Dohoda s Íránem, uzavřená 14. července, je oficiálně o tom, že omezuje přístup Teheránu k vývoji jaderných zbraní výměnou za zrušení mezinárodních hospodářských sankcí. Uzavřena byla po mnohaletém úsilí vyjednavačů z USA, Británie, Francie, Ruska, Německa, Číny, Íránu a Evropské unie. Dosažení dohody vyvolalo široký mezinárodní souhlas. Dokument ale tvrdě kritizuje Izrael, a nelíbí se ani Saúdské Arábii, mocenskému rivalovi Teheránu a jednomu z hlavních spojenců USA na Blízkém východě.
V americkém Kongresu, který musí dohodu schválit, se však od první chvíle ozývají nesouhlasné názory a v New Yorku proti jejímu uzavření proběhly i demonstrace (více, více).
Úvodní video, ve kterém hovoří m.j. Morgan Freeman, je jistě záslužné, vnímáme-li dohodu tak, že skutečně jde o odstranění jaderné hrozby, kterou pro svět představuje Írán. Jak velká ta hrozba je, lze vidět v přehledu útoků, které Írán (na rozdíl od „bránicích“ se USA) od konce 2.WW provedl:
Státy, napadené Íránem a státy, kde USA byly nuceny se „bránit“
Jednání, jejichž výsledkem byla dohoda s Íránem, byla vedena mnohem déle, než se předpokládalo – problematickým se v nich ukázalo to, že Írán tvrdě trval na respektování ruských podmínek. K dohodě nakonec došlo, za což Obama Putinovi poděkoval (více) a došlo k ní přesto, že Obama a Kerry na americké půdě čelí nesouhlasu a odporu. Co z toho plyne? Jednání se táhla, dokud nebyl přijat takový výsledek, jaký byl žádoucí. Na podporu schválení dohody americkým Kongresem bylo vytvořeno i video s Morganem Freemanem. Až potud nic zvláštního.
Video ale vytvořila společnost Global Zero. To je společnost, která vznikla v roce 2008 v Paříži a jejíž vznik podepsalo více než 90 světových vůdců, včetně prezidenta Spojených států Baracka Obamy a tehdejšího prezidenta Ruské federace Dmitrije Medveděva (více).
A čím je tedy video s Morganem Freemanem zvláštní? Za prvé je pokračováním videí ve stejném stylu, která byla vytvořena i s jinými herci už v roce 2013 – tedy před dohodou s Íránem:
A za druhé obě videa potvrzují, že za dohodou s Íránem nebyl americký zájem, ale vyšší – globální zájem.
Nepřehlédněme, že dohoda se nejvíce nelíbí Izraeli a jeho stoupencům v USA a dále Saúdské Arábii, tedy všem těm, kteří dosud společně podporovali oficiální verzi, že Írán představuje pro svět největší hrozbu. Na druhou stranu nepřehlédněme, že Izrael a Írán vůbec nejsou takoví nepřátelé, jak se to navenek jeví.
Vnímám to tak, že v procesu globalizace se má jen změnit strana. A tím se dostáváme ke vzniku Kurdistánu, o kterém se říká, že to má být druhý Izrael – ve finále možná jde o ten plánovaný „Velký Izrael“, tedy o totéž, co dosud, jen tentokrát z druhé strany s tím, že prim budou hrát Írán, Čína a Rusko. Zde ovšem rozehrálo svojí hru Turecko, které podporovalo tu Al-Kájdu, tu podporuje ISIL a nakonec se má vzdát části území ve prospěch Kurdistánu? A právě přes vznik Kurdistánu a Turecko se to může globálně velmi lámat, a to především nábožensky.
Bez ohledu na tento zlomový bod je ve hře ještě fakt, nakolik Východ přistoupí na globalizaci s jedním světovým vůdcem či bude prosazovat globalizaci na způsob rovnocenné spolupráce všech, jak se o to snaží Rusko.
Ke vloženému videu už jen tolik, že herci plní přesně tu roli, pro kterou je globální zájem potřebuje (viz Pjakin o globální moci).
– Pozorovatelka – 31.7.2015