U politiků v tomto období propuká touha sdělit, že bude lépe, že příští rok přinese všechno to, co zatím chybí. Poprvé jsem si toho všiml někdy na počátku šedesátých let, když tehdejší československý prezident Antonín Novotný ve své novoročním projevu sliboval, že „maso vbrzku bude“. Reagoval tak na dlouhodobé problémy v zásobování. Lidé se toho chopili a chodili na nádraží a požadovali lístek do Brzka, o kterém se dozvěděli, že tam maso bude.

Vzpomněl jsem si na tuto historku, když jsem sledoval nabádání Komerční banky, abychom si letos odpustili štědrovečerního kapra, protože jeho pojídáním zatěžujeme ovzduší 32 000 tunami CO2. Začínám mít dojem, že symbolické kolo dějin se začíná vracet zpátky od věku hojnosti do doby poválečného nedostatku. Ten se u nás tenkrát protáhl až do počátku šedesátých let kvůli kolektivizaci zemědělství a problémům s tím spojených. Dnes pojedeme zpět do pekel kvůli podobné byrokraticky tvrdě prosazované reformě zvané Zelený úděl.
   

Dějinné zkušenosti praví, že sešup do nedostatku a bídy bude rychlejší, než by se zdálo, protože Evropu v příštím roce nečeká jen rekordní inflace, ale nejspíš i válka. Předsilvestrovský telefonát amerického a ruského prezidenta se totiž dá vyhodnotit i tak, že se více týkal vymezení formátu budoucího válečného konfliktu, nežli mírového urovnání situace. Podle interpretací obou stran rozhovoru se zdá, že jediné na čem se oba prezidenti shodli, je nepoužití jaderných zbraní.
   

Ukrajina má i nadále podporu Západu ve své snaze porazit obě vzbouřené „lidové“ republiky, možná i Krym. Nasvědčuje tomu nejen stažení více než poloviny ukrajinské armády k jejich hranicím, ale hlavně přijaté či navrhované zákony. Jeden z nich v listopadu vyvolal soustředění ruské armády v západních oblastech, protože zmiňuje budoucí etnické čistky ruskojazyčného obyvatelstva po dobytí vzbouřených provincií. Jmenoval se „Zákon o přechodném období“ a do parlamentu jej poslal prezident Zelenskyj. Tento týden ho doplnil přijatým zákonem o stanném právu.

Protože ukrajinské a západní zpravodajské služby už dva měsíce opakují, že ruská invaze na Ukrajinu začne na konci ledna nebo začátku února, na základě historických analogií z let 2008 a 2014, se dá očekávat v době zahájení Zimních olympijských her v Pekingu útok ukrajinské armády na Doněck a Luhansk. To s velkou pravděpodobností odstartuje válku Ruské federace s Ukrajinou. Co všechno poté bude následovat, si raději ani nechci představit.

V této situaci asi jediným důvodem k optimismu pro rok 2022 zůstávají sliby prezidentů Jo Bidena a Vladimíra Putina, že v konfliktu nebudou použity jaderné zbraně.

(rp,prvnizpravy.cz,fotol:arch.)