„Nemám radost z toho, že někdo stalkuje MUDr. Kubka a odsuzuji výhrůžky násilím jemu i jeho rodině.“ uvedl nejmenovaný muž, který se nejeví jako covid-vaxer, ve statusu na facebooku. V čem s ním souhlasím a v čem ne?

Nejprve si připomeňme, o jaký „stalking“ se vlastně jedná. Nejlépe to zdokumentuje toto video Patrika Tušla, což je zřejmě, spolu se svými kolegy, Kubkův „dvorní stalker“.

Na začátek uvedu, že z citovaného statusu souhlasím a rovněž odsuzuji výhrůžky násilím Kubkově rodině. To je skutečně chování mafiánů a gaunerů, protože Kubkova rodina s jeho jednáním nemá nejspíš nic společného. Ale ten zbytek toho, co status zmiňuje, tedy stalking a výhrůžky Kubkovi osobně? Možná někoho překvapím, možná i nepříjemně, ale nejen že s tím žádný problém nemám, ale dokonce s tím souhlasím. Proč?

Abych to vysvětlil, musím nejprve uvést výrok, resp. stačí jeho polovinu, jehož autorem má být Thomas Jefferson a který je absolutně klíčový pro dnešní text. A ta pro tuto chvíli podstatná polovina Jeffersonova výroku zní takto:

KDYŽ SE VLÁDA BOJÍ SVÉHO LIDU, JE TO DEMOKRACIE

Doplním pro úplnost, že první polovina výroku říká „když se lid bojí své vlády, je to tyranie“.

Jeffersonův citát, resp. jeho pravdivost, dnešní doba dokonale dokumentuje: vláda udělá vakcinačně-lockdownové BUBUBU spojené se sankcemi a výhrůžkami a lidé utíkají do očkovacích center nechat se napíchnout experimentální genově-terapeutickou emulzí. Ale to je teď vedlejší. Jeffersonův citát sice není definicí demokracie, ale mám za to, že vyjadřuje její nutný znak (v ideálním případě je možno strach vyměnit za respekt, ale to by asi byla naprostá výjimka). Vztah mezi vládcem a ovládaným je vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Skutečná vláda je především službou lidu – proto si jí lid volí. Ovšem, jak historie přebohatě svědčí, je zde jednak obří pokušení moci, jednak velmi častá nemorálnost vládců a v neposlední řadě i jejich vydírání a sevření v kleštích, které v zákulisí drží někdo ještě mocnější a nemorálnější, než oni. A když se moc utrhne ze řetězu a začne lidi všelijak vydírat, měnit demokracii v tyranii a v posledku své občany i – v našem případě nepřímo – připravovat o život, je na čase, aby lid povstal; ostatně, právo na odpor má zakotveno i v ústavě. Jelikož po dobrém to vůči vládcům bohužel většinou nejde, musí to od určité meze jít po méně dobrém a více tvrdém. A mám za to, že čas k takovému jednání nastal nejpozději letos na podzim. Vláda se lidu nebojí (viz např. suverénní až arogantní Burešovy videoodpovědi na dotazy lidí ohledně očkování) a pokračuje v nátlaku, upírání práv občanům a dalších zločinech. Tudíž je nejvyšší čas, aby se vláda začala bát tak, aby její členové svým pozadím strachem ze svých zaměstnavatelů štípali desítku drát. A proto nemám sebemenší problém se „stalkingem“ Patrika Tušla a jeho kamarádů vůči Kubkovi a naopak jim za něj tleskám.

A nyní se dostávám k tomu „ALE“ z nadpisu blogu. Milan Kubek, příjemce tohoto „stalkingu“, totiž není člen vlády. Tudíž neměl by to být v první řadě on, kdo by měl být „stalkován“ či jinak demokratizován; měli by to být Babiš, Vojtěch a další. V druhé řadě jejich různí asistenti typu Vašákové, protože jsou na vládce bezprostředně napojeni a mají na ně bezprostřední vliv. Ovšem lidé jako Milan Kubek (Flegr, Hořejší, Svrčinová, nehorázný ultrafašista Šebo a další) mají také velký vliv, protože dostávají v médiích značné množství prostoru. Tudíž: „stalking“ Kubka? Ano, ale až ve třetí řadě, po vládcích a jejich asistentech.

I když – vlastně ne. Až ve čtvrté řadě. Je zde totiž ještě jedna sorta, jedno povolání, jehož mnozí reprezentanti (samozřejmě ne všichni) si kvůli svému jednání bohužel také koledují a zaslouží být příjemci podobných demokratizačních metod. A možná ještě víc, než asistenti vládců. Kdybych ale napsal koho mám na mysli, dopadlo by to (což možná stejně dopadne) nejen s tímto mým textem, ale i s celým blogem, možná dost špatně. Což je už velká nápověda, aby si to čtenář domyslel sám