Syrská politika Ameriky nutí Ankaru držet se úzké linie mezi ISIS, Assadovým režimem, Kurdy, US a svými vlastními zájmy. Nelze vyloučit, že Erdogan by mohl vyhlásit výjimečný stav a odložit volby. Ať bude výsledek mocenského zápasu v Ankaře jakýkoliv, Turecké ozbrojené síly nepřijmou, aby byly YPG a PKK po zuby vyzbrojené od US.

Od počátku Syrské občanské války v roce 2011 podporovalo Turecko a US povstání proti Assadovi. Turecko pro ty skupiny, které se později vyvinuly do ISIS, zřídilo bezpečná útočiště a poskytovalo jim zbraně. US na podporu povstání v Sýrii zahájily organizování konferencí „Přátel Sýrie“. Na těchto konferencích nejenže ministryně zahraničí Hillary Clinton poučoval Putina o Středovýchodní politice, nýbrž se tam pro džihádisty nyní známé jako ISIS sbíraly peníze.

Bezpečnostní analytici, kteří nebyli zaslepení propagandou US a Evropy, si už tehdy všimli, že pro takto zvolenou strategii jsou Kurdové překážkou. Kurdové se nestavěli na stranu show se Svobodnou syrskou armádou (FSA) a s „Přáteli Sýrie“. Pustili se do smrtonosných srážek s US a Tureckem podporovanými džihádisty. FSA už v roce 2012 vraždila kurdské vůdce. Konference tzv. „Přátel Sýrie“ v Káhiře skončila potyčkou mezi Kurdy a Džihádisty.

V té době se dramaticky zlepšily vztahy mezi Tureckem a Kurdskou regionální vládou (KRG) v Severním Iráku. Bývalý ředitel BP Tony Hayward navštívil Erbil a radil KRG, aby postavili přímý ropovod do Turecka a obešly tak irácké ropovody, což by Kurdům umožnilo exportovat kurdskou ropu přímo přes turecký přístav Ceyhan. Dobré obchodní vztahy mezi Barzanim, ministerským předsedou KRG a Erdoganovou vládou omezovaly možnosti PKK, aby operovala ze Severního Iráku.

Za Assada neměla PKK ani žádnou možnost operovat ze Sýrie. V roce 1998 hrozilo Turecko v důsledku útoků PKK vedených z kurdských oblastí v Sýrii invazí do Sýrie. Damašek od té doby držel Kurdy na uzdě a zastavil operace PKK ze Sýrie, čímž zabránil další eskalaci mezi Ankarou a Damaškem.

Assad neměl (a stále nemá) dost síly k odvetě za podporu US a Turecka džihádistickým povstalcům proti svému režimu. Assad chápal, že Kurdové a Sýrie by mohli zmařit křehký mírový proces Kurdů v Turecku. V roce 2012 jako odvetu Turecku udělil Kurdům v Sýrii autonomii. V té době ještě nemohl předvídat, jak ohromný krok tím díky zvrhlé a bezohledné politice US na Středním východě vykoná.

V roce 2013 a 2014 to vypadalo, jako by Assadova politika selhala, jelikož ISIS se podařilo Kurdy vyhnat z měst jako Kobane. Když ISIS získala v syrském kurdském regionu převahu, znepokojilo to sice Západní národy, nikoliv však Turecko. Zásobovací trasy ISIS začínaly v Turecku a bez podpory Turecka by Džihádisté nemohli být tak úspěšní, jako jsou teď v Sýrii a v Iráku. Nejenže turecké bezpečnostní služby MIT mají kontakty s vůdci ISIS, i samotná ISIS má podporu turecké společnosti a od určitých Syřanů v Turecku, tato organizace je v Turecku totiž daleko více zakořeněná, než by tomu byl leckdo schopen uvěřit.

Pro Ankaru dělala FSA a později ISIS špinavou práci na syrském kurdském území. A dokonce ani Barzani ani irácká KRG necítila náklonnost k podpoře svých kurdských bratrů v Sýrii a naopak viděli v nové autonomii syrských Kurdů hrozbu pro svou vlastní stabilitu. Z hlediska Turecka nevypadala situace tak špatně, jak se jevila zvenku. Syrští Kurdové byli vyřazeni, přičemž z toho Ankara mohla vinit ISIS, když při tom zkroušeným syrským Kurdům lichotila.

Avšak americká vrtošivá politika přetvořila Assadovu past zřízenou na Ankaru pro Turecko na katastrofu. V roce 2014 přešla US syrská politika od letecké podpory Dřihádistů k bombardování Džihádistů, pro něž před tím organizovaly konference „Přátel Sýrie“.

Od počátku bylo jasné, že Turecko nemá žádný zájem podporovat syrské Kurdy v boji proti ISIS. US chápaly Assadovu past a začaly s podporou syrských kurdských bojovníků v Kobane. YPG (vojenskému křídlu Kurdské strany demokratické unie) se podařilo obnovit dominanci nad malým strategickým územím sousedícím s Tureckem. O této situaci Ankara mnohokrát řekla, že pro Turecko bude netolerovatelná.

US a jejich Západní spojenci nutily Ankaru k akcím proti ISIS. To je velice nebezpečný krok, který by mohl způsobit, že Syrská válka přeskočí hranici do Turecka. Bombové útoky v Ryyhanli z roku 2013 (s 52 obětmi) považujeme za varování ISIS Erdoganovi. Jelikož ISIS pořádají každodenní sebevražedné bombové útoky v Bagdádu, tak není důvod, proč by zrovna Turecko šetřili. Erdogan měl na vybranou buď se zapojit do bitvy se svým bývalým spojencem s Džihádisty, nebo přijmout, že US budou vyzbrojovat syrské kurdské bojovníky z YPG, a tak nepřímo KKP, čímž dokončí nastražení Assadovovy pasti na Ankaru.

Zjišťujeme 4 významné trendy.

1. US vyzbrojování syrských Kurdů vyvolá agónii jak v Ankaře, tak v Erbilu, čímž podvrátí křehký mírový proces mezi Kurdy a Tureckem, když spousta těch zbraní skončí v rukou PKK.


2. ISIS se nepustí jen do bojů s YPG v Sýrii, ale i s PKK v Turecku, čímž se přenese Syrský občanská válka přes hranici do Turecka.


3. Když se teď Turecko aktivně konfrontuje s Džihádisty, tak ISIS jistě provede odvetu vůči Ankaře.


4. Vládnoucí elita AKP nechce koaliční vládu, takže AKP využije současného chaosu, aby se udržela u moci.

US politika k Sýrii nutila Ankaru, aby se držela úzké linie mezi ISIS, Assadovým režimem, US a svými vlastními zájmy. Očekáváme, že možnosti pro Erdogana budou dost omezené. Nevyhnutelný nárůst násilností by mohl zvednout lidovou podporu pro AKP. Nemůžeme vyloučit, že by Erdogan mohl vyhlásit výjimečný stav a odložit tak volby. Ač Západní demokratické mocnosti akceptují v Egyptě Sisiho a Morsiho jdoucího na smrt, tak neexistuje žádný morální důvod, aby stranu AKP postupovaly stejným způsobem jako Egypt. Nové volby, v nichž AKP nezíská většinu, vyústí do nárůstu chaosu a násilností. Ale ať bude výsledek mocenského zápasu v Ankaře jakýkoliv, turecké ozbrojené síly neakceptují, že US budou po zuby vyzbrojovat YPG a PKK. Současné přijetí US letecké operace z Turecka by se mělo chápat jako důsledek US vydírání a mocenských her, jasné pokoření Ankary, které jen zvýší rozkol mezi Ankarou a Washingtonem.

Turecko se Sýrií ztrácí trpělivost,
Source BBC 4 October 1998

Turecký president Suleiman Demirel zopakoval své varování, že Sýrii dobíhá čas, aby zastavila podporu kurdských rebelů z hnutí PKK

Tony Hayward nakládá náklaďáky kurdskou ropou a čeká na ropovod.
Source Bloomberg 30 July 2012
Bývalý generální výkonný ředitel BP Plc Tony Hayward teď denně nakládá flotilu až 500 náklaďáků, přičemž čeká na nový ropovod, který odvede ropu z jeho polí v severním Iráku.

Hayward tlačil na polo-autonomní Kurdy, aby dokončili stavbu propojky do sousedního Turecka, aby si mohl najít kupce i mimo místní trh.

Bývalý CEO BP je zase ve svém živlu, jelikož se otvírá kurdský ropovod.
Source Bloomberg 22 May 2014
Vedení postavené Kurdskou regionální vládou čili KRG vede asi 400 kilometrů z Khurmala jihozápadně od Erbilu na tureckou hranici, kde se napojuje na už existující propojení do středomořského přístavu Ceyhan. Ropa, která se doma prodává po 70 $ za barel se dá na světovém trhu prodat asi tak za 100 $. Zdroj New York Times 11. května 2013

Rozkol v syrské opozici dává světu výmluvu, aby neděl nic.
Source Al Arabiya News 4 July 2012

Potyčka na schůzi syrské opozice tento týden v Káhiře předvedla rozkol mezi těmi, kdo bojují za svržení presidenta Bashara al-Assada, a poskytla světovým mocnostem, které se strachoval před intervencí, aby si zůstaly sedět na rukou.

Assad předal kontrolu nad syrskými kurdskými oblastmi PKK, čímž v Turecku vyvolal pobouření.
Source Mc Clatchy DC 26 July 2012

President Bashar Assad potýkající se rostoucí přítomností rebelů v Aleppu, největším syrském městě a jeho obchodním uzlu předal kontrolu nad částmi severní Sýrie militantním Kurdům, které Turecko dlouho označovalo za teroristy, čímž v Istanbulu vyvolal obavy, a ten by tento vývoj mohl vidět jako důvod, aby rozmístil podél hranice se Sýrií vojska.

Submitted by Tyler Durden on 07/25/2015

09:42 -0400 Submitted by Gefira

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-07-25/has-us-finished-trap-assad-had-begun-set-turkey