Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„V každém případě je to významné výročí, na které ve své eurocentristické skromnosti zapomínáme. Zapomínáme především na to, že ta japonská expanze a vlastně zahájení 2. světové války začíná invazí do Mandžuska a vytvořením loutkového státu Mandžukuo. Ale ten směr dalšího vývoje nebyl jenom proti Americe, útok na Pearl Harbor měl oslabit námořní moc Spojených Států, ale ten hlavní směr útoku směřoval do dalších zemí Dálného východu a Jihovýchodní Asie, kolonizovaných buď Brity nebo Francouzi popřípadě i Američany.

Konec války, osvobození…

„A tento stav trval až do 2. září 1945 a Ještě dlouho poté se země potýkaly s důsledky této ideologie, vojenskostrategické ideologie, protože vlastně odpovědí po roce 1945 nebyl společný jásot s evropskými metropolemi nad porážkou Japonska, ale pokus o národní osvobození, o vytvoření samostatných států. Ten problém se pak táhne celá léta v letech studené války.

Ale je zajímavé si připomenout, že když vznikalo Společenství pro ekonomickou spolupráci Jihovýchodní Asie, tak že se o tom mluvilo také jako o pozdním úspěchu japonského programu vytvoření velké sféry společné prosperity, jak  nazývali Japonci v tom roce 1941 svůj program a ještě nyní se mluvilo v těch sedmdesátých letech 20. století, že vlastně tento plán se podařilo konečně uskutečnit. To znamená, že se zdůraznil ten antievropský nebo antikoloniální aspekt.  

Aspekt obnovy samostatných států nebo dokonce vytvoření nových států bez účasti nebo bez participace nějakých evropských armád i když se samozřejmě ten plán neuskutečnil a vedl k dalším válkám ve Vietnamu, francouzsko-vietnamské a americko-vietnamské a samozřejmě i dalších v dalších zemích Jihovýchodní Asie a protahovalo se to podivné válečné období až vlastně do konce války ve Vietnamu,“ dodává Zdeněk Zbořil.