Máme nový rok, všichni lidé, nebo téměř všichni lidé mají nějaká předsevzetí,  ať už je to o zdraví,  o svém chování. Ale ten den jsou i tradice, tradiční obědy, novoroční projevy a některé další zvyklosti.

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Zase bych řekl, že je to tak trochu kouzlo nechtěného a zvláštní zvyk a zlozvyk, a to dokonce v těch zemích, kde jejich Nový rok není oslavován toho našeho 1.ledna, ale podle lunárního kalendáře,  někdy až o dva a půl až tři  měsíce později.

Ale je pravda že novoroční projevy  u nás přednášeli nejenom prezident Edvard Beneš, později Antonín Novotný a Gustáv Husák a po nich také Václav Havel. To datum přitahuje zvláštní pozornost a dokonce i lidé v lokálech uzavřených kvůli covidové pandemii si slibují všechno nejlepší a přeji si něco o čem vědí, že asi nebude možné splnit,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zajímavé projevy…

„Já bych z těch novoročních projevů vybral,  nebo z těch příležitostí vybral třeba dva, na které si vzpomínám s jistou nostalgií. Je to kvasinovoroční projev z ledna 1948,  v předvečer takzvaných únorových událostí, který se nekonal, protože prezident Beneš se omluvil kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu,  a aby bylo učiněno zvyku zadost, tak 18.ledna místo prezidenta republiky pronesl projev Jan Masaryk, který je zaznamenán a je zvláštní povahy. Jan Masaryk tam nemluví o nějakých velkých předsevzetích, mluví o budoucnosti Organizace spojených národů, je velmi unavený a je na něm vidět, že to čemu říká by chtěl věřit,  ale že tomu možná ani nevěří.
 

A pak známe  slavný projev Jimmy Cartera, který navštívil Irán a v císařském paláci Nijávarán večeřel nikoliv na  Nourúz, perský nový rok, ale  křesťanského 1.ledna Nového roku. Tuto večeři strávil s perským císařem Muhammadem Rezou Pahlavím a s jeho paní Farah Pahlaví, kterou tehdy byla Farah  Diba a přednesl tam velký pandán na politický význam iránského monarchy. Mimo jiné upozornil na to,  že Muhammad Reza je  „Pivot of stability“ celé oblasti, že je to „Sloup, který chrání stabilitu celé oblasti“. Císařovna napsala později ve svých pamětech, že  taková slávy se jejímu manželovi od nikoho nedostalo. Ale také, že za devět měsíců pochodovaly Revoluční gardy Teheránem. Před nimi se otřásalo císařství, lidí utíkali ze země a celá rodina Pahlaví odešla do exilu,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

A má tedy smysl nějaké předsevzetí?

„Tímto chci říct, jak je to paradoxní, že předsevzetí Novoročních projevů mají význam alespoň v tom, že se lidé v běhu, v tom každodenním shonu, trochu zastaví a  alespoň si chvilku myslí, že se mohou ke svým blízkým  chovat alespoň trochu ohleduplně,  příjemně,  a že si mohou být s nimi  nablízku. Ale také to,  že to většinou vydrží jen několik dalších dnů a v obou zmíněných případech dokonce jen několik hodin.

Takže nechci zavrhovat ty bujaré nebo sentimentální oslavy 1.ledna, a to jaká se tomu přikládá důležitost v Japonsku, v Rusku, v pravoslavných nebo katolických pospolitostech,  ale přeci jenom bychom měli být opatrní a nepropadat nejen přílišnému optimismu. Ale také se nemusíme bát, že  události které po zahájení nového roku budou   následovat, musí být smutné, tragické a jak tomu často býví i bývá tragikomické?“ dodává Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.