Ivan Poledník rozjímá o uplynulých Vánocích a konci jednoho mimořádně dramatického roku a připomíná zázrak naděje, který je vždy nový, ačkoli má již tisíce let

Byla hluboká noc, černočerná tma. Stáda ovcí byla obklopena neznámem a nebezpečím. Některé pastýře možná přemohla únava - nebo jednoduše pouhá pohodlnost - a spali. Našli se však tací, kteří únavu překonali svou zodpovědností. Hleděli do tmy naslouchali do tmy a naslouchali. Modlili se, aby je Bůh ochránil od nebezpečí.

Vtom zazářilo světlo. Strach z nebezpečí byl ten tam. Ještě však netušili, že tentokrát jde o mnohem více než jen obranu několika pastýřů a jejich stád této pozemské noci. O spásu lidských duší celého světa se v tuto chvíli začalo jednat tak, jako dosud nikdy v dějinách.

Dva světy

Dnešní svět je vlastně velmi podobný světu tehdejšímu. Mnoho historických pramenů naznačuje, že i tehdy napříč veřejností panovaly pocity, že lidská společnost nevratně selhala. Tehdy i dnes žila řada vnímavějších lidí v očekávání období chaosu, destrukce a utrpení. Antický člověk sice došel na relativní vrchol kultury, bohatství a technické vyspělosti, lidé disponovali mnohými technickými prostředky, avšak nevěděli, jak je využít ke skutečnému užitku - nikoli jen k válčení. Někdy dokonce až trpěli tím, jak jim jejich moc a bohatství svazovaly ruce a přinášely bolest. Celé dlouhé roky pracovali na tom, aby tyto věci získali, přesto cítili prázdnotu ve svých duších.

Tma té noci zahalila lidstvo, stejně jako duchovní tma halí svět náš. Jak tehdejší lidé reagovali? Někteří se vrhli do zvrácených orgií, jiní hluboce spali a možná si snili svůj sen o věcech mimo realitu, ale byli tu ještě jedni.

Ve starověku - mezi obrovským množstvím lidí zaměstnaných hromaděním majetku a užívajících tehdejší společenské prestiže - se totiž pohybovali tací, kteří si uvědomovali, jak nemocná je celá společnost, jak zdánlivý pořádek a bezpečí postrádá autenticity, duchovního pilíře a sebemenší jistoty svého pokračování. Jak vše neodvratně směřuje do bodu svého zániku.

Tito lidé nemuseli být nutně vzdělaní nebo vysoce inteligentní. Mnohdy právě naopak. Stačilo, aby byli přímí, poctiví a důslední ve svém myšlení a jednání. Aby vnímali jasné rozhraní mezi pravdou a lží, chybou a šlechetným skutkem, dobrem a zlem. Takovíto lidé byli mezi pány i otroky, mezi starci i dětmi, mezi učenci i negramotnými. Ti byli první, kdo pochopili. Kdo uvěřili, že se v Ježíši Kristu vtělil Bůh. Že se z Marie Panny narodil Spasitel.

Čtěte ZDE: Zakázané Vánoce: 3 dekády po převratu je to mnohem horší než předtím. Mráz přichází ze Západu (a není to už Děda). Žádná novinka, začalo to tam už dávno. Ubráníme Ježíška? Nebo si již brzy také budeme přát "veselé sezónní svátky"?

Obrácení

Po dokonání Ježíšova vykupitelského díla se zásluhou apoštolů zvěst velmi rychle šířila po světě. Vpravdě zázračně, z hlediska mocných vládnoucích židovských i pohanských elit vlastně naprosto nepochopitelně. Když potom prostí i vzdělaní muži i ženy, mladí i starci, panny i vdovy, ale také senátoři, centurioni, filosofové, boháči i otroci začali přijímat víru ve zmrtvýchvstalého Ježíše jako jediné cesty do věčného království na nebesích, byla proti nim pozemskou mocí rozpoutána vlna drastických perzekucí.

A když potom mnozí z nich v arénách hleděli hrdě a vyrovnaně vstříc smrti, císaři, extaticky rozběsněným divákům i dravé zvěři, slyšeli, jak jim andělé z nebes opět zpívají to úchvatné zvěstování, které prolomilo noc: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“

Bouřící aréna nic takového neslyšela. Davy perverzně prahly po krvi a zábavě. Andělský zpěv však o to jasněji zazníval uvnitř tisíců odhodlaných duší. Krev těchto svatých mučedníků se stala semenem nových křesťanů.

Historie se neustále opakuje. Člověk je pořád stejný - jen kulisy kolem něj se mění. Také dnes trpí a umírají tisíce a tisíce křesťanů na všech kontinentech.

Také dnes se nejen nad naším starým kontinentem rozprostřela tma - nejprve s matným půlměsícem na obzoru, nyní v podobě hygienické tyranie. Také dnes vládnoucí ateistická (takzvaně sekulární) moc křesťany odmítá a pronásleduje - i když to v evropských podmínkách dělá na pohled méně drastickými metodami než muslimové, ve skutečnosti to jsou její aktuální spojenci v demontáži křesťanské civilizace.

Jenže také dnes existují lidé dobré vůle a čisté mysli. Bdí během této neproniknutelné tmy bohorovného "liberálního" cynismu, jenž krádež a destrukci základních hodnot vydává za svobodu. Většině připadají jako pošetilci ti, kteří navzdory tlaku okolí bojují - někdy veřejně, někdy v anonymitě - ale společně hledí k temnému nebi s nezlomnou nadějí, že se světlo znovu vrátí.

Srdce

Situace ve světě, v Evropě i v naší bezprostřední blízkosti je tak rozkolísaná a nejistá, že vůbec nevíme, co přinese příští rok. Za jakých podmínek - a zda vůbec - budeme slavit příští "Silvestr". Na prahu nového roku jsme plni nejistoty, obav, očekávání nelehkých zkoušek a nesčetných nebezpečí.

A protože stojíma na prahu roku, v němž se možná mnohé rozhodne - k dobrému či zlému - měli bychom čerpat naději ze slov Ježíškovy maminky, Panny Marie, pronesená před stoletím ve Fatimě:

"Moje Neposkvrněné srdce nakonec zvítězí".

Šťastný a požehnaný rok 2022 všem čtenářům Protiproudu - a jeho mnohým štědrým podporovatelům zvlášť!

Tagy článku