22. 12. 2021
Tisk článku
Branislav Michalka upozorňuje, že zvrácená agenda EU a s ní spřízněných spolků je k nám protlačována neustále - a že aktuální rozhodnutí bruselského "soudu" jasně ukazuje, jak je to s naší státní suverenitou...
V úterý 15. prosince Nejvyšší soud EU rozhodl, že všechny země EU musí uznat homosexuály a jejich legálně adoptované děti za rodinné příslušníky, bez ohledu na vnitrostátní zákony o rodičovství osob stejného pohlaví nebo o homosexuálních „manželstvích“.
V rozhodnutí, které se vztahuje na celý 27členný blok, prohlásil Nejvyšší soud v Lucemburku (SDEU), že členské země musí párům stejného pohlaví umožnit volný pohyb a pobyt s dítětem, které je právně uznáno za jejich syna nebo dceru. 11 zemí EU přitom neuznává „manželství“ osob stejného pohlaví.
SDEU se přiklonil na stranu dvou lesbiček, které se „vzaly“ ve Španělsku a adoptovaly si dívku Sáru, narozenou v roce 2019. Ve španělském rodném listě dívky jsou uvedeny ženy, britská státní příslušnice Jane Jonesová a bulharská občanka Kalina Ivanova, jako její „matky", ačkoli nemají nárok na španělské občanství, protože ani jedna ze dvou žen není Španělka.
Ivanova požádala pro Sáru o bulharské občanství, ale byla zamítnuta, protože většinově křesťanské Bulharsko nepovoluje homosexuální „manželství“ a Ivanova odmítla poskytnout podrobnosti o biologických rodičích dívky. Bulharské rodné listy obsahují pouze kolonky pro matku a otce dítěte.
Rodný list vydaný bulharskými úřady je potřebný k získání bulharského průkazu totožnosti, který Ivanova a Jonesová potřebovaly, aby mohly se Sárou volně cestovat po EU. Ivanova nakonec předložila případ místnímu soudu v Sofii, který prohlásil, že Sára má navzdory nevyřešeným otázkám o jejích rodičích bulharskou státní příslušnost, a případ postoupil SDEU.
V úterním rozsudku, proti kterému se nelze odvolat, Soudní dvůr EU rozhodl, že Bulharsko musí Sáře vydat občanský průkaz nebo pas, který potvrzuje její bulharskou státní příslušnost. Dokument musí obsahovat i prohlášení z jejího španělského rodného listu, že obě lesby jsou jejími rodiči, a umožnit Jonesové a Ivanové pohybovat se s dívkou po celém území EU.
Vyhláška SDEU je nejnovější ukázkou pokusu Evropské unie přimět konzervativní členské státy, aby přijaly hnutí LGBT v rámci svých hranic. Tato salámová metoda umožňuje jednak, aby si státy formálně ponechaly své vnitřní kulturní rozdíly, odmítající LGBT ideologii, ale zároveň ve skutečnosti musely akceptovat rozhodnutí, která jsou s nimi v rozporu. Vzbuzuje to navenek dojem pluralismu v EU, lokálním voličům mohou je politici tvrdit jak bojují proti LGBT (ale za zády plní příkazy EU) a zároveň to dělá ze zákonů dormálně suverénních členských států EU cáry papíru, které nemají v očích Bruselu žádnou právní hodnotu.
Praktický dopad takového soudního rozhodnutí, jako precedentu, je dalekosáhlý. Jakmile budou muset státy uznat, že dva muži jsou „otci“ dítěte, tak zároveň uznají i jejich vztah jako „manželství“, přestože jinak „manželství“ homosexuálů neuznávají. To otevírá široké pole možností pro legalizaci vztahu homosexuálů, uzavřeného v zahraničí a představuje tak trojského koně i pro českou a slovenskou legislativu.