Jiří Weigl upozorňuje, že současné jásání nad "výhrou" v souvislosti s rozhodnutím Bruselu nemá ve skutečnosti tak sladkou příchuť

Hned na nový rok dolehla k uším české veřejnosti „první radostná zpráva nového roku“ – Evropská komise prý ve svém připravovaném návrhu hodlá zařadit jádro a zemní plyn mezi „zelené“ (tj. čisté) zdroje energie, čímž zabrání jejich diskriminaci byrokratickými omezeními v oblasti financování a povolovacího řízení. To má umožnit postavení dalších bloků existujících českých jaderných elektráren v následujících několika dekádách.

Člověku v této věci přichází na mysl několik poznámek:

1. Radujeme se, že nám EU možná povolí si na našem území a za naše peníze postavit elektrárnu, kterou naše ekonomika nutně potřebuje. Tak je to s naší suverenitou a vládou nad našimi věcmi. Nikomu však toto zjevné poddanství nevadí. Všichni čeští politici i mediální komentátoři záměr EK radostně podpořili a současný i bývalý premiér pochválili svůj podíl na tomto zatím virtuálním úspěchu. Zda něco reálného přinese, však vůbec není jisté – super vlivné Německo a jeho spojenci – Rakousko a Lucembursko – tento záměr Evropské komise okamžitě odmítli. Navíc se zdá, že návrh EK bude obsahovat fakticky nesplnitelné omezující podmínky.

2. Záměr rehabilitovat jádro v evropském energetickém mixu získává za současné situace velmi bizarní příchuť. Přichází v době, kdy Německo právě dokončuje odstavení svých posledních jaderných elektráren v rámci svého kontroverzního projektu Energiewende, přijatého bývalou kancléřkou Merkelovou. Německo zavírá s ohromnými náklady dlouhodobě funkční, vybudované, technologicky a bezpečnostně spolehlivé jaderné zdroje. Z druhé strany však – bude-li návrh přijat – EK umožní nám a dalším zemím dlouhá léta stavět za enormních nákladů jaderné elektrárny nové. Předpokládá se, že elektřinu našich nových jaderných bloků budeme posílat zpět do Německa, jehož obří nově budované obnovitelné zdroje se bez podobných záložních elektráren nebudou moci obejít. Pro nás to bude znamenat dlouhodobou zátěž výstavbou extrémně drahých energetických kapacit po dobu dvaceti a více let s jistým dopadem na udržování vysoké ceny elektrické energie pro naše obyvatele, místo toho, abychom mohli využívat možnosti dovážet čistou elektřinu z již existujících německých elektráren.

3. Celý tento tyátr kolem jaderné energetiky probíhá v éře zeleného klimatického afektu, kdy uhlíková neutralita byla vnucena celé EU jako kategorický imperativ pro všechny stránky života společnosti. Je třeba se ptát, jaký to má všechno smysl? Jak souvisí zavření německých jaderných elektráren a budování nových v jeho sousedství s ochranou klimatu a uhlíkovou neutralitou ví pouze pánbůh. Je jisté, že milióny tun betonu a dalších materiálů, které budou muset být pro výstavbu nových elektráren vyrobeny a použity, zatíží ekologii planety daleko více než pokračování v provozu již stojících německých jaderných elektráren. Proti této podobě ekonomické integrace představuje stará RVHP příklad racionality a rozumu.

4. My však jásáme, že pro nás toto Pyrrhovo vítězství vybojovala Francie a vyjadřujeme svému novému klíčovému spojenci v EU vděčnost. Do Francie, zdá se, vkládáme znovu naděje ne nepodobné éře první republiky. Francie však bojuje za sebe, neboť 70 % její výroby elektřiny zajišťuje jádro.

Halasně vyjadřovaný zájem na budování spojenectví s Francií může mít u nás jediný výsledek – dostavbu Dukovan dostanou Francouzi, naši noví velcí spojenci. Budou jí stavět za ceny a ve lhůtách, které se hodí jim. My to pouze zaplatíme. Cestu jsme jim k tomu sami otevřeli, poté co jsme sami vyhnali potenciální ruskou a čínskou konkurenci. Ze hry budou i Američané, poté, co vypráskali svými dodávkami jaderných ponorek Austrálii Francii z Tichomoří. Je nepředstavitelné, aby u nás, na evropském zadním dvorku, znovu nad Francií triumfovali. To by v Bruselu nemohlo projít.

5. Zkrátka nepřijdou ani Rusové, kterým se dostane tučné satisfakce za urážky a příkoří ze strany některých českých politiků. Nové jaderné bloky jsou hudba daleké budoucnosti a do té doby budeme draze platit za jednou možnou náhradu našeho zakázaného uhlí – ruský plyn. Jde o globální dohody jdoucí přes naše hlavy, na které nemáme žádný vliv.

Letos nás bohužel asi čeká minimum dobrých zpráv. Ta o jádru mezi čistými zdroji energie jí ze všech uvedených příčin být může pouze těžko.

Zdroj.

Tagy článku