„Je to hezká připomínka toho, že v historickém okénku se už nemusíme zabývat jenom středověkem českého knížectví, království a posledními lety zrodu Československa a rozpadu Rakousko-uherské monarchie, ale že součástí našich životů jsou události dnes už chápané jako historické, vlastně z nedávné minulosti.
K tomu roku 1997 je už dost daleko, abychom si mohli připomínat to, čemu se tehdy říkalo Sarajevský atentát jako historický fakt, který už celé jedné generaci se může zdát nepochopitelný. Pokud si tím srovnáme současnou situací v České republice, najdeme tam celou řadu společných rysů nebo alespoň zajímavé osobnosti, které dodnes vlastně hrají nějakou roli v české politice a to nemyslím tehdejšího předsedu ODS Václava Klause, ale i Jana Rumla, bývalého ministra školství Pilipa, Josefa Zieleniece a další politiky, kteří vystoupili s brutálním útokem proti nepřítomnému předsedovi strany. Dokonce jsem to viděl neboť jsem byl přítomen tomu sjezdu ODS v Poděbradech, kde se někteří z těch pučistů holedbali tím, že na druhý den pošlou Václava Klause „do tepláků“, takovou to mělo primitivní úroveň a na druhý den, když se tam sjeli všichni novináři a chtěli vědět co se vlastně stalo, tak jsme se dozvěděli od těch protagonistů Sarajevského atentátů, že si na něco nemohli vzpomenout, že si nemohli vzpomenout na vilu Václava Klause ve Švýcarsku krytou jménem jeho ženy a na nějaká tajná konta, kterými do toho sobotního rána ústa přetékala,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Nová vláda….
„Následovaly další dny politického neklidu, které vedly ke vzniku Unie svobody, k pokusu o vyvolání ústavní krize a sestavení Tošovského vlády jako vlády víceméně úřednické, ale jako vlády, která měla Českou republiku vyvést z nějaké hluboké krize.
Pokud se nám zdá, že by něco podobného se mohlo odehrát i v těchto dnech, tak se nemůžeme ani divit, protože politická jednání neprobíhají otevřeně ve veřejném prostoru. Některá obviňování, že někdo má nějaké utajené fondy nebo pracoval s nečistými finančními prostředky jsou vlastně podobné a dokonce se mi zdá, že ten „Modus vivendi“ nedoznal žádné velké změny, že to dokonce vypadá jako, že ti co dělali chyby v minulosti se z nich nepoučili a že je asi budou opakovat i v dnešních dnech,“ upozornil Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
Zdroj
