V pohledu na situaci v Kazachstánu nemohu nevidět podivné souvislosti. Tou hlavní nejspíš bude jasná časová souhra s nadcházejícím jednáním Biden-Putin, které má být 12.1. a o kterém se v kuloárech šeptá, že jde vlastně o „Jaltskou dohodu č.2“, která má znovu určit sféry vlivu velmocí, zejména pokud jde o východní Ukrajinu. Ta jednání budou velmi tvrdá, Rusko nemá kam couvat. Mít pro tato jednání v Kazachstánu správně rozdmýchané aktivní ohnisko napětí na hranici občanské války Rusku v zádech, se Američanům velmi hodí.

Jednání o možném vstupu Ukrajiny do NATO je navýsost varující, už jenom z principu, že nelze přijmout zemi, kde je občanská válka a kde ani není jasné, kdo tam nakonec bude vládnout a jaká bude její orientace. Takže je to zase jen hypotetický pokus o zvýšení tlaku na Rusko.

Připomeňme v této souvislosti, že ruku v ruce s možností ukrajinského vstupu do NATO se vždy jednalo (a jedná) i o rozšíření této organizace o Gruzii, což má rovněž protiruský osten. A že na bukurešťském summitu Severoatlantické aliance v roce 2008, kde se o této věci naposledy jednalo na nejvyšší úrovni, zablokovaly rozšíření NATO o tyto dva státy Německo a Francie. Jedním z jejich argumentů bylo i to, že vstup Ukrajiny do Aliance tehdy podporovalo 30 procent Ukrajinců. Asi i proto došlo v této zemi později k událostem, které měly tento poměr vylepšit…..

Přičemž neměnným axiomem v postsovětském prostoru zůstává jistota, že Rusko nikdy nenechá napospas ohrožení a útlaku cizí mocí své milionové etnicky ruské a ruskojazyčné menšiny žijící za jeho hranicemi. A to, ať už jde o Kazachstán, Ukrajinu, Gruzii, Moldávii a další regiony.

Je náhodou, že „opoziční leader“ Mukhtar Ablyazov údajně koordinuje akce v Kazachstánu z Kyjeva? Náhodička? Na mne jich je trochu moc. Kdo chce, ať tomu věří.

Neskutečná brutalita protestujících, umlácení a dekapitovaní policisté musely vyprovokovat tvrdou reakci režimu (aby lidskoprávní organizace měly proti čemu protestovat). Která z neziskovek se distancovala od surovosti protestujících?  Pokud je pravdou, co se uvádí, že v Kazachstánu působí 22.000 neziskovek, z toho 200 čistě politických a z toho 70 zahraničních a ze zahraničí placených, co potom dělaly jejich bezpečnostní služby? Kde se vzalo oněch 20.000 vycvičených demonstrantů, kteří útočí na vládní budovy a policii? Victoria Nulandová se jednou uřekla, že ukrajinský Majdan stál USA 5 mld. dolarů. Třeba tisková mluvčí Bílého domu Jennifer Psaki také jednou přizná, kolik zaplatily investovaly USA do Kazašského rozvratu. Americká „neziskovka“ National Endowment for Democracy na svém webu také přiznává „podporu budování občanské společnosti v Kazachstánu“. Při kolika rozvratech a převratech států, které se provinily stabilitou, bohatstvím a především ropou a dalšími surovinami se toto jméno objevuje?

Pokud opravdu začaly mírné demonstrace proti zdražení plynu a najednou se objevila početná skupina mladých mužů, kteří „ukradli show“, ptejme se, odkud se vzali? Uřezané hlavy a nekonečná brutalita jsou znakem ISIS, který vytlačil Taliban z Afghanistánu a který ztrácí půdu pod nohama v Sýrii a v Iráku. A že by to snad dělali zdarma? Dobrý vtip.

Útěk Nazarbajeva s rodinou vypadá, že sebral, co se dalo, a zmizel, stejně jako Janukovič z Ukrajiny a Páhlaví z Iránu. Co měli společného? Nezlikvidovali povstání, couvli nátlaku ze zahraničí a umožnili předání moci. 

Zajímavý pohled na věc nabídla novinářka Markéta Kutilová. Nedá mi, abych z ní pár vět neocitoval: „Kazachstán je jedna z nejbohatších zemí regionu (ropa, plyn, uran...) a není pouze v zóně zájmu Ruska, ale i Číny a Turecka!

Zajímavé je i to, že nepokoje jsou hlavně na jihu (začaly – a nejsilnější byly – i v roce 2011, na západě) Kazachstánu, sever zůstává klidnější a mluví se o možném rozdělení (sever pod vlivem Ruska a jih pod vlivem Turecka a Číny). Sinolog Nikolaj Vavilov naznačil, že účelem krize v Kazachstánu je vytáhnout zemi z Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, aby následně mohla vstoupit do úzké vojenské spolupráce s Tureckem. Turecko tak získá přímý koridor do (ujgurského) Sin-ťiangu a začne poskytovat přímou podporu Východnímu Turkestánu.

Rusko tak získá potenciální horkou frontu jako v případě Ukrajiny a tisíce kilometrů nestabilních hranic, které by se tak otevřely pro militanty z Afghánistánu a Středního východu. Ural, Povolží a západní Sibiř budou destabilizovány,´ napsal Vavilov ve svém kanálu Telegram. Ne, že by Kazaši neměli 1000 důvodů, proč svrhnout autoritářský režim, ale ptejme se vždy, kdo je za tím a kdo tím co získá....“, píše Kutilová a dodává: „Proč mi to pořád připomíná scénář syrské a libyjské války...“.

Ať se na to dívám, jak chci, pořád mi vychází závěr, že kazachstánské události byly naplánovány v Langley a realizovány bojovníky Islámského státu.

Nezapomínejme, že se namnoze rekrutují z Al-Kájdy, někdejšího sboru mudžaheddínů, vycvičených a financovaných z USA v době guerillové války proti Moskvou dosazenému afghánskému prezidentu Babraku Karmalovi.