Tento týden pět jaderných mocností vydalo Prohlášení o tom, že nepoužijí jaderné zbraně v nastávající možné válce.

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„V přívalu informací o jednáních různých přátel a nepřátel, spojenců a nespojenců  se zdá, že skutečně toto Prohlášení, tato Deklarace, zanikla v šumu nebo unikla pozornosti českých, ale i části evropských médií. Navíc se o jejím obsahu, který je velmi stručný a jednoznačný začalo diskutovat jako o druhé Jaltě, se vzpomínkou na Jaltskou konferenci na konci druhé světové války.

Pravda je, že toto Prohlášení vydalo pět velmocí, které byly vítězi druhé světové války a které jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN s právem veta,  pravdou na druhé straně ale také je, že přístup k atomovým zbraním mají ještě jiné země, ,které nebyly k tomuto jednání přizvány. Takže svým způsobem je to potvrzení jakéhosi statu quo, který vznikl v roce 1945 v rámci Organizace spojených národů,,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Prohlášení pěti jaderných velmocí = eskalace nebo deeskalace?

„Pro nás může být zajímavé, že o této záležitosti by neměly rozhodovat takové důležité země, jak ekonomicky, tak i politicky, jako je Japonsko nebo Spolková republika Německo. Zřejmě proto se o této věci příliš nemluví. I když si myslím, že  důvodem je to, že političtí komentátoři nevědí jak tuto Deklaraci analyzovat a jak si ji vyložit. Ona totiž může být jenom jakýmsi krycím manévrem pro nastávající vojenské konflikty nebo zvyšování napětí mezi státy stejně jako může být známkou deeskalace, když si uvědomíme, že je několik dnů před významnými schůzkami představitelů Ruské federace s vysokými důstojníky a administrativními pracovníky, agenty Severoatlantického paktu, před setkáním amerického prezidenta Bidena s prezidentem Ruské federace Putinem. A  tak to může být skutečně jenom jakási předehra nejenom k  zmírnění napětí mezi velmocemi, ale také to může znamenat jenom, že se skrývá nebezpečná budoucnost do  přívalu slov,  a my nevíme,  zda budou brány vážně nebo ne,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

Cílený nezájem o Prohlášení…

„My ale víme, že kolektivní rozhodnutí obvykle dodržována nejsou, zatímco dvoustranné dohody mají,  třeba s výjimkou  rozhovorů Gorbačov - Bush nebo Gorbačov – Reagan, se většinou přece jenom dodržují.

Pokud se o to nezajímáme my, tak je to trošku nepochopitelné. Naše nová zahraniční politika se utíká do stínu zahraniční politiky Evropské unie, která jak dobře víme neexistuje a pokud existuje, tak je to jenom z vůle některých velmocí. Dokonce, a dělá to většina médií, se realita  skrývá za aféry s Covidem. To je celosvětově organizované spiknutí, které má zakrýt oč vlastně ve světové politice jde, oč jde v nastávajících ekonomické krizi. Zajímavé je i to,  že tyto mimikry přijaly a považují za důležité všechny strany diskutující problém Covidového nebezpečí nebo Covidové pandemie," dodává Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.