Řecké banky se po několika týdnech zase otevřely. Trpělivý a ukázněný způsob, jakým lidé stáli fronty u bankomatů, byl zajímavým pohledem zvláště pro ty, kteří Řeky považují za neschopné dělat věci správně.
Nic ale není harmonické. Řady u úřadů práce jsou nejdelší v historii, zatímco spousta obchodů, které zavřely v době uzavření bank, stále neotevřely. Poprvé, co je Syriza u moci, vypukly protesty proti úsporám a vládě. Desítky lidí byly zatčeny, když řecký parlament schválil novou dohodu s Evropou, která je založena podmínkách, které byly odmítnuty v národním referendu. Další nepokoje vypukly, když parlament schválil zákon, který umožňuje zabavení domů obyvatel.
Když Syriza spálila mosty s veřejností, životy většiny lidí se vrací do beznadějného normálu - spousta lidí se během posledních dnů víc bavila o lesních požárech, které v zemi vypukly, než o troice.
Řecká vládnoucí strana je možná nazývána radikální levicí, zdá se ale, že odmítá základní argument aktivistů na konci politického spektra: Je nemožné změnit tento nerovný, strukturální a fyzicky násilný svět na lepší místo, když se to pokoušíte dělat přes instituční cestu. Státní vedení, parlamentní systém, ministerské schůze atd. jsou nepřáteli významné změny. 
Možná si při požadování vyjednávání s Evropou lídři Syrizy do nějakého rozsahu uvědomovali rizika, která podstupují. Mohli skončit překročením politického spektra, aby se připojili ke zbytku úsporných vlád, nebo být svrženi za to, že nechtějí přistoupit na požadavky věřitelů a mezinárodních bankéřů, což je méně pravděpodobné.
Hráči neoliberálního systému se nikdy nebáli rozsévat krev - řecká historie uvádí několik příkladů. Levice byla často brutalizována pro ochranu kapitalstických forem vládnutí. Tohle se stalo během vojenského puče v roce 1967. Ačkoliv jsou tyto extrémy dnes nepravděpodobné, debakl s finanční pomocí uvedl vedení Syrizy do opravdové politiky.
Hned poté, co premiér Alexis Cipras souhlas s podmínkami mezinárodních věřitelů, sám Mezinárodní měnový fond, který je součástí dohody, se proti návhru postavil. Argumentoval, že Řecko nebude pod stanovenými podmínkami nikdy schopno dluh splatit. Brzy následoval německý ministr financí, který veřejně prohlásil, že si nemyslí, že takový program navrhžený jeho vlastní vládnou bude fungovat.
Ale i tak se touto cestou lídři Evropské unie vydali. Syriza argumentuje, že řecká vláda si tyto nové katastrofické podmínky vybrala před ještě katastrofičtější možností. Takhle přesně vysoká politika funguje za zavřenými dveřmi. Jen vydírání a výhrůžky. Člověk se může jen divit, proč Syriza očekávala něco jiného.
Spousta lidí se domnívá, že Cipras byl donucen s podmínkami souhlasit, jenže Syriza v této situce není nevinná. Stále vychvaluje eoruzónu a stále upřednostňuje splacení státního dluhu, které končí záchranou řeckého a evropského bankovního sektoru.
A co víc, víra Syrizy v národní jednotu také ukazuje chyby řecké levice. Řecká populace zahrnuje velmi zbídačené sociální třídy a zkorumpované jedince, kteří každým dnem bohatnou. Posledně jmenovaná skupina nemá sebemenší zájem o spravedlivější systém, chce jen extrémní úspory a státní štědrost pro bohaté.
Ve zmatku je alespoň jedna jistota. Voliči vidí, že parlamentní vítězství Syrizy neznamená konec úspor a chudoby. Novou dohodu o půjčce dokonce veřejně zkritizovala i mládežnická organizace Syrizy.
Velké díra mezi vládou a lidmi se opět otevírá. Od zvolení Syrizy v lednu 2015 značná část lidového hnutí, které odmítalo úspory - od solidárních a protestních skupin po skupiny podporující imigraci a odbory - zůstala neaktivní. Upadli do letargického stavu, v zemi zachvácené úsporami očekávají hladší průběh událostí. Jenže strana v žebříčkách padá a ti, kteří s novou vládou sympatizovali, opět ztrácí důvěru v politiku ze shora.
Dministris Dalakoglou je profesorem sociální antropologie na Amsterdamské univerzitě
Zdroj: Greek ReporterFoto: Greek Reporter
Podpořte WertyzReport!