„Nebylo by to báječné“ ptá se ironicky na svém blogu známý publicista Roman Joch: „ kdybychom měli stát, který vám do těla vpraví implantát, který bude sledovat hladiny látek ve vaší krvi a bude vám i státu hlásit, co máte a nemáte jíst. Nebylo by to skvělé? Taky by zpětně dohledal vrahy, násilníky a zločince podle toho, kde a kdy byli. Nebylo by to fantastické?“

Pokud by výhody takového státu někoho napadly, pak Roman Joch je, jako většina liberálních intelektuálů, zásadně odmítá: „Si Ťin-pching by měl z takového státu radost. Ne. Raději nedokonalá společnost se svobodou (i pro blbce) než (zdánlivě a falešně) dokonalá společnost bez svobody“. V této chvíli s nimi jistě většina z nás bude souhlasit. Ale víme, co bude zítra?

Často v těchto dnech tváří tvář aktuálním událostem slyšíme a čteme o tom, že lidé nevěří státu. Ale není to spíše ztráta důvěry v samotnou demokracii, v samotný systém, kterým jsme až dosud chtěli řešit společenské problémy? Demokracie je přece založena na vůli většiny, ale v současné době kolem sebe vidíme, že nejsme schopni rozhodující většinu najít. Ale bez jasné vyjádřené vůle většiny demokracie fungovat nemůže.

Svobodné volby k tomu zřejmě nepřispívají: Na jejich základě bude sestavena vláda, která se bude opírat sice o slušnou většinu v parlamentu, ale musí počítat s nesouhlasem nadpolovičním počtem voličů, kteří přišli k volbám a s podporou méně než třetiny všech občanů, tedy i těch, kteří k volbám nepřišli. Současně rozhoduje vláda v demisi, ve které je zastoupena strana, kterou již voliči do parlamentu nevyslali (ČSSD), ale v nové vládě bude naopak zastoupena strana (KDU-ČSL), kterou by, jak ukazuje povolební průzkum veřejného mínění, voliči již do parlamentu nevolili. Mělké zdroje pro demokratickou většinu….

Nebude mít velmi podstatná část občanů za této situace v celku asi oprávněný dojem, že rozhodování již není demokratická, neboť nejde o většinová rozhodnutí? A je zcela zřejmé, že již dnes jsme konfrontováni se skupinami, které demokratická rozhodnutí neuznávají a nehodlají je respektovat resp. vydávají to za výraz své svobody a volnosti. Svobody, kterou však zaměnili za neodpovědnost a svévoli. Často se však tomu nelze divit, když politici nám s lehkým srdcem sdělují nehoráznosti, které se již zvolna dotýkají lidské důstojnosti. Např. o tom, že většina občanů již v budoucnu nedosáhne na vlastní byt, že jejich velká část nebude mít z čeho – bez sociálních dávek – zaplatit bydlení světlo a teplo a že auta už budou jen pro opravdu bohaté

A navíc zřetelně vidíme, že v pandemické situaci stát, svoji moc nevykonává. Je-li, jak se obecně soudí pravdou, že právo je to, co je vynutitelné státní mocí, pak toho práva u nás zbývá velmi málo. Na to abychom se mohli chlubit, že jsme právním státem.

Jak dlouho pak bude trvat, než přestanou fungovat „léčebná“ shromáždění Chvilek a Chcíplých psů, na kterých občané vykřičí svá traumata, ovšem bez praktického vlivu na běh věcí a napadne je hledat jiné formy správy věci veřejných? Když sice nechtějí společnost bez své svobody, ale dají přednost pořádku, občanským cnostem, a respektu k lidské důstojnosti?