V úterý se v Bruselu sešli zástupci NATO poté, co Turecko vzneslo vzácnou žádost podle Článku 4, který smluvní strany zavazuje, aby se svolaly v případě, že nějaký smluvní stát se domnívá, že jeho „územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost“ je ohrožena.

Tak je tomu v Turecku, kde se bezpečnostní situace během uplynulých dvou týdnů rychle zhoršila po sebevražedném atentátu v Surucu (hlásí se k němu Islamistický stát) a po vraždě dvou tureckých policistů ve městě Ceylanpinar (rukama PKK, která tvrdí, že ti dva policisté spolupracovali s ISIS). Ankara odpověděla zahájením náletů jak proti Islamistickému státu, tak proti PKK.

Jak ten sebevražedný atentát, tak odvetné akce Kurdské strany pracujících (PKK) – kterou jak Ankara, tak Západ řadí jako teroristickou skupinu – představují mnoha způsoby složitou spleť aliancí a činí z pochopení Syrského konfliktu něco tak obtížného. Jak uvádí Economist, PKK „bojuje v partyzánské válce s Tureckem s přestávkami už desítky let,“ ale skupina syrských kurdských milicí (YPG) u hraničního města Kobani pomáhala US s koordinací náletů proti cílům ISIS.

Tuto záležitost dále komplikuje dlouhotrvající obviňování Turecka, že s ISIS aktivně spolupracuje. „Velitelé ISIS nám řekli, že se vůbec ničeho nebojí, protože plně spolupracují s Turky,“ řekl loni při interview s Newsweek jeden bývalý velitel ISIS, který také uvedl, že „Turecko zabránilo kurdským bojovníkům, aby přecházeli přes hranice do Sýrie a pomáhali svým syrským protějškům při obraně pohraničního města Kobani.

Později ohlásil Guardian, že informace získané při přepadu US komandos, kteří v květnu zabili údajného ISIS „ropného ministra“, poskytly „nezvratné“ důkazy o „přímých jednáních mezi tureckými činiteli a vedoucími členy ISIS.“ A nezapomínejme, že US vicepresident Joe Biden loni přiznal, že Saúdská Arábie, UAE, Katar a Turecko islamistickým rebelům v Sýrii, kteří metamorfovali na ISIS, nalily stovky milionů dolarů.

Všimněte si, že toto vše pochází z mainstreamových mediálních zdrojů, takže opravdu neexistuje žádný způsob jak rozluštit údajnou spolupráci Turecka s militanty Islamistického státu a samozřejmě, v první řadě jsou tu velice reálné otázky ohledně role US, jakou hrály při zařízení vzestupu ISIS, ale situace v Turecku vře kvůli tomu, že ač je NATO samozřejmě v pohodě se svou veřejnou podporou pro vojenské akce Ankary proti ISIS, jsou US opatrné, když přijde na PKK, protože konec konců i ti pomocí své syrské pobočky bojují s ISIS.

Zde je WSJ s určitými komentáři, které podtrhují ten charakteristicky absurdní zahraničně politický postoj Washingtonu, který je až příliš často nucen přijímat, když Pentagon není už schopen udržet přehled o tom, kdo je přítel a kdo nepřítel, a co je asi ještě důležitější, jaká by o tom měla být povídačka pro veřejnost:

V Bruselu řekl činitel NATO, že několik spojenců využilo schůzky k tomu, aby na tureckou vládu naléhalo, aby pokračovala s mírovým procesem s PKK. Existují ale projevy odlišnosti pohledů mezi Washingtonem a jeho evropskými spojenci. US činitelé na Turecko jemně tlačili, aby bylo při úderech na PKK opatrné, ale stáli za právem Ankary ty nálety zahájit.

„Apelujeme na PKK, aby s těmito útoky, které provokují tureckou odvetu, nepokračovalo,“ řekl v úterý jeden vyšší činitel US administrativy. „Rovněž apelujeme na Turky, aby byli při operacích, které provádí, soudní.“

US činitelé svalují většinu viny na rozšiřující se novou konfrontaci s PKK, která se hlásí k odpovědnosti za zabití několika tureckých bezpečnostních činitelů. Po eskalaci násilností na jihovýchodě Turecka z minulého týdne zahájily turecké bojové letouny poprvé po čtyřech letech nálety na horskou základnu PKK v severním Iráku.

„Kdyby PKK nezahájili série útoků v Turecku, nezahájilo by Turecko tyto útoky v severním Iráku,“ řekl další vyšší činitel US administrativy.

Samozřejmě, že PKK řekne, že v první řadě, kdyby Turecko nespolupracovalo s ISIS, tak by se mohlo vyhnout sebevražednému atentátu, který v Surucu zabil 32 lidí, a ti dva turečtí policisté by nakonec také zůstali naživu.

A opravdu, když to necháme říci PKK, Ankara prostě údery proti ISIS jen zneužívá jako záminku k obnovení svých útoků na Kurdy, k nimž pro připomínku dochází od té doby, kdy HDP počátkem tohoto měsíce zvítězila v ohromujícím volebním vítězství, při němž takto pro-kurdská opoziční strana poprvé získala dost hlasů, aby vstoupila do parlamentu. Zde je to o spojitosti mezi obnoveným vojenským úsilím a politickou situací v Turecku od Reuters:

Pro-kurdská strana HDP ve volbách ze 7. června získala 13 procent hlasů, čímž pomohla poprvé od roku 2002 zbavit Erdoganem založenou stranu AKP většiny v parlamentu.

Mnozí Kurdové věří, že obnovením konfliktu s PKK se Erdogan před možnými předčasnými volbami snaží podvrátit podporu pro HDP. Tyto volby – jak se argumentuje – by mu pak poskytly většinu, o kterou usiluje, aby změnil ústavu a rozšířil si pravomoci.

„Pokouší se tedy dosáhnout toho výsledku, který se mu nepodařil ve volbách ze 7. června, pro změnu politickým pučem. To je skutečný cíl jeho současných kroků,“ tvrdí v e-mailovém prohlášení PKK.

Ten Erdogana obvinil, že se pokouší „rozdrtit“ politické hnutí Kurdů, „aby vytvořil autoritářský hegemonický systém,“ ale jeho posledními komentáři se přímo nezabýval.

Turecko během těch let zrušilo téměř všechny kurdské politické strany. Erdogan, který HDP obvinil s vazeb na PKK, řekl, že je sice proti rušení stran, naléhal ale na parlament, aby zrušil pro politiky, kteří mají vazby na „teroristické skupiny“, imunitu.

Během toho všeho přijaly US ten jediný postoj, který za těchto okolností mohou: Washington veřejně prostě hájí právo Turecka na boj proti oběma „teroristickým“ skupinám (PKK i ISIS) a doufá ve vyváženost, s níž z toho Kurdové vyjdou lépe než Islamistický stát. Pro připomínku od WSJ: „Činitelé US doufají, že škody způsobené Islamistickému státu převáží nad škodami zasazenými YPG,“ řekl jeden US činitel.

Pro všechny, kdo jsou teď dost zmateni, jsou tu dvoje vizualizace, které by měly pomoci s objasněním toho, co se děje. Nejdříve jednoduchá mapa zobrazující pozice ISIS podél hranic s Tureckem a druhé vyobrazení jsou diagramy trojstranné bitvy mezi Ankarou a Kurdy (která se přelévá přes tři země), a ISIS (která by mohla být spiknutá s Tureckem, i když Turci bombardují jejich postavení).

Nakonec je tu ještě více barev od BBC, které vrhnou ještě více světla na tento konflikt:

Někteří říkají, že Turecko Američanům pomůže tepat IS, přičemž na PKK útočí jen jako varování – a ne více. Jiní říkají, že jdou hlavně po Kurdech, přičemž proti IS dělají jen úplné minimum.

Tureckou politikou je „předstírat, že vedou válku proti IS, zatímco přitom sledují jiný cíl, kterým je zničení PKK,“ říká Kerem Oktem, profesor Centra pro studia Jihovýchodní Evropy na universitě v Grazu v Rakousku.

Abyste se seznámili s historkou v pozadí turecké intervence, se podívejte na jeho problémovou historii s Kurdy.

Kurdové spojení etnickým původem, ale rozdělení moderními hranicemi tvoří v Turecku podstatnou menšinu stejně jako v sousedních státech Sýrii, Iráku a Íránu. Kurdové v každé z těchto zemí agitovali proti vládám, někdy kvůli větším právům, někdy vyloženě za nezávislost.

V Turecku vedla PKK mnoho let ozbrojený boj, dokud v roce 2013 nepodepsala příměří.

Do tohoto příměří vnesla napětí občanská válka v Sýrii, která posílila tamní ozbrojený výhonek PKK známý jako YPG.

Turecko chce stejně jako jeho spojenci v Zálivu svrhnout syrského presidenta Bashara al-Assada. Také bylo obviňováno z podpory mnoha skupin rebelů bojujících proti němu – ale ne YPG.

Turecko pohlíží ustaraně na to, jak si YPG podél jeho jižní hranice zřídilo proto-stát, což je z jeho hlediska nežádoucí výhoda vzniklá z rozdrobení Sýrie.

Dalším velkým poživatelem výhod byl IS, jehož syrské území zhruba obklopuje oblasti držené YPG. Turecko popírá obvinění vznášená mnoha Kurdy, že IS zneužívá k omezení kurdského vlivu.

Při pokusu objasnit vše výše uvedené dostáváme situaci obnaženou bez předstírání slušnosti.

Turecko se potýká jak s politickou, tak s bezpečnostní krizí, kde tu druhou lze snad zčásti připsat toleranci této země k živlům z ISIS všude podél turecké hranice.

Tragický sebevražedný atentát (který se hodilo přišít ISIS) vedl k odvetnému násilí PKK, které poskytlo Ankaře záminku k porušení křehkého příměří s Kurdy. Vláda má teď volné ruce k téměř beztrestným úderům na PKK pod pláštíkem přikročení opatření proti ISIS (teď i s požehnáním NATO).

V neuvěřitelně na ruku jdoucí „shodě okolností“ to všechno přichází zrovna, když opoziční strany dosáhly u volebních uren průlomového vítězství, co poprvé přivedlo Kurdy do parlamentu a ohrožuje Erdoganův tlak na konsolidaci moci.

Mezi tím sdílí Turecko s US jak stejný geopolitický cíl (svržení Assada), tak i to pomocné veřejnost chlácholící postranní show (o rozdrcení ISIS), které by mělo Washingtonu uvolnit všechny cesty k naprosté podpoře Turecka při posledních vojenských akcích, při nichž nejde o faktičnost, která by mohla být jenom možná skutečná, nýbrž jasně jen o chatrně zakrývaný pokus ze strany Ankary usilující o vykořenění Kurdů, které se US zavázaly podporovat (alespoň veřejně), protože i ti údajně bojují proti ISIS, tedy proti skupině, kterou v první řadě možná US přímo vytvořily.

A toto je, dámy a pánové, geopolitika pod US hegemonií, a je snad vzhledem k výše uvedenému, nějaký div, že někteří komentátoři se těší na návrat bipolarity?

Některé předchozí články o útocích Turecka v současné krizi:

Dokončily US nakonec tu past, kterou začal na Turecko stražit Assad?

Turecko povolí US použití svých letišť k náletům proti Sýrii

Začala pozemní válka? Turecké tanky pálí do Sýrie

Submitted by Tyler Durden on 07/29/2015 09:47 -0400

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-07-29/isis-ally-turkey-seeks-nato-support-two-front-war-escalates