Táta se vždy těm mým šarlatánčinám smál. Byl to někdy takový docela zlý smích. Asi to znáte i od svých příbuzných. Hrozně mě to mrzelo, ale co mu máte vysvětlovat? Že jsou i jiní lidé, než on? Že jsou lidé, kteří žijí jinak? Kteří věří v Boha? Že nejsme parta zoufalců, kteří už nevědí, co roupama? Kteří jsou vděčni za vše, co pro ně chystám? Co jim předávám, co jim zprostředkovávám? On tvrdí že také věří v Boha, ale má to přesně tak, jak ho stačil naučit předválečný a válečný režim a církev.