerry Nulandovou vyhodit, Obama mohl Dunfordovu nominaci vzít zpět a oba by pak mohli požádat NATO, aby dostali nového nejvyššího velitele. Nicméně, jak prezident Dwight Eisenhower varoval v jeho rozlučkové řeči roku 1961 před hrozbou „vojensko-průmyslového komplexu“ jsou Obama a Kerry bezmocní zbavit se těch, kteří byli nasazeni těmi, ze kterých se stal komplex „příjemců nařízení vojenské inteligence“.

A co je ještě více znepokojující, že Breedlove, Dunford, Nulandová a Carter jeví ochotu zatáhnout do nové studené války nejen Rusko a Čínu, ale také jsou připraveni konfrontovat novou „anti-NATO“ organizaci, Šanghajská organizace spolupráce (SCO), která měla právě konferenci na nejvyšší úrovni v Ufě, hlavním městě ruské autonomní republiky Baškortostán. Poté co bude Dunford potvrzen senátem a vznikne „hrozná trojka“ NATO a USA budou ochotny se vojensky postavit nejen proti členům SCO Číně a Rusku, ale také proti novým členům Pakistánu, Indii, dodatečně k zakládajícím členům Kazachstánu, Uzbekistánu ,Kyrgyzstánu a Tádžikistánu.

Rusko se snažilo izolační politice Západu kontrovat a Čína se snažila překazit americký pokus zřídit vojenské obklíčení „cordon sanitaire“ kolem Číny, tím že Bělorusko bylo přijato jako nový národní pozorovatel SCO, a přidalo se k Afghánistánu, Mongolsku a Íránu jako potenciální plnohodnotný člen Aliance. Kambodža, Nepál, Arménie a Ázerbajdžán se připojili k organizaci jako partner k dialogu, a tím doplnilo stávající partnery Srí Lanku a Turecko. Egypt, Bangladéš a Sýrie jsou také potenciálními členy organizace, která je odpůrcem rostoucího NATO. Geopolitická úloha SCO v bezpečnostním sektoru, spolu s rostoucí ekonomickou mocí zemí BRICS-aliančními státy, kterými jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, odpovídá většině světové populace, která odmítá americkou vojenskou a ekonomickou dominanci NATO a hrozivé počínání Pentagonu. Je to, jako kdyby Dunford, Breedlove a Nulandová nikdy neslyšeli o SCO, zemích BRICS a Euroasijské hospodářské unii.

Je neuvěřitelné, že Dunford a Breedlove jejich pohledem vnímaným nepřátelům posílají výzvy, poté co Carter oznámil snížení o 40.000 vojáků pro americkou armádu. Místo toho chce Carter doplnit pozemní síly NATO v Evropě více bojovými vozidly a tanky Bradley, které by byly obsazeny menším počtem amerických vojáků. Jako římská říše, Spojené státy samy sebe na celém světě přetížily.

Není to ani Rusko ani Čína, kdo udržují armády ve 150 zemích po celém světě. Tato pochybná proslulost patří Spojeným státům. „Bojovný Joe“ Dunford a generál Breedlov emohou říkat o ruské a čínské „hrozbě“, co chtějí. Pro zbytek světa, který vidí SCO a BRICS jako vítané maření plánů na rozšiřování NATO, je to Amerika a její politika podpory „barevných revolucí“ a šíření vojenských sil, která představuje skutečnou hrozbu pro globální stabilitu.

Voltaire Network | Washington, DC (USA) | 18 července 2015

WayneMadsen

Zdroj: http://www.voltairenet.org/article188200.html