Dráždění davů politickou arogancí a semi-totalitními nařízeními, mobilizuje nespokojené občany v Evropě do stále vyšší aktivity. Během uplynulého víkendu se opět demonstrovalo ve více evropských městech, včetně Bruselu, kde sídlí vláda hybridního konglomerátu států zvaného Evropská unie.

Demonstrace ve Vídni

Rakousko se stalo za poslední dva týdny doslova státem demonstrací. Lidé si kvůli demonstrování berou dokonce dovolené a na sociálních sítích se nacházejí kalendáře demonstrací, které informují zájemce, kdy se konají protesty. Ty poslední víkendové opět nabyly masového charakteru. Oficiálně se uvádí 40 000 účastníků ve Vídni, podobně jako před týdnem, avšak již tehdy uváděla některá média a pořadatelé počet 100 000. Vzhledem k zažité praxi policie a vládních médií účelově snižovat odhady počty protestujících, můžeme věřit spíše druhé informaci.

Vídeňská demonstrace z minulého víkendu začala ve 13 hodin na náměstí Heldenplatz. Protestující vykřikovali hesla: „Nejsme nevolníci ani poddaní!“ či „Myslíme sami za sebe!„. Na demonstraci vystoupil také katolický aktivista Alexander Tschugguell, zakladatel Institutu sv. Bonifáce, známý shozením dřevěných sošek pohanské bohyně Pačamamy do řeky Tibery v Římě. Vyzval lidi, aby se nevzdávali a vyjádřil přesvědčení, že Bůh je na jejich straně. V davu bylo velké množství rodin s dětmi a nechyběly samozřejmě ani policisté v počtu 1200 kusů. Ti použili proti demonstrantům slzný plyn a některé zatkli. Síla policie však už nestačila na situaci, kdy se dav rozhodl vydat směrem, který byl policisty blokován. Tváří v tvář postupujícímu davu desítek tisíc lidí, musela policie rezignovat na svůj úmysl nepustit demonstranty dál.

Symbolicky se tak ukázalo, co možná čeká vlády, až bude hněv davu narůstat. Džina, kterého vypustili z láhve a dráždili, už nebudou umět vrátit do láhve zpět, i když budou láhev mlátit, jak jen budou umět.

Čtěte ZDE: Lékaři se svědomím jdou do boje: Rozhoduje se o budoucnosti národa? Prudký nárůst úmrtí očkovaných zní z USA. Špička ledovce? Špinavá hra pod pláštěm medicíny. Šíření strachu všemi kanály. Přestala veškerá legrace

Likvidace neposlušných

Rakouská vláda už po víkendu oznámila i výši pokuty, kterou mají dostat ti, kdo odmítnou povinné očkování - 600 eur. Tuto částku budou muset platit každé tři měsíce, ročně pak může dosáhnout pokuta maxima 3600 eur. Jelikož povinné očkování se týká i dětí od 14 let, může tak pro vícečlennou rodinu představovat placení těchto pokut finanční likvidaci. Při takové perspektivě vlastně odpůrci sanitární diktatury nemají na výběr: Je úplně jedno, jestli vás zavřou do vězení za zmlácení policisty, neočkování nebo neplacení. Každý si může vybrat to, co je jeho srdci nejmilejší.

Vzhledem k tomu, že v lidech roste hněv, zoufalství a pocit bezmocnosti, není vyloučeno, že si před krachem svých životů ještě zkusí na někom zchladit svou zlost. Zda se pak podaří udržet četné davy policií (a když, tak za jakého stupně násilí - například střelbou?), je obtížné předvídat. Ještě horší pro vlády bude, pokud se začnou mnozí deprimovaní policisté přidávat k davu.

Bylo by také dobré zjistit, jak budou platit tuto pokutu za neočkování muslimské rodiny s více dětmi. Tam se však policie pravděpodobně ani neodváží přijít. Konflikt s muslimskými klany by totiž mohl pro policii dopadnout ještě fatálněji než rozrůstající se konflikty s domácím plebsem. S masami muslimského obyvatelstva, které (zjeména pokud jde o kavkazské národy), neprokazují takovou poslušnost jako dotované obyvatelstvo emirátů, se konflikt stane ještě komplikovanější.

Sluhové režimu

O tom, že situace se vyhrocuje, svědčí i nedělní demonstrace v srdci evropského molocha, v Bruselu. Tam policie také odhadla počet demonstrantů na 35 000, podobně jako ve Vídni, se však můžeme domnívat, že jich bylo podstatně více. Protestujícví se však nyní už nespokojili s přesouváním po městě, ale zamířili přímo ke zdroji svého hněvu, k budově Evropské komise, kterou se pokusil zablokovat. Tam už čekali policejní těžkoodenci, kteří použili proti demonstrantům vodní děla a slzotvorný plyn, nástroje, které v poslední době již neodmyslitelně patří k "liberálně-demokratickým" režimům. Rozhořčení davu, reprezentované zejména mladými lidmi toužícími po svobodě, se projevovalo odpovědí policii různými předměty a výbušninami.

Protestující vyjadřovali své rozhořčení nad nařízením používání nového certifikátu, který je propustkou do restaurací, sportovních klubů do kin atd. Úřady avizovaly v dohledné době ještě větší omezení a širší aplikaci tohoto certifikátu. Demonstranti křičeli obligátní hesla jako: „Svoboda, svoboda“, „Za svobodu, naše práva a naše děti“, avšak objevilo se i heslo nevěštící pro elity nic dobrého: „Sjednocení levice a pravice“. Pokud by se tento, dnes již uměle udržovaný ideologický rozpor zhroutil, a levice i pravice by se soustředily na společného nepřítele, mohlo by to být pro bruselské elity skutečně nebezpečné.

Demonstrace se konaly o víkendu i v Německu, Nizozemsku, Itálii či v Řecku. Ve velkých městech se stává "tento způsob víkendu" pomalu pravidlem. Hamburk, Berlín, Hannover, Frankfurt či Postupim, Athény, Milán nebo Turín, to jsou jen ty nejznámější, o kterých se dnes alespoň trochu píše. Co se však děje v méně známých lokalitách, se můžeme jen dohadovat. Není také náhoda, že během demonstrací napadají lidé novináře. Ti jsou vnímáni jako vládní sluhové, šiřitelé totalitní propagandy a za vládní dezinformace jsou, na rozdíl od amatérů, placeni. To je mix jako stvořený k nenávisti. Proto o víkendu v Berlíně stačilo, aby si novinář natáčel na mobil dav a byl napaden. Co se ale bude dít, až se davy ještě více rozrostou?

Čtěte ZDE: Přízrak zhmotněné světové vlády: WHO chce přímo vyhlašovat „pandemický režim“ závazný pro všechny státy. Vše za peníze nadnárodních bank. Nastává definitivní konec národních států? Ještě je šance na záchranu

Budovatelé Nové Evropy

Dokud se čísla pohybují v rozmezí několika desítek tisíců, tak by pro vlády neměl být problém označovat je za extremisty a škůdce, případně je policejně pacifikovat. Pokud se však budou počty protestujících zvětšovat, může to pro vlády dopadnout velmi špatně. Jsou věci, které se prostě úplně naplánovat nedají, i když si možná techno-oligarchické globální klany myslí stále opak.

Právě extrémně rychlé střídání premiérů v Rakousku, doprovázené odchody ministrů, navozuje dojem, že si to začínají někteří zasvěcenější členové prominentních klubů uvědomovat a snaží se vyhnout zodpovědnosti. Černý Petr by pak zůstal tomu největšímu truhlíkovi. Tím ovšem samozřejmě, nikdo nechce být a proto je možné, že tento útěk před vytahováním horkých kaštanů z ohniště, se stane v následujícím roce oblíbeným sportem politiků, včetně našich.

Kardinální otázkou zůstává, kam až chtějí politici situaci dovést a co jsou ochotni, včetně svého zdraví a životů, potenciálně obětovat. Představa povinného očkování ve střední a východní Evropě, pokud to nebude klasická Potemkinova vesnice, je projekt, který může vyústit jen v jediné – v eskalující násilí, které lze potlačit jen ještě větším násilím. To může roztočit nekončící spirálu, ve které se křivdy a pocit bezvýchodné situace stanou palivem motoru permanentní vzpoury.

To, že je Evropa (a její střed a východ zvláště) polarizována, jak si zvykli omílat politici i novináři, to je jedna věc. Avšak druhá věc je fakt, že ona ve skutečnosti vnitřně polarizovaná není. To jen politici by chtěli, aby byla, neboť - rozděl a panuj.

Ve skutečnosti k odpůrcům opatření je třeba připočítat i ty, kteří se nechali donutit k očkování obavami ze ztráty zaměstnání, a v jejich duši hlodá pocit pokoření a ponížení. Třeba k nim připočítat i ty, kdož uvěřili vládním i církevním autoritám, že vakcína je svoboda a nyní si před svými neočkovanými příbuznými a známými (kteří jim to dávají "vyžrat") připadají jako hlupáci.

A třeba k nim nakonec připočítat i politiky, kteří sice navenek ostentativně deklarují svoji "zodpovědnost před pandemií", avšak v soukromí se vesele baví bez roušek a při odhalení klopí provinile oči. Opravdovými fanoušky povinného očkování a pandemické diktatury jsou nakonec, jen fanatičtí levicoví liberálové a neomarxisté, kdysi největší obhájci neomezené svobody. Čili ve středoevropském prostoru naprostá minorita.

Co se stane, když masy rozzuřené neustálým tlačením do kouta, stokrát oklamané a s výhledem na totalitní budoucnost, ve které mají svou loajalitu projevovat neustále a pravidelně se opakující ponižující vakcinací, s níž vnitřně nesouhlasí, „chytí amok“? Má diktatura nějaký plán, jak reagovat na narůstající nespokojenost či přímo "vzpouru davů"? Nebo jen věří jako Goebbels s Hitlerem v bunkru, že brzy přijde nějaká zázračná zbraň z dílny Wernera von Brauna, a do poslední chvíle si budou promítat své oblíbené filmy s Mickey Mausem a Kačerem Donaldem? 

Z toho jak dopadli předchozí němečtí budovatelé Nové Evropy víme, že taková neoblomná víra ve vědeckotechnické zázraky může být ošidná. A to i pro budovatele ještě novější a totálně zelené Evropy.

Zdroj.

Tagy článku