Nedávný případ ve Švédsku by mohl vysvětlit, proč politici a lidskoprávní aktivisté často tvrdí, že neexistují vědecké důkazy pro vyšší kriminalitu uvnitř přistěhovaleckých komunit v západních společnostech.

Nedávný případ z Lundské univerzity nyní slouží jako jasný příklad toho, co se stane, když se výzkumníci pokusí shromáždit vědecké důkazy týkající se otázek, které by nemusely podpořit oficiálně schválený politický výklad. Dokazuje také, jak jsou omezeny finanční prostředky pro studium dopadu přistěhovalectví, jak výzkum v této oblasti není univerzitami povolen a jak vědci, kteří neuposlechnou omezení, čelí vážnému pronásledování.

Právě to se stalo profesorce Kristině Sundquistové ze švédské Lundské univerzity, která spolu s dalšími dvěma kolegy provedla podrobný výzkum profilu těch, kdo se ve Švédsku dopouštějí sexuálního násilí. Výzkum nebyl zaměřen na rasové profilování pachatelů, jak uvádějí sami vědci, ale přesto objevili některá fakta o etnickém profilu násilníků náhodou.

Sundquistová, která je nejcitovanější profesorkou na její univerzitě v oblasti sociálního výzkumu, je nyní vyšetřována kvůli zveřejnění nepovolené výzkumné zprávy a může čelit trestnímu stíhání za to, že dospěla k závěru, že většinu znásilnění páchají přistěhovalci do země.

Ale co ten výzkum ukazuje? Zveřejněné výsledky ukazují, že přistěhovalci jsou nejen nepřiměřeně nadměrně zastoupeni v případech znásilnění, ale navzdory tomu, že jsou ve Švédsku menšinou, páchají velkou většinu sexuálního násilí. A to i přesto, že studie analyzovala případy pouze mezi lety 2000 a 2015, tedy před obrovským přílivem migrantů z Blízkého východu a Afriky v roce 2015.

Svou studii založili na vzorku 3000 odsouzených v případech znásilnění. Jak bylo uvedeno výše, cílem studie nebylo zjišťovat etnický původ pachatelů, ale zjistit, zda existují společné jmenovatele v otázkách zdraví, sociálního postavení, zaměstnání atd. Odhalení týkající se etnického profilu bylo pouze vedlejším zjištěním, které však nebylo možné ignorovat.

„Přistěhovalci byli jen proměnná a ukázalo se, že je to docela pozoruhodný objev, protože v této skupině bylo mnoho přistěhovalců a lidí narozených v cizině,“ řekla Kristina Sundquistová.

Vědecký výzkum byl proveden, protože, jak se píše v úvodu dokumentu, „Švédsko bylo svědkem nárůstu počtu sexuálních trestných činů včetně znásilnění. Pro prevenci je proto důležité vědět, kdo jsou pachatelé těchto trestných činů.“

Během analýzy dat byly získány informace o poruchách užívání návykových látek, dřívější kriminalitě a psychiatrických poruchách ze švédských populačních registrů. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 3 039 pachatelů. Většina z nich byli přistěhovalci (59,2 procenta), z nichž většina (47,7 procenta) se narodila mimo Švédsko. Studie doporučila, že zjištění, že většina pachatelů byli přistěhovalci, vyžaduje další šetření a více studií, které zohledňují kontextové charakteristiky těchto pachatelů.

Studie také poukazuje na to, že typy sexuálních trestných činů jsou velmi málo hlášené. Podle údajů Švédské národní rady pro předcházení trestné činnosti bylo v roce 2019 nahlášeno policii 23 200 sexuálních trestných činů, z toho 8 820 (38 procent) bylo znásilnění a znásilnění s přitěžujícími okolnostmi. Podle každoročního švédského průzkumu kriminality pro rok 2019 bylo odhadnuto, že 5,6 procenta celkové populace ve věku mezi 16 a 84 lety se stalo obětí sexuálních trestných činů.

Není divu, že více žen (9,4 procenta) než mužů (1,4 procenta) uvedlo, že jsou oběťmi sexuálních trestných činů. Znásilnění, které je nejzávažnějším sexuálním zločinem, vzrostlo mezi lety 2008 a 2018 o 45,4 procenta. I přes tento zjevný nárůst byl však počet pachatelů, kteří byli shledáni vinnými ze sexuálních deliktů, mezi rokem 2008 poměrně stabilní, protože počet objasněných znásilnění policií se od roku 2009 výrazně snížil (31 procent). V roce 2016 byla tato míra dokonce až 11 procent.

Téměř polovina pachatelů se narodila mimo Švédsko (47,7 procenta) následována pachateli se švédskými rodiči (40,8 procenta). Část kohorty tvořili pachatelé, kteří se narodili ve Švédsku, přičemž alespoň jeden rodič se narodil mimo Švédsko (11,5 procenta).

Pokud jde o pachatele narozené ve Švédsku, kteří nemají rodiče narozené ve Švédsku, vysoký podíl matek a otců se narodil v západních zemích (40,7 procent a 33,9 procent) následovaných Blízkým východem/severní Afrikou (19,8 procent a 24 procent). Největší skupina studijní populace byla nalezena mezi pachateli narozenými mimo Švédsko; významná část pocházela z Blízkého východu/severní Afriky (34,5 procenta) následovaná Afrikou (19,1 procenta). Nezanedbatelná část pachatelů (32,5 procenta) pobírala sociální dávky a více než třetina měla nízké vzdělání (37,3 procenta). IQ a školní výsledky byly k dispozici pouze pro část kohorty a tyto proměnné vykazovaly u každé z nich nízkou úroveň.

Závěry studie se vlastně shodují se stejným trendem, který byl zjištěn v jiných zprávách a studiích provedených v minulosti ve Švédsku ohledně sexuálních útoků a skupinového znásilnění. I v jiných oblastech trestné činnosti, jako je vražda, jsou migranti výrazně nadměrně zastoupeni. Takové studie byly vzácné, ale dosud nikomu nehrozilo stíhání za provádění vědeckého výzkumu.

Výzkumná zpráva provedená Sundquistovou a jejími kolegy byla předložena odvolacímu senátu k etickému přezkoumání – orgánu podléhajícímu švédskému ministerstvu školství. Budou zkoumat, zda Sundquistová a profesor Ardavan Khoshnood, spoluautor dokumentu, dostali „etickou licenci“ k nakládání s „citlivými daty“.

Prof. Khoshnood odpověděl švédskému portálu Samnytt: „Je to škoda“ a dodal, že jsou obviněni z „vedení a zveřejňování nezákonného výzkumu“.

„Cílem studie nebylo zjistit, jaké je přistěhovalectví. Tato proměnná se kupodivu ukázala jako docela důležitá a my jsme předem nevěděli, co nám studie ukáže. Chtěli jsme vytvořit profil pachatele, abychom věděli, kdo je typickým pachatelem,“ řekl.

Zdá se však, že etická autorita se chystá udělit v souvislosti s případem nějakou formu trestu.

„Nikde nevidím, že by se usilovalo o etické povolení k prověření hypotézy, jestli jsou přistěhovalci ve statistikách odsouzených násilníků příliš zastoupeni,“ prohlásili. Vědci byli rovněž kritizováni za nedostatečné hodnocení, neboť nenaznačili, jak by jejich výzkum měl „omezit vyloučení a zlepšit integraci“.

Pokud jde o integraci, není jasné, jak utajení sociálního a etnického původu násilníků „omezí vyloučení a zlepší integraci“. Nicméně tito vědci, z nichž jeden je sám přistěhovaleckého původu, musí nyní aktivně prokázat svou nevinu.

Za současného stavu může být žaloba proti těmto vědcům koncipována jako zastrašovací taktika jménem švédských politických a akademických autorit, která má umlčet vědecky podložené důkazy, jež vážně poškozují otevřený společenský výklad prosazovaný mainstreamovými švédskými politickými stranami. a že stále nekontrolovatelnější násilí, včetně sexuálního násilí šířícího se švédskou společností, je přímým důsledkem politických rozhodnutí řady pro-migračních a protizákonných vlád.