V pátek jsme vám přinesli šokující příběh, jaký v Řecku ještě nikdy nebyl. Podle FT bývalý řecký ministr energetiky a osamělý vlk mezi osamělými vlky Panayotis Lafazanis 14. července předsedal „tajné“ schůzce v hotelu Oscar v Aténách, na které se pokusil přesvědčit tvrdé jádro Syrizy (včetně podle slov FT „příznivců zesnulého venezuelského presidenta Hugo Cháveze a některých staromódních komunistů“), aby zaútočili na řeckou pokladnu, zmocnili se měnových rezerv země, a bude-li to, zapotřebí uvěznili guvernéra centrální banky Yannise Stournarase.
(Obrázek: Lafazanis)
Tento plán nebyl zjevně nikdy realizován, ale pokud je ten příběh aspoň zčásti pravdivý, tak vyzrazuje míru, v jaké se Řecko ve dnech po rozhodnutí premiéra Alexise Tsiprase poddat se požadavkům věřitelů a nejen opustit volební mandát Syrizy, nýbrž i výsledek referenda, za který v předchozích dnech vedl kampaň, potácelo na pokraji sociálních bouří, ba i občanské války.
Teď, když se Tsiprasovi podařilo přimět řecké zákonodárce, aby postoupili suverenitu země do Bruselu výměnou za právo používat euro, se začínají takříkajíc z děr vynořovat zvěsti o spiknutích za změnu měny, a teď navíc k výše popsaným intrikám a k fámám, že návrat k drachmě byl už skoro financován Kremlem, se nám dostalo průhledu na zase další plán, co se tajně pekl za scénou, a to tentokrát díky zaznamenanému konferenčnímu hovoru mezi Yanisem Varoufakisem a „členy mezinárodního spekulativního fondu.“
Tady je ten příběh od Kathimerini:
Bývalý ministr financí Yanis Varoufakis tvrdil, že jej Tsipras loni v prosinci pověřil, aby zkoumal paralelní platební systém, který by fungoval za použití odposlechnutých daňových registračních čísel (AFM) a který by mohl eventuálně fungovat jako paralelní bankovní systém, zjistil Kathimerini.
Při telekonferenčním hovoru s členy mezinárodního spekulativního fondu, který byl údajně koordinován bývalým britským ministrem financí Normanem Lamontem, tvrdil Vaorufakis, že loni v prosinci – tedy měsíc před všeobecnými volbami, které přivedly SYRIZU k moci – dostal od Tsiprase schválení, aby naplánoval platební systém, který by mohl fungovat v eurech, který by ale, kdyby to bylo zapotřebí, mohl být „přes noc“ změněn na drachmy, zjistil Kathimerini.
Varoufakis na přípravě tohoto plánu pracoval s malým týmem, který by sice k realizaci vyžadoval personál o 1 000 lidech, ale nedostal od Tsiprase konečný povel do toho jít, řekl.
K tomuto volání došlo 16. července, tj. více než týden poté, co Varoufakis opustil post ministra financí.
K tomuto plánu by patřilo uchvácení AFM od daňových poplatníků a korporací tím, že by se hacknuli do webové stránky Generálního sekretariátu veřejných příjmů, řekl Varoufakis svým spolu-besedujícím. To by umožnilo vytvoření paralelního systému, který by mohl fungovat, i kdyby byly banky nuceny zavřít, a který by dovolil provádění plateb se třetími stranami a státem a mohl by eventuálně vést k vytvoření paralelního bankovního systému, řekl.
Jelikož je Generální sekretariát systém, který monitorují věřitelé Řecka, a je tudíž do něj těžké proniknout, tak Varoufakis řekl, že pověřil kamaráda z dětství, experta na informační technologie, který se stal profesorem na Columbijské universitě, aby ten systém hacknul. Týden poté, co Varoufakis převzal ministerstvo, řekl, že mu tento přítel telefonoval a řekl, že už má „kontrolu“ nad hardware, ale ještě ne nad software, „které patřilo Trojce.“
Varoufakis zjevně plánoval převzít kontrolu nejdříve nad počítači, pak se hacknout do software ministerstva, ukrást kódy a zkonstruovat ten paralelní platební systém. Tady jsou výňatky z tohoto hovoru, opět od Kathimerini, kde Varoufakise citují:
„Ministerský předseda, než se stal premiérem, než v lednu vyhrál volby, mi dal zelenou, abych přišel s Plánem B. A já sestavil velice schopný tým, musel to být pochopitelně malý tým, protože se to muselo z jasných důvodů všechno udržet pod pokličkou. A od konce prosince nebo počátku ledna jsme pracovali na jeho vytvoření.“
„Naplánováno jsme měli následující. Existovala webová stránka daňové kanceláře, jako je to v Británii a všude jinde, kde občané, daňoví poplatníci přichází na webovou stránku pomocí svých čísel daňového souboru, a přes web přenáší bankovní peníze z bankovních účtů do svých čísel daňových souborů, aby tak prováděli platby DPH, odváděli daň z příjmu atd.“
„Plánovali jsme vytvořit skryté rezervní účty připojené ke všem číslům daňových souborů, aniž bychom to komukoliv řekli, jen abychom tento systém měli pod pokličkou funkční. A na stisknutí knoflíku by nám to umožnilo přidělit držitelům čísel daňových souborů PIN.“
„To by vytvořilo paralelní bankovní systém, když by banky byly v důsledku agresivních akcí ECB odpírajících nám prostor na oddych zavřené.“
„Bylo to velice dobře vyvinuto a myslím, že bychom dosáhli velkého rozdílu, protože bychom to velice brzy rozšířili využitím aplikací k chytrým telefonům a mohlo by se to stát funkčně paralelním systémem, a ten by byl samozřejmě denominován v eurech, ale na lusknutí prstů by šel přepnout na drachmy.“
„Dovolte mi ale říci – a to je dost fascinující příběh – na jaké potíže jsem narazil. Generální sekretariát veřejných výnosů, ač je v rámci mého ministerstva, je plně a přímo kontrolován Trojkou. Nebyl pod kontrolou mého ministerstva, pode mnou jako ministrem, byl plně kontrolován Bruselem.“
OK, takže problém číslo jedna: Generální sekretář informačních systémů na druhou stranu podléhal mě jako ministrovi. Jmenoval jsem tedy svého dobrého přítele, kamaráda z dětství, který se stal profesorem IT na Columbijské universitě ve Státech atd. Dal jsem ho tam, protože jsem mu věřil, že to vyvine.
„V určitém okamžiku, asi tak týden poté, co jsem přišel na ministerstvo, mi volal a řekl mi: ‚Víš co? Kontroluji stroje, kontroluji hardware, ale nekontroluji software. Software patří Trojce, co kontroluje Generální sekretariát veřejných příjmů. Co s tím budu dělat?‘“
„A tak jsme se rozhodli hacknout se do mého vlastního ministerského softwarového programu, abychom se mohli prolomit dovnitř, abychom mohli jen zkopírovat kód webové stránky daňových systémů na velký počítač v jeho kanceláři tak, aby mohl vypracovat příslušný návrh a realizovat ten systém paralelních plateb.“
„A byli jsme připraveni, až dostaneme od premiéra zelenou, až budou zavřené banky, abychom vstoupili do Generálního sekretariátu veřejných příjmů, který nekontrolujeme my, nýbrž ho kontroluje Brusel, a připojit tam ten notebook a spustit ten systém.
Krátce Varoufakis tvrdí, že Tsipras předschválil vytvoření tajných účtů pro všechny daňové subjekty (což, jak známe Řeky, by mohlo Varoufakisovi přivodit nedostatek účtů jen pro trochu občanů). Řekové by se dověděli o existenci těchto účtů v případě, že by bankovní systém úplně přestal fungovat, a Atény by v podstatě navzdory Evropské měnové unii (EMU) stejně zajišťovaly platby. To by jasně Brusel nevzal dobře – zvláště s tím, že byl hacknut jejich software – ale nakonec, protože ten nový systém by byl zcela pod kontrolou Varoufakisova ministerstva financí, tak by mohl být okamžitě převeden na drachmy.
Kathimerini se uchyluje k citaci Varoufakise, v níž říká, že německý ministr financí Wolfgang Schäuble měl v úmyslu Grexitu použít jako páky k donucení Francie, aby podpořila systém, kdy se postoupí fiskální rozhodování do Bruselu (což by samozřejmě znamenalo dát Berlínu větší slovo nad financemi zemí EMU):
„Schäuble měl plán. Způsob, jakým mi ho popsal, byl velice jednoduchý. Věří, že eurozóna tak, jak je, je neudržitelná. Věří, že musí dojít k určitým fiskálním transferům, k jisté míře politické unie. Věří, že aby taková politická unie fungovala bez federace, bez legitimity, kterou může zařídit řádně zvolený federální parlament, muselo by se to udělit výkonné moci, a muselo by se to provést velice disciplinovaným způsobem. A výslovně mi řekl, že Grexit ho vybaví dostatkem vyjednávací síly, dostatkem teroristické moci, aby na Francii uvalil to, čemu vzdoruje. A co to je? Určitou míru pravomocí k rozpočtovým transferům z Paříže do Bruselu.“
Tato nová odhalení dělají Alexisi Tsiprasovi velké starosti. Hluboké rozkoly uvnitř Syrizy byly teď už dost publikované, ale zprávy o skrytých plánech na zřízení paralelního bankovního systému pomocí ID k daňovým účtům a představa, že nějaké živly uvnitř vládnoucí strany se spikly, aby se zmocnily měnových rezerv a převzaly kontrolu nad centrální bankou, vyvolaly u některých zákonodárců požadavky na odpovědi. Zde je to od Reuters:
Centro-pravicová strana Nové demokracie a centristická To Potami a socialistický Pasok, které všechny tento měsíc podpořily Tsiprase při parlamentním hlasování o výkupu z dluhů, požadovaly odpovědi na tyto zprávy.
„Tato odhalení, která přichází, vyvolávají závažné politické, ekonomické a morální otázky ohledně vlády, které je třeba prozkoumat do hloubky,“ uvedl v prohlášení.
„Je pravdou, že tým určený ministerstvem financí prováděl práce na záložním plánu? Je pravdou, že plánovali přepad národní Pokladny, a že se připravovali na paralelní měnu tím, že hacknou registrační čísla k daním daňových poplatníků?“
Tsipras se tudíž nachází v obzvlášť obtížném postavení. Když prošel dvěma koly parlamentního schvalování předběžných opatření před výkupem, tak ho to jasně dost stálo na politické frontě, jelikož mu při obou hlasováních uteklo více než 30 poslanců Syrizy. To znamená, že aby mohl dále vládnout, tak bude nucen spoléhat na podporu opozičních zákonodárců, nebo to přinejmenším bude trvat, dokud nebude moci vypsat volby a dostat po formálním zavedení třetího programu Trojky nový „čistý start“.
Jestli dospějí političtí odpůrci Syrizy k přesvědčení, že jejich úsilí na podporu Tsiprase při udržování Řecka v euru je potají sabotováno členy Tsiprasovy vlastní strany, tak by jejich podpora mohla rychle upadnout, a premiér by zůstal bez podpory z kterékoliv strany.
Vzhledem k tomu všemu je snadné pochopit, proč si pořád mnoho analytiků a komentátorů myslí, že Grexit a vše, co s ním jak pro Řecko, tak pro EMU přichází, je pořád ještě tím nejpravděpodobnějším výsledkem.
Submitted by Tyler Durden on 07/26/2015 11:20 -0400