dovoluji si po čase zase nabídnout polemický pohled k Vašemu názoru - tentokrát k "Záhadě Svěrák" (Petr Hampl: Záhada Svěrák).
Myslím, že Vám v úvaze chybí lidé, kteří nevěří v přínos a smysluplnost existence národů. Znám řadu milých, čestných, nesmírně chytrých a pracovitých lidí, s nimiž jsem v debatě došel k tomu, že náš rozdílný pohled na svět je způsoben tím, že oni se domnívají, že by bylo pro lidstvo lépe, kdyby národy neexistovaly. Jsou to univerzalisté. Nějakou měrou jsou vychováni právě i Svěrákem a Smoljakem a spol., kteří se za starého režimu s oblibou trefovali do obrozenců, protože to cenzurou procházelo a byla v tom i jistá vzpoura proti režimu (pozdní komunisté stavěli na "maloměstských" konzervativních hodnotách).

Vaše vysvětlení velkou měrou sdílím, ale rovina sporu univerzalismus versus nacionalismus chybí. Přitom mezi univerzalisty jsou i lidé osobně poctiví a rovní, mezi deklarovanými nacionalisty jsem již pochopitelně také narazil na několik pokřivenějších charakterů (podobně jako teoreticky může někde v Africe existovat černoch, kterého bych měl za kamaráda raději, než spoustu Čechů, jakkoliv o něm zatím nevím a s větší pravděpodobností zůstane okruh mých kamarádů omezen na Čechy).

Takové debaty jsem několikrát zakončil ve smyslu, že "národní cítění je věcí srdce", či "zkuste vykládat někde v emerice nebo Arábii, že mají zrušit své národy" a "v krizových situacích se ukazuje smysl národního společenství". Vypořádat se s univerzalismem u charakterních lidí považuji za důležité filozofické téma. Odkaz na pokleslý charakter a spolupráci s režimem a elitou není špatný, ale univerzalismus je hlubší problém.

Přeji mnoho zdaru.

Jiří Hojer