Tento handicap však pomalu dohánějí. Informační válka má za úkol manipulovat s lidmi a ovlivňovat jejich emoce. Může vyvolat nepokoje, revoluce či občanské války, může přimět člověka k tomu, aby za svoji zemi dobrovolně bojoval ve válce a tam jako (domnělý) hrdina i zahynul. Již v roce 2011 prohlásila americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová před Zahraničním výborem amerického Senátu:

„Nacházíme se v informační válce a tuto válku prohráváme. Vyhrává Al-Džazíra. Číňané vybudovali globální televizní síť v anglickém i dalších jazycích. Rusové vytvořili televizní síť v anglickém jazyce. Viděla jsem to v několika zemích a je to velmi poučné."

Slova H. Clintonové byla později k vidění na zmiňované ruské stanici v anglickém jazyce Russia Today (=RT-news), kde oficiálně upozornila na to, že se odehrává informační válka. Zároveň tím také přiznala, že se USA příliš dlouho zaměřovaly pouze na vojenské intervence a propásly informační válku. Americká ministryně dále uvedla:

„Během studené války jsme byli velmi úspěšní v prezentaci amerického pohledu na věci. Po pádu Berlínské zdi jsme si řekli, že je pro nás otázka propagandy již uzavřena, za což jsme bohužel zaplatili hodně vysokou cenu." (www.rt.com)

Desítky let měly velké západní stanice jako CNN a FOX (=Spojené státy), BBC (=Velká Británie) nebo veřejnoprávní stanice v Německu faktický monopol na formování a ovlivňování myšlení i jednání obyvatel západního světa a určovaly to, co má být ve světovém dění i v historii významné. Tvrdily přitom, že jsou objektivní, ve skutečnosti nám ale ukazovaly pouze to, co smíme vědět z pohledu bohaté západní elity. Tato média nám trvale a systematicky ukazovala pouze subjektivní miniaturní výřez skutečnosti na způsob zjednodušeného imaginárního světa. Internet a na něm stavějící nové technologie a formy komunikace však udělaly do fasády tohoto falešného obrazu světa velké díry.

Stále víc lidí se od té doby dívalo skrz otvory v západní fasádě a nahněvalo je, že byli tak dlouho obelháváni. Přesto mnozí z nich stále ještě neví, jak si s tím poradit. Nadávají na "prolhaný tisk", jehož zástupci však vůbec nepochopili, co tím míní. Zvykli si totiž na to, že jejich úhel pohledu je jediným správným měřítkem tohoto světa, a proto (což je pochopitelné) nerozumějí tomu, proč se vůči nim lidé stavějí skepticky. Z toho důvodu považují kritické postoje občanů či konzumentů jejich pohledu na věci za nevděk. Zástupci hlavních (=mainstreamových) médií nejsou schopni naslouchat kritice a seriózně se s ní vypořádat. Je to velmi nebezpečné s ohledem na to, že se fronty na obou stranách praskající fasády stále víc přiostřují. Ale právě to se očekává a je dlouhodobě plánováno, jak jsme již viděli v kapitole „Výjimečný stav".

Národy Ruska a Číny počátkem nového tisíciletí pochopily, že je Spojené státy a NATO nepovažují za rovnocenné partnery a že je nerespektují. Vojenské konfrontaci se chtěly vyhnout, na ekonomické úrovni jsou se Západem příliš úzce svázány. Začaly se proto bránit proti západní propagandě útokem: Zahájily informační válku, jež USA i Evropskou unii zaskočila, a těmito informačními bitvami se trhliny ve fasádě Západu ještě zvětšily. Stále větší počet lidí měl možnost získat na dění ve světě jiný úhel pohledu, a to zejména na to, co se odehrává za fasádou a kulisami. Západní vlády se dostaly pod velký tlak a vědí, že tento tlak nebude ustávat. Zveřejnění whistleblowerů, jako je Chelsea Manning (dříve Bradley Manning), Edward Snowden, Thomas Drake nebo Karen Hudes, tento proces ještě posílila. Bude však – kromě těchto odvážlivců – zapotřebí ještě mnohem více lidí, aby se lidstvo probudilo a pohnulo směrem k celosvětové změně myšlení a vzájemnému respektu.

Od roku 2005 poskytuje stanice RT-news na internetu ruský pohled na dění ve světě, a to anglicky, arabsky, španělsky a samozřejmě rusky. Od prosince 2014 vysílá RT také v němčině. Číňané zprostředkovávají svůj pohled na dění prostřednictvím kanálu CCTV v angličtině, španělštině a francouzštině. Mimoto fungují německé stránky serveru Sputnik (dříve RIA Novosti) a german.china.org.

Nacházíme se v informační válce, v níž se používají zbraně těžkého kalibru

Jak se ale mohlo stát, že Spojené státy informační válku prohrávají, když přece svět ve 20. století ovládaly? Americká propagandistická rozhlasová stanice Hlas Ameriky (=Voice Of America=VOA) vysílá v třiačtyřiceti jazycích a její roční rozpočet činí 750 milionů dolarů. Vysílá mimo jiné v Afghánistánu, Íránu nebo na Kubě, ale samozřejmě také v Evropě pod názvem Rádio Free Europe Rádio Liberty (=Svobodná Evropa).(232) V rozsahu či dosahu propagandy to nevězí; problém spočívá v tom, že USA svými válkami a vměšováním se do vnitřních záležitostí jiných zemí fakticky přetrhly tětivu napjatého luku. Příliš mnoho lží způsobilo, že Spojené státy začaly být nevěrohodné, a tyto nepravdy způsobily rozkladný proces dokonce i uvnitř USA. A tak se stalo, že problémem nebyl nízký rozpočet americké propagandy, ale její obsah.

Podobný scénář se odehrával v Německu. Odborníci na výzkum veřejného mínění se z pověření mediálního magazínu ZAPP v prosinci dotazovali více než tisícovky osob, zda důvěřují zpravodajství německých sdělovacích prostředků o dění na Ukrajině. Podle tohoto průzkumu nemělo žádnou (nebo téměř žádnou) důvěru ke zpravodajství německých médií o dění na Ukrajině 63 procent dotazovaných, téměř každý třetí považoval toto zpravodajství za jednostranné a 18 procent respondentů bylo přesvědčeno o tom, že jsou sdělovacími prostředky záměrně nepravdivě informováni. To je katastrofální výsledek pro média i pro politiku, která je krmí "informacemi".

Aby zde nedošlo k nedorozumění: Rusové a Číňané samozřejmě také provádějí prostřednictvím svých zahraničních médií „propagandu" jako Západ, avšak většina lidí evidentně dokáže poznat, že pravda leží někde uprostřed a že se vyplatí čerpat informace z různých zdrojů.

Desítky let jsme se dívali na svět výhradně brýlemi západního establishmentu, avšak moderní komunikační prostředky dneška nabízejí daleko širší úhel pohledu. Nikdo se pak nemůže divit tomu, že v poslední době požadují politici stále hlasitěji cenzuru internetu – samozřejmě údajně pro naši vlastní „ochranu". Staré struktury nejsou připraveny na to, aby se změnily nebo přizpůsobily. Odmítají být „průhledné", „transparentní", nechtějí se vzdát ani kousku své moci, a naopak chtějí zvýšit tlak na to, aby mohly pokračovat v nekalostech tak jako doposud. Současná válka není jen bojem mezi Východem a Západem, nýbrž také bojem mezi starou energií éry Ryb a novým vědomím věku Vodnáře. Je jedno, zda na situaci pohlížíme z politického, hospodářského, měnového, sociálního, duchovního nebo astrologického hlediska: Svět, jak jsme jej dosud znali, se rozpouští a lidé posedlí mocí kolem sebe divoce bijí, neboť jsou naplněni hrůzou, že tuto moc ztratí.

Hillary Clintonová se v roce 2011 v souvislosti s arabským jarem pokoušela prostřednictvím zpravodajského kanálu v jazyce fársí (=perština) iniciovat povstání íránského obyvatelstva proti jeho vlastní vládě. Tento pokus ztroskotal podobně jako většina dalších amerických propagandistických iniciativ v posledních letech. Proto se Spojené státy znovu zaměřily na své „silné stránky": Hospodářské války, použití násilí a vojenské intervence. Tajná světovláda mohla bránit přednostní postavení amerického dolaru jako petrodolaru pouze manipulacemi s cenami surovin od cen zlata až po ceny ropy. Světovláda však ve skutečnosti ví, že čas dolarové hegemonie již skončil, a proto se chce co nejrychleji a za každou cenu sjednotit s Evropou. Všemi prostředky chce prosadit smlouvy TTIP a TISA – možná i pod jiným jménem nebo zadními vrátky. A pokud to bude nutné, možná i vojenskými prostředky.

Tak to byl úryvek z knihy Michaela Morrise Co nesmíte vědět 2  (originál 2015, česky 2016), uvádí Petr Žantovský ve svém cyklu Jak jsem potkal knihy a pokračuje.
 
Opět nám tu autor předkládá neradostný a nelítostný svět plný konfliktů, válek, teroru, klimatického fanatismu, geopolitických a ekonomických zájmů globalizátorů. Z předchozí knihy jsme vybrali kapitolu o médiích, jaká dnes jsou a proč, jakými motivy a cíli se řídí a proč usilují o totální ideovou hegemonii, což znamená postupnou likvidaci veškeré názorové alternativy.

Dnes se vracíme na obdobné území a přebíráme tu z oné novější knihy kapitolu nazvanou Informační války. Navzdory tomu, že jde o text víc než půl dekády starý, o jeho aktuálnosti nelze pochybovat. Jen možná při četbě smutně zkonstatujeme, že mnohé z toho, co Morris předvídal nebo zachycoval v prvotních náznacích (např. snaha o cenzuru internetu), je dnes žhavou současností.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)