Pro občana Českéí republiky skutečně není lehké orientovat se v dnešní covidové šlamastyce. Vláda, ministerstvo zdravotnictví a různé "odborné" komise rádoby zdravotnických poradců na něj chrlí (dez)informace o tom, jak lidé hromadně umírají na covid, jak je důležité dodržovat opatření typu roušky, rozestupy lockdown... a zejména nechat se naočkovat.
Naproti tomu internet je plný sdělení jiných našich i zahraničních odborníků poukazujících na nízkou smrtnost covidu, nesmyslnost proticovidových opatření vlád a hlavně na nebezpečnost vedlejších účinků očkovacích vakcín. Jak se v tom má běžný občan vyznat? Komu důvěřovat?
Před podobným dilematem jsme stáli za éry tzv. reálného socialismu. Na jedné straně režimní propaganda ujišťující nás o tom, jak je tento společenský řád na výsost spravedlivý a jak se lidem dobře vede, na druhé straně zprávy Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a dalších tzv. štvavých vysílaček o tom, jak se v tehdejší ČSSR porušují lidská práva, jak lidé jsou za hlasitý projev svého přesvědčení vyhazováni z práce nebo dokonce vězněni, zvláště pak v souvislosti s Chartou 77. Kdo tady lhal a kdo mluvil pravdu? Komu jsme tenkrát měli důvěřovat?
Vskutku otázka pro detektiva Hercula Poirota. Ten by se nejprve zeptal: Kdo měl zájem na lži? Kdo z ní měl prospěch? Samozřejmě totalitní komunistický režim, o tom nebylo pochyb. Lež o pozitivech socialismu s popřením reálných negativ byla součástí snahy vylíčit před světem komunismus v nejlepším světle bez ohledu na pravdu nejen naší Husákovy a Jakešovy vlády, ale celého východního bloku pod vedením Sovětského svazu, sledujícího svoji velmocenskou politiku globální hegemonie. Proto mnoho lidí věřilo raději "štvavým" vysílačkám.
Jenže ti střízlivější z nás uvažovali, že blok zemí tzv. svobodného světa má tytéž zájmy, proto ani ty jejich zprávy nelze považovat za zbavené manipulací a lží. USA usilovaly přesně tak jako SSSR o nadvládu nad světem. Proto, když jsme chtěli zjistit skutečnou pravdu o poměrech u nás i jinde ve východním bloku, sahali jsme spíše k domácímu samizdatu, k informacím "z první ruky", než ke zprávám zahraničního rozhlasu.
Neopakuje se podobná situace i dnes v souvislosti s covidem a očkováním? S jasnou rozhodností je nutno říct: Nikoliv. V čem je rozdíl? V tom, že tenkrát proti sobě stály dva velmocenské bloky, resp. dvě světové supervelmoci, které ve svém vlastním zájmu měly důvod lhát a manipulovat. Za každou lží oficiální propagandy stojí vždycky mocenská snaha ovládat a diktovat druhým pokud možno celé planetě.
Dnes naopak covidovému a vakcinačnímu šílenství podléhají téměř všechny státy světa bez ohledu na protichůdné mocenské zájmy a politické či ideologické rozdíly. Země, které si uchovaly zdravý rozum, se dají spočítat na prstech jedné ruky: Švédsko, Bělorusko, Tanzánie a několik států USA. Jsou malé, nemají proto šanci stát se světovým hegemonem, není tedy v jejich zájmu šířit do světa politicky motivované lži o covidu.
Lhát a manipulovat má proto důvod pouze jedna strana: ta "covidová" úzce propojená s farmaceutickým byznysem, majícím vazby na naprostou většinu vlád světa a globální organizace typu OSN, WHO, EU - a na nejvlivnější masová média. Chce přesvědčit lidi o spasitelné roli vakcín kromě jiného v zájmu svých astronomických zisků - a když účinky této "spasitelné role" nejsou nikde vidět, tak se musí uměle vyrobit podvody a manipulací.
"Covidisté" lžou, lžou a lžou. Podváděli od počátku s údajnou nebezpečností covidu, jenž má ve skutečnosti smrtnost pouhých pár promile (stejnou nebo menší jako "klasická" sezónní chřipka), se spolehlivostí PCR trestů, s účinností lockdownů a roušek. Nic z toho nezafungovalo, což pozoruje dnes každý nezaujatý člověk. Tím spíše potom ne vakcíny, sami politikové, zdravotničtí rádoby "experti" i samotní výrobci preparátů museli nakonec vzít zpět své sliby, že očkovaný se nenakazí, nebude infekční pro své okolí a neskončí na JIP nebo nezemře. Lžou a podvádějí v zájmu svých špinavých finannčních a mocenských zisků.
A druhá strana, která covidistům kategoricky odporuje? Jaký užitek jim může přinést lež či dezinformace o covidu? Pouze ten, že jim správci sociálních sítí zablokují účet, případně je někdo vyhodí z práce a požene před soud. Neznamená to, že se tam hoaxy nemohou objevit, ale pokud, pak určitě ne úmyslně. Buď se jedná o špatný a neodborný výklad některých dat lidmi, kteří k tomu nemají patřičnou kvalifikaci, nebo o různé psychopaty chtějící se zviditelnit, nebo o hoax záměrně na jisté weby propašovaný covidisty kvůli kompromitaci odpůrců. Samotní publicisté vyslovující se proti covidistickému zločinu a šílenství nemají ale žádný solidní důvod, proč lhát a manipulovat.
A především: K anticovidistické straně barikády se hlásí i velké množství skutečných odborníků: lékařů, molekulárních biologů atd. Jsou mezi nimi zvučná jména, někteří dostali dokonce i Nobela: prof. Bhakdí, prof. Montagnier, prof. Joanidis, prof. Wodarg, dr. Zelenko, dr.Martyka, dr. Basiukiewicz, u nás prof. Turánek, prof. Beran, dr. Hnízdil, dr. Peková, dr. Zelená a mohli bychom pokračovat výčtem dalších jmen na několik desítek stránek. To všechno jsou manipulátoři, kteří mají zájem lhát a podvádět? Jaký by měli motiv? Jedině ten, že jim budou mazat příspěvky na sociálních sítích, vylučovat je z odborných grémií a diskusí, diskriminovat v zaměstnání, případně je úplně z práce propouštět.
Bezděčně napadá přirovnání k pravdivosti evangelií a vůbec všech novozákonních svědectví o Ježíši Kristu. To, že autoři těchto zpráv, z nichž většina patřila k očitým svědkům Kristovým, nemohli lhát a vymýšlet si, je kromě jiného potvrzeno právě totální absencí jejich motivace. Z podvodného a nepravdivého vylíčení Kristova života jim nekynul žádný benefit, jen žalář a smrt. Proto filozof Blaise Pascal právem na toto téma napsal: "Svědkům, kteří se pro své svědectví dají usmrtit, rád uvěřím."
To je směrodatné i dnes: Medicínským i jiným specialistům, kteří předkládají v alternativních médiích vědecké informace odporující těm, které šíří establishment, rád důvěřuji, protože tito lidé to nedělají pro zisk, moc a slávu, z toho pro ně kouká pro ně jenom perzekuce. Naopak ti, kdo hlásají oficiální provládní covidovou propagandu, byť mají tituly před jménem i za jménem, různí Maďarové, Duškové, Flégrové, Prymulové, Chlíbkové, Kubkové, v USA Fauciové aj. nezasluhují žádnou důvěru, protože je zde možnost spojená s důvodným podezřením, že tak činí v zájmu své kariéry, přízně u potentátů, touhy po moci a vládě nad životy a smrtí druhých a v neposlední řadě i finančního zisku kvůli spolupodílu ve farmaceutických firmách.
Zvláště pak nebudu důvěřovat těm, kteří své funkce zneužívají ke sprostému udavačství. Tím se nedávno "proslavil" prezident České lékařské komory dr. Milan Kubek, když se v rozhovoru s Xaverem Veselým vztekal nad tím, že existuje na internetu seznam restauratérů, kteří se zavazují k poskytování svých služeb očkovaným stejně jako neočkovaným bez jakékoliv kontroly. Kubek vyzýval policii a hygienu, aby tyto podniky ihned přepadly a s okamžitou platností je zavřely.
Tato konfidentská podlost připomíná chování jistých tzv. aktivistických žurnalistů za německého protektorátu: Kříže, Krychtálka, Kožíška, Vajtauera aj. Ti také neustále vyzývali protektorátní moc, aby zakročila proti tomu a tomu živnostníkovi, neboť zatajil svůj židovský původ, aby ten či onen pedagog nebo úředník byl z téhož důvodu vyhozen z práce atd.
Krysy budící opovržení se vyskytovaly tenkrát právě tak jako dnes. Lidé jsou buď slušní, nebo gauneři, tak tomu bude až do konce světa.