Máme anebo prožíváme svátky klidu a míru, jak se tvrdí.  Štědrý večer máme za sebou a pokračuje další sváteční volno, ale přitom, jak jsme psali nedávno, řinčí se zbraněmi, řinčí se šavlemi,  vyhrožují si navzájem Rusko-USA, do toho ještě zasahuje NATO a politici Evropské unie.

Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?

„Není to tak jednoznačné,  zda jde o svátky míru, klidu a oslav narození syna Božího. Protože se ani  Evropě ještě nepodařilo unifikovat tento svátek, jednak ustanovit  Hod Boží, Den narození a dokonce to už došlo tak daleko, že katolický farář na Sicílii oznámil že neexistuje ani  Svatý Mikuláš nebo Santa Claus, protože to je výmysl Coca-Coly. A ta chce jenom znásilnit nebo převychovat lidi ke konzumní orientaci charakteru.

My máme Ježíška, někde mají Santa Clause, někde Dědu Mráze a ani to datum Štědrého večera není všude stejné…

„Samozřejmě že v každé zemi v Evropě tyto svátky mají jinou tradici. Doufejme, že se nám nevrátí Děda Mráz, který zřejmě podle toho katolického faráře ze Sicílie, je přijatelný, zatímco Santa Claus jako obraz konzumní orientace společnosti nikoliv. Ale také si můžeme tuto ironii odpustit a uvědomit si, že v každé evropské zemi se uvažuje o míru, pohodě a přátelství úplně jinak. Jsou země, které se připravují na válku a jejich duchovní žehnají zbraním. Nebo jsou země, kde se už dokonce bojuje ať už na bitevních polích politických diskusí, anebo se tam střílí doopravdy. A jsou to země nejenom na okraji Ukrajiny a Ruské federace, ale i v Evropě, kde se lidé ukrývají před covidem do soukromí svých  domovů, ale současně  se tím skrývají  před dnes už běžnými teroristickými útoky.

To znamená, že „Svátky pokoje a míru“ se sice staly jakýmsi historickým, nikoliv dávným, dědictvím evropské křesťanské kultury a civilizace, ale ještě se nestaly jednoznačným svátkem byla například ještě za první světové války: Tehdy se vojáci na obou stranách frontové linie, a  alespoň někde,  se na Štědrý den nevraždili. Dokonce se přátelsky stýkali, vyměňovali si cigarety… Známé jsou dokonce i  filmové záběry a fotografie komunikace německých, anglických a francouzských vojáků, kteří na chvilku zapomněli, kdo jim z nejvyšších míst rozkazuje, aby se zabíjeli,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Letos si možná, třeba mezi vojenskými byrokraty v NATO, někdo myslí, že válka je legrace, a že je to jenom taková počítačová hra pro děti a mládež