Zdá se, že po koronavirovém selhání intelektuálů, kteří se na ničem neshodli a vyrobili tak tisíce vakcionologů a epidemiologů v ulicích a na sociálních sítích, tu máme jakousi druhou vlnu neschopnosti ústavních právníků shodnout se na smyslu základního zákona státu. Nejde zde o snad o znemožnění presentování odlišných názorů. Ale o právní jistotu občanů. A zde opět není. A moc chybí….

Nechci se vměšovat do neutuchající diskuse nad problémem pravomocí presidenta, jen se podivuji nad ekvilibristikou publikovaných představ a názorů, ze kterých občanům musí jít hlava „kolem“. Jestliže tedy president nemůže zasahovat do „ návrhu“ předsedy vlády, tak nemůže. Od zastánců tohoto názoru však vzápětí slyšíme, že někdy může: jsou- li tu „právní okolnosti“, nebo „právní překážky“! Co to je? Kde se občan může o existenci něčeho takového přesvědčit? Má to snad znamenat, že postavení presidenta je degradováno v této věci na jakousi „výstupní kontrolu“, která odstraňuje vadné výrobky? Tedy zasáhnout jen tam, kde předseda vlády „právní překážku“ přehlédl? K tomu bychom potřebovali občany přímo voleného presidenta?

Slyším, že lékem na svéhlavost presidenta může být kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. Myslím si však, že nálezy tohoto soudu nejsou totéž co „příbalový leták“ v každé krabičce s léky. Tedy prostý návrh na použití. Bude nález znít tak, že „odpůrce (president) je povinen do 3 dnů podepsat jmenování AB ministrem (ministryní)“? Moc pochybuji. A pokud „odpůrce“ toto nesplní, je tu ústavní žaloba pro neschopnost presidenta vykonávat svoji funkci? Ale jak to, že „nevykonává“ když vykonává, ale jinak?

Obávám se, že tuto ústavní a politickou „bramboračku“, jsme si navařili sami nerespektováním prostého smyslu slušné demokratické ústavnosti a politiky. Pokud president sice podepisuje návrh na jmenování ministrů, ale nemá, co mluvit do složení vlády, nemělo by to snad znamenat, že předseda vlády prostě nenavrhne toho, o kterém ví, že je pro presidenta nepřijatelný? Ústavní zvyklosti vzájemného respektu ? A nemáme tu snad vzor prvé republiky, kdy tomu tak vždy bylo a kdy ministrem zahraničí byl vždy E. Beneš, prostě proto, že to byla presidentova vůle?

Nevím co si o tomto novém a dalším postkoronavirovém právním zmatku mají nebo mohou občané myslet. ..