Kulturymilovní lidé obecně mají povětšinou dlouhodobě dojem, že od změny režimu v roce 1989 u nás kultura zažívá úpadek. Mají pravdu, ale jen částečně. Zaměření i podoba kultury se totiž od minulého století změnily a má to své důvody. Obvykle vnímáme kulturu jako soubor uměleckých a esteticky hodnotných projevů tvůrčích osobností. Účelem kultury má být duchovní povznesení a obecně rozmnožení lidských ctností. S pádem železné opony přišel ze Západu nejen vliv ekonomický a politický, ale také kulturní. Za vlády socialismu byla kultura řízená. Dbalo se hlavně na dvě oblasti: Jednak, aby kultura měla dostatečnou kvalitu, tj. estetickou a duchovní úroveň. A pak se sledovalo, jestli je ideologicky v pořádku. Stát rozvoj kultury platili a tak do toho také mluvil. Důsledek byl ten, že na jednu stranu měla kulturní tvorba nezpochybnitelnou úroveň a její protagonisté byli skuteční umělci. Na druhou stranu mnoho autentických kulturních projevů se přesunulo do tzv. undergroundu a v obyvatelstvu vznikal hlad po svobodě myšlení a projevu. Tuto přirozenou touhu po svobodně se vyjadřující společnosti pak západní komerční kultura bohatě využila.

Kultura Západu má v sobě jednoznačně mnoho hodnotných a ušlechtilých děl. Společnost, ve které vládnou peníze, však nepotřebuje vzdělané, myslící a mravně ušlechtilé lidi. Ta potřebuje konzumenty a otroky. Prostřednictvím masmédií jsme tedy v posledních třech desetiletích vystaveni působení kultury komerční, jejímž účelem je především vydělat peníze. Takováto kultura je povrchní, vede lidi k upřednostňování okamžitých požitků před budováním trvalých kvalit, mravní kvality zesměšňuje a adoruje sebestřednost. Ti, kteří si stěžují na všeobecnou degradaci kultury, tak mají naprostou pravdu, že obecně prožíváme kulturní úpadek. Působí tu však i jiný vliv.

Jednou z potlačovaných a cenzurovaných oblastí během socialistického režimu byly informace o duchovním rozměru života. A tak se stalo, že po zpřístupnění západní kultury kulturně vyspělejší část obyvatelstva začala sytit touhu po poznání i této sféry. Jednou z informací, která se k nám z této oblasti dostala, je i znalosti tzv. duchů času. Díky ní můžeme rozlišovat jednotlivá historická období, ve kterých působí odlišné duchovní síly a vytvářejí odlišnou kulturu. Tyto poznatky jsou založeny na tzv. Platónském kalendáři, byly známy už ve starověku a v moderní době je obohatil a vědecky zpracoval slovenský vědec Emil Páleš (www.sophia.sk) ve své encyklopedii Angelologie dějin.

To konkrétní, co je pro nás důležité, spočívá v poznatku, že existují tzv. Platónské dny, které trvají 72 let a poslední změna nastala v roce 1989. Duchovní síly působící na Zemi jsou ony známé, o kterých mluví antická mystéria, astrologie a všechny funkční hermetické vědy. V roce 1989 tedy skončil platónský den Marsu a začal platónský den Jupitera. Tím přestal působit duchovní vliv, který nás vedl k touze po výkonech a začal působit duch, který v nás probouzí touhu po poznání. Právě a jen díky tomuto vlivu, který se objevil v lidech zevnitř jako autentická kulturní potřeba, se u nás bohatě rozvinulo veškeré tzv. duchovno a esoterika pokud jde o poznávání vnitřního světa. A jen díky tomuto vlivu vznikla veškerá nezávislá média, která nám už dlouho a intenzivně přinášejí poznání toho, co se ve světě doopravdy děje včetně tzv. konspiračních teorií, resp. poznatků o globálním spiknutí mocných za účelem nadvlády nad světem.

Kultura v období let 1989-2061 je kulturou poznání, rozšíření vědomí a souvislostí. Je to kultura hledání, nacházení a šíření pravdy. Je to kultura boje o rozvoj mravnosti a ctností, které se nejlépe utvářejí v protikladu k mravnímu úpadku a společenské degeneraci.

Skuteční umělci jsou lidé, kteří dokážou vnímat onen vnitřní kulturní impuls působící z duchovního světa a dokážou pomocí uměleckých děl otevřít publikum tomuto duchovnímu vlivu. Dnešní opravdová kultura je tedy ta, která dokáže člověku rozšířit vědomí, předá mu nějaké poznání a zvýší schopnost uvědomovat si vnitřní i vnější svět.

Abychom měli zápas o rozvoj mravnosti a kultury složitější, síly, které řídí masmédia a kulturní instituce nás od takové kultury drží dál. Předvádějí nám kulturu úpadku nebo se nás pokoušejí fascinovat vrcholnými uměleckými výkony, čímž však nás drží v minulosti a odpojenosti od přítomného duchovního vlivu. Opravdová a hodnotná kulturní díla tak neuvidíte v televizi, neuslyšíte v rádiích a jejich tvůrce neuvidíte na bohatě sponzorovaných hudebních festivalech. Musíte si je najít sami na internetu. Tak jako kdysi za dob undregroundu se o nich dozvídáte díky náhodám nebo od přátel.

Jednou z výrazných osobností současné kultury je Marek Kaleta alias Revolta alias Marcus, rodák z Havířova. Své první album z roku 2011! nazval Evoluce vědomí a všechny písně ukazují, že velmi dobře chápe, co se s lidstvem a se společností v současnosti děje. Dovedete si představit, že byste slyšeli následující text v běžném rádiu?

Marcus/Revolta - Až se naše děti vzbudí

Oukej, pro mě za mě, žijte si po svojem,
ale vzpomeň na mě, až to pujde do hoven.
Až se naše děti vzbudí, nebudou mít svobodu,
až jim implnatujou čip hned po porodu.

Až budou pod stoprocentní kontrolou,
odkázané na pravidla sepsané elitou.
Která toto plánuje, kurva nediv se,
nemáme ani páru, počítáme peníze.

Až nebudou mít možnost se svobodně informovat,
ty kurvy chcou internet kontrolovat.
Všechny protivládní konspirační blogy zablokovat,
buď v klidu, pornem tě nepřestanou zásobovat.

Akorát soukromí přestane existovat,
každou tvoji myšlenku budou chtít monitorovat.
Aby tě donutili nikdy nepičovat,
potom ti nepomůže ani kurva meditovat.

Budeš moct svoje dítě samozřejmě čistou látkou naočkovat,
zajdete pak spolu nakupovat.
Supermarket plný krásných výživných éček,
říkali to v reklamě pro zdraví vašich děcek.

Doma na talíři nenajdou ani jednu zdravou věc,
samá chemie, ale to už je vlastně teď.
Takže díky našim předkům, že udělali hovno,
že nám teď strkají jedy přímo pod nos.

Tak jako někdo šňupe pervitin,
ty dýcháš ve vzduchu barium arsenic.
Z kohoutku ti teče fluorid, dáme si,
jednu z přísad do jedu na krysy.

Ještě že máme doktory a jejich medicínu,
umí léčit akorát tak projevy, né příčinu.
Nemoci, chemoterapie, čistý úmysl,
aby se mohl rozvíjet rakovinotvorný průmysl.

Na co hledat přírodní bylinky, léčiva,
máme jedovaté léky a bílé pečiva.
Farmaceutické továrny vlastní elity,
těm můžem věřit, byť souzní na základě etiky.

Ještě že máme mekáč, to ti tělo pročistí,
ještě tak dva roky a budeme mít po piči.
Místo každé večerky bude okýnko,
kde si objednáš krásně vypečené stehýnko.

Od kuřete, které za celý svůj život neroztáhlo ani jednou křídla,
stereoidy místo jídla.
Na obrázku etikety krásná farma,
kdybys viděl, kde se chovaj, radši by si sežral svoje hovna.

Miluju ty, co řeknou, že máš na výběr,
šedesát korun za šest bio vajec, to je krásný výběr.
Aha, farem je vlastně všude milion
a supermarketama není zajebaný celý region.

Vzpomeň na mě, až přijde kolaps,
dojde ropa, ekonomika se zhroutí, komat.
Zdroje pitné vody rozprodané na prach,
české bohatství rozkradené, zaplať!

Pak vysvětli svojim dětem, až se tě začnou ptát,
"To jste byli slepí, že jste neviděli, co se může stát?."
Každý první ti tu dneska řekne, že takové pičoviny může pěkně z vysoka srát.

Hlavně sehnat nové auto, hadry,
rozhazovat bankovkama na párty
v pátek s kurvama, děvkama.
Tam se nafetujem, ožerem, pojebem, vyjebem,
pustíme si 'tuc, tuc, tuc,' a pojedem.

Srát na to, že se z hudby stalo porno,
vymývárna mozků, žádný nový bono.
Srát na to že lyriku zastihla poprava,
srát na myšlenku v textu 'kule dáme do prava.'

Děti drží v rukách ovladač a né pastelky,
hlavní je, že čubky mají kde kupovat kabelky.
Jediné co umí pořádně, je nanést make up,
a sráči si masírovat ego, wake up.

Takže všichni hlavu do písku a pokračujme,
v konzumu, ignorací chudobu dál překračujme.
Nenávist, agresi v sobě dál pěstujme
a o duševní zdraví vůbec nepečujme.

A o to co se děje nahoře se nestarejme,
hlavně místo jednoty jeden druhého dál odsuzujme.
Ale pak si na mě vzpomeň, až to dojde do bodu,
kdy se naše děti vzbudí a nebudou mít svobodu.