Novozélandské ministerstvo zdravotnictví (MOH) potvrdilo, že pacienti s COVIDem-19 mohou mít nárok na asistovanou sebevraždu.

Podle listu Stuff, nejpopulárnějšího deníku ostrovního státu, navíc vláda zaplatí lékařům za každého pacienta, kterého usmrtí, zhruba 1087 dolarů.

Skupina bojující proti eutanazii nazvaná DefendNZ minulý měsíc zaslala oficiální žádost o vydání zákona o poskytování informací, v níž žádá vládu, aby objasnila nový zákon o eutanazii nazvaný Zákon o volbě konce života (EOLCA), konkrétně pokud jde o „těžce nemocné hospitalizované“ covidové pacienty.

„Mohl by pacient, který je hospitalizován ve vážném stavu s Covidem-19, být potenciálně způsobilý pro asistovanou sebevraždu nebo eutanazii podle zákona, pokud by zdravotnický pracovník hodnotil jejich prognózu jako kratší než 6 měsíců?“ zeptala se skupina.

MOH odpovědělo, že „Za určitých okolností může být osoba s COVIDem-19 způsobilá pro asistovanou smrt.“

Dle MOH:

Existují jasná kritéria způsobilosti pro asistované umírání. Mezi ně patří to, že člověk musí mít nevyléčitelnou nemoc, u níž je pravděpodobné, že do šesti měsíců zemře.

Terminální onemocnění je nejčastěji dlouhodobé onemocnění, kdy léčba není účinná. Podle zákona EOLC je způsobilost stanovena ošetřujícím lékařem (AMP) a nezávislým lékařem.

Způsobilost se určuje případ od případu, ministerstvo proto nemůže vydat konečné prohlášení o tom, kdo je způsobilý. Za určitých okolností může mít osoba s COVIDem-19 nárok na asistované umírání.

Díky novému návrhu zákona vláda Nového Zélandu motivuje lékaře částkou 1000 dolarů za každého pacienta, který podstoupí eutanazii.

„Lékaři dostávají vládní honorář ve výši 1000 dolarů plus výdaje za každou smrt při eutanazii, kterou provedou,“ uvedl Catholic Herald a dodal, že účast nabídlo jen „96 z 16 000 lékařů v zemi a všechny až na jeden z 32 tuzemských hospiců naznačily, že eutanazii nepovolí.“

Baronka Finlayová z Llandaffu, profesorka paliativní medicíny, řekla Heraldu, že EOLCA zrazuje základní principy bioetiky.

„Je bizarní, že země, která se snaží chránit své občany úplným lockdownem před virem, z něhož se lidé mohou plně zotavit… nyní navrhuje, aby tyto pacienty zabili jejich lékaři,“ řekla Finlayová. „Obrací to étos medicíny na hlavu.“

„Opravdu nemůžete stoprocentně předvídat smrt,“ dodala. „Tak proč je nepodpořit, až budou umírat, a nenechat otevřené dveře pro případ, že by byli ve skupině, která vzdoruje všem předpokladům a zcela se zotaví?“

Stejně tak Americké kolegium lékařů odsoudilo eutanazii v roce 2017 a tvrdilo, že „asistovaná sebevražda lékařem není ani terapií, ani řešením obtížných otázek nastolených na sklonku života“.

Na základě věcné etiky, klinické praxe, politiky a dalších zájmů AKT nepodporuje legalizaci asistované sebevraždy lékařem. Tato praxe je problematická vzhledem k povaze vztahu pacient-lékař, ovlivňuje důvěru v tento vztah i v profesi a zásadně mění úlohu lékařské profese ve společnosti.

Zásady, o které v této debatě jde, jsou navíc základem zodpovědnosti lékařů v jiných otázkách a povinnosti lékaře poskytovat péči založenou na klinickém úsudku, důkazech a etice. Kontrola nad způsobem a načasováním úmrtí člověka nebyla a neměla by být cílem medicíny. Prostřednictvím kvalitní péče, účinné komunikace, soucitné podpory a správných prostředků však lékaři mohou pacientům pomoci kontrolovat mnoho aspektů toho, jak prožijí poslední kapitolu života.

V souvislosti s tím Švédsko nedávno odhalilo „sebevražedný modul“, přístroj na eutanazii, který údajně přináší „bezbolestnou“ smrt.

Pozoruhodné načasování.

Naneštěstí pro nejednostnost u eutanazie nezpůsobuje mírná varianta omicronu „smrtelnou nemoc“, která by mohla někoho zabít „do 6 měsíců“.

Typický čínský virus má totiž ve většině věkových skupin 99% míru přežití, s výjimkou starších lidí.

Proč tedy vláda podpořila asistovanou sebevraždu pacientů s COVIDem?