National Interest, americký konzervativní ovšem pluralistický politologický portál se plně věnuje otázkám Ruska, ale i Číny, protože obě velmoci představuji pro USA jednoznačnou geopolitickou výzvu : USA na rozdíl od počátku 90. let je jednoznačně ve vojenských a diplomatických střetech poraženo s USA vychází vítězně (Irák, Sýrie, Libye, Gruzie, Saudská Arábie a spol, Venezuela, Bělorusko, Arménie i Ázerbajdžán a nepochybně Afghanistán) a jeho místo buď aktivním zapojením, či diplomatickým umem zabírá Rusko, Čína vede jednoznačně v oblasti geopoliticko – ekonomické, kdy již dnes v HDP počítaného dle parity kupní síly jednoznačně nad USA vede a je mimochodem největším obchodním partnerem Evropské unie a po lehkém pádu z 1. místa i 2. mejvětším obchodním USA se silně dominantním postavením mezi zeměmi indopacifistickém regionu, kde se začíná odvíjet boj o světové velmocenské prvenství a kde se USA ve svém postavení právem cítí orhjoženy.

V současné době vystupňovaná rétorika Zielenského a spol. o nebezpečí vpádu Ruska na území Ukrajiny, stvrzená shodnými stanovisky amerických i ostatních zpravodajských služeb a obrázky, které Rusko zřejmě úmyslně neskrývá přinesla v první vlně reakcí obyklou hektickou činnost Zielenského a spol. a volání po okamžitém vstupu do NATO a také již známého utajenému dvouhodinovému videorozhovoru mezi prezidentem Bidenem, který jej inicioval a prezidedentem Putinem. Každá akce budí reakci a oproti výkřikům Zielenského a výhružkám Bidena, Johnsona či EU o nepředstavitelných ekonomických důsledcích pro Rusko, pokud by Rusko zaútočilo na Ukrajinu, odpověděl Putin takticky velice vtipně a velice tvrdě. A tady po tomto úvodu přistupme k článku reportéra tohoto portálu Marka Episkose , který začíná tam, kde já jsem skončil. Pod jistě provokativním ale možná nikoliv přehnaným nadpisem Povede Putinovo ultimátum k válce? napsal.

„Kreml zveřejnil návrh svých bezpečnostních požadavků vůči NATO a Washingtonu. Tyto návrhy Návrhy, které byly předloženy představitelům NATO a USA vyzývají k rozsáhlým ústupkům a zárukám od toho, koho ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov nazývá „kolektivním Západem“.

Dokument nastiňuje dvě odlišné právní dohody; jeden mezi Spojenými státy a Ruskem, druhý mezi NATO a Ruskem. Dohoda s Washingtonem vyžaduje, aby Spojené státy vyloučily expanzi NATO na východ a odmítly budoucí přijetí jakýchkoli států patřících k bývalému Sovětskému svazu. Příslušná část dohody s NATO pokrývá podobná témata, ale je formulována poněkud odlišně: „Účastníci, kteří jsou členskými státy Severoatlantické aliance (NATO), přebírají odpovědnost za vyloučení dalšího rozšiřování NATO, včetně Ukrajiny a dalších států.“

Jak NATO, tak americká verze dohody zakazují rozmístění jakýchkoli zahraničních zbraní a zřizování jakýchkoli zahraničních vojenských základen, ať už západních nebo ruských, na Ukrajině a v bývalé sovětské sféře. Dokument rovněž zakazuje rozmístění dalších sil NATO mimo území, na kterých se nacházely před rozšířením NATO na východ v květnu 1997, s výjimkou výjimečných okolností a pokud se na tom obě strany nedohodnou.

Ruská strana dala jasně najevo, že Kreml odmítá jakýkoli postupný přístup k probíhajícím jednáním. „Toto není menu,“ řekl Rjabkov lapidárně to vyjádřil :Oba texty nejsou formulovány jako menu, kde je možné vybírat a vybírat, vzájemně se posilují a musí být hodnoceny ve své celistvosti. Různé aspekty alarmující situace v Evropě, euroatlantickém a eurasijském regionu jsou pokryty samy o sobě. Toto je integrovaný, komplexní přístup k problémům v oblasti bezpečnosti a bezpečnostních záruk pro Ruskou federaci.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uvedl, že aliance obdržela návrh a dodal, že jakýkoli dialog s Moskvou „by také musel řešit obavy NATO ohledně ruských akcí, být založen na základních principech a dokumentech evropské bezpečnosti a probíhat po konzultaci s evropskými partnery NATO, jako je Ukrajina.“ Stoltenberg již odmítl ruský požadavek formálně zrušit prohlášení NATO z roku 2008, že Ukrajina se nakonec stane členem aliance; JAK NATO, tak EU již dříve naznačily, že nepřijmou žádný právní zákaz práva Ukrajiny usilovat o členství v NATO.

Michael Kofman, ředitel Programu ruských studií v Centru pro námořní analýzu a spolupracovník Kennanova institutu ve Washingtonu, DC, konstatoval, že: „Moskva nejenže žádá o věci, které nemůže dostat, ale způsobem, o kterém vědí, že zajistí, že jich nemohou dosáhnout. Kofmanovo prohlášení odráží obavy, že návrh a styl „ber nebo nech být“, v němž byl předložen, a které Kreml plně očekává, že bude Západem odmítnuto – že odmítnutí by pak mohlo být použito jako záminka pro další vojenskou eskalaci nebo budoucí vojenskou akci.

Návrh byl zveřejněn v patách velkého nahromadění ruských sil na ruské straně východní hranice Ukrajiny. Vojenští experti a vrcholní představitelé Bidenovy administrativy již dříve vyhodnotili, že Moskva by mohla pomalu pokládat základy pro rozhodující vojenskou operaci proti Ukrajině. „Nevíme, zda se prezident Putin rozhodl napadnout Ukrajinu,“ řekl ministr zahraničí Antony Blinken počátkem tohoto měsíce. „Víme, že zavádí kapacitu, aby tak učinil v krátkém pořadí, pokud se tak rozhodne. Takže navzdory nejistotě ohledně záměru a načasování se musíme připravit na všechny eventuality a zároveň pracovat na tom, aby Rusko obrátilo kurz.“

Mluvčí Bílého domu Jen Psaki uvedla, že Bidenova administrativa prostuduje ruský návrh s „našimi evropskými spojenci a partnery“. Psaki dodala, že Spojené státy nebudou zpochybňovat „klíčové principy, na nichž je postavena evropská bezpečnost, včetně toho, že všechny země mají právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti a zahraniční politice bez vnějšího vměšování“.

Očekává se, že Bidenova administrativa se k ruským návrhům vyjádří příští týden.

Tolik nepochybně zajímavý článek reportéra National Interest.

Co k tomu dodat ? Putin tlačí na co nejrychlejší odpověď a po politicko-mediálním protiruském tlaku vyvinul zjevně silnější protitlak. Gard se obrací. Rusko nechává ve vzduchu samotný fakt, zda zaútočí či nezaútočí na Ukrajinu, ale podmínkou toho, zda nezaútočí je fakt, že bude odstraněno, že naopak Ukrajina bude rozmisťovat americké jaderné zbraně coby člen NATO na hranicích s Ruskem. V prví fázi USA a NATO určitě neustoupí. Ale je velmi pravděpodobné, že Rusko následně, že Rusko přitvrdí.

To bychom si měli uvědomit. Jsou totiž věci mnohem důležitější, jaká bude uhlíková stopa za 30 let. Pokud smírně nevyřešíme nějakým rozumným kompromisem zohledňujícím zájmy obou světových stran Západu a Východu, také by lidstvo už v té době nemuselo vůbec být a dnešní oteplování by bylo pro ty, kteří by zde zůstali nahrazeno jaderným chladem.