V Bosenskosrbském městě Banja Luka se 12. 12. 2021 sešel provinční parlament Republiky srbské v Bosně a zahájil proces vystoupení z federace Bosny a Hercegoviny. Právě v této federální republice uvnitř Jugoslávské federace začala v roce 1990 série občanských válek, které s přestávkami trvaly až do konce tisíciletí. První politickou krizi, která nakonec vyústila do krvavých občanských válek, rozpoutal představitel bosenských Muslimů Alija Izetbegovič, který jménem své komunity vznesl požadavek na posílení pravomocí federálních orgánů Bosny na úkor krajských úřadů oblastí ovládaných bosenskými Srby a Chorvaty i na úkor centrálních orgánů celé Jugoslávie.
Spory v Bosně a neschopnost centrální jugoslávské vlády je jakkoli řešit nakonec způsobily rozpad Jugoslávie. S podporou Německa vyhlásily nezávislost Slovinsko a Chorvatsko, na což jugoslávská vláda reagovala pokusem o vojenské potlačení separatistů vysláním armády do Chorvatska. Chorvatské ozbrojené síly, zpočátku organizované na dobrovolnické bázi, materiálně podpořily západní země – zejména dodávkami zbraní a moderní techniky. Chorvati tak ve válce svoji nezávislost uhájili. Mezitím probíhala v Bosně politická jednání o budoucnosti. Srbové z počátku prosazovali připojení Bosenské federace ke zbytkové Jugoslávské federaci, čemuž se bránili Chorvaté a bosenští Muslimové – dnes západním tiskem označovaní jako Bosňáci. V zemi proběhlo referendum, v němž těsně zvítězili stoupenci vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny.
Civilní představitelé Bosenské federace, mezi nimiž převládali muslimové, začali opět prosazovat politiku posílení federálních orgánů na úkor krajských úřadů, které ve svých oblastech ovládali národní představitelé bosenských Srbů a Chorvatů. Na stranu místních úřadů se postavilo vedení armády, v jehož čele převládali velitelé srbské národnosti. Západní země – zejména USA a Německo, pomohly centrální vládě Bosny a Hercegoviny vybudovat novou federální, v podstatě však muslimskou armádu. Jednotky původní armády, která se stáhly do regionů, byly přejmenovány na armádu Republiky srbské v Bosně a Chorvatskou domobranu.

Boje mezi jednotlivými etnickými milicemi a federální armádou podporovanou a vyzbrojovanou ze Západu trvaly až do roku 1995. Ukončit válečné akce se před tím několikrát pokoušelo OSN, které do Bosny vyslalo mírové jednotky UNPROFOR. I přes mohutné dodávky zbraní a válečného materiálu ze Západu federální armádě měli na bojištích převahu republikové ozbrojené síly. Zlom přinesl incident označovaný západním tiskem jako „Srebrenický masakr“. Srbská republiková armáda obklíčila v tomto městě početné muslimské jednotky federální armády. Ke střežení příměří byly vyslány jednotky OSN. Muslimští bojovníci využívali jejich ochrany jako štítu kryjícího jejich výpady do okolních srbských obcí. Při rabování se muslimské federální oddíly dopouštěly řady válečných zločinů na civilistech. Jednotky OSN, jimž velel holandský velitel plukovník Thomas Kerrermenas, těmto výpadům i přes opakované urgence srbské strany nijak nebránily.

Poté, co srbská republiková armáda vzala město útokem, rozpoutaly západní sdělovací prostředky kampaň, při níž tvrdily, že Srbové ve městě provedli genocidu, při níž vraždili i ženy a děti. Mezinárodní soud pro válečné zločiny v Jugoslávii (ICTY), který fakticky ovládaly západní země, označil masakr ve Srebrenici za genocidu a srbské důstojníky, kteří veleli dobytí města, odsoudil k trestům od 10 do 35 let vězení. Důkazy použité před soudem hlavní prokurátorkou ICTY Carlou del Ponteovou o povraždění desítek tisíc civilistů – včetně žen a dětí - byly pozdějším nezávislým vyšetřováním a vykopávkami zpochybněny. Na základě informací o masakru ve Srebrenici letecké jednotky států NATO zahájily bombardování pozic jednotek Armády republiky Srbské v Bosně. Po 3 měsících intenzivních náletů bombardérů NATO byli bosenští Srbové přinuceni přistoupit ke sjednání míru, jehož podmínky nadiktovalo velení NATO.

Podle mírové smlouvy, podepsané vojenskými představiteli znepřátelených stran na Wright – Pettersonově základně US Air Force v Daytonu v americkém státě Ohio a stvrzené civilními zástupci válčících stran na konferenci v Paříži, byla Bosna a Hercegovina rozdělena do 2 enkláv – Republika srbská v Bosně a Federace Bosny a Hercegoviny - níž jsou pod jednou „samosprávou“ nuceni žít ve společném správním okrsku Chorvaté a Muslimové. Bosenská kon/federace je fakticky protektorátem, v němž jsou státním úřadům nadřazeny orgány Rady pro implementaci míru (PIC), v nichž na úrovni velvyslanců zasedají zástupci světových velmocí a Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu. Podle dohody PIC z Bonnu je Vysoký představitel zmocněn sesazovat jakéhokoli voleného představitele federální vlády a parlamentu i místních samospráv. Pravomoci Vysokého představitele, který je jmenován vždy na rok a velmoci si rotují obsazení této funkce, silně připomínají zmocnění říšského protektora. Může vetovat jakýkoli zákon nebo rozhodnutí centrální vlády i místních samospráv. Sám naopak může vydávat Nařízení Vysokého představitele - označovaná jako „rozhodnutí“, která mají právní sílu zákona i když nebyly schváleny žádným parlamentem.

Vysocí představitelé během fungování vydali 140 rozhodnutí, jimiž vrchnostenským způsobem zřídili federální správu, soudnictví, daňové úřady a dokonce i tajné služby. V těchto rozhodnutích byly potupně osekány pravomoci místních samospráv i vlád obou konfederovaných republik. Při obsazování funkcí v centrálních úřadech byl potlačen princip zastoupení národností podle jejich početnosti. V kolektivním vedení Bosny, které tvoří zástupci Srbů, Chorvatů i Muslimů, je zatím respektován princip paritního zastoupení všech národů. Tyto orgány, které byly zřízeny Daytonskou mírovou dohodou a potvrzeny rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, jsou však rozhodnutími Vysokých představitelů postupně odstavovány na vedlejší kolej a jsou jim odebírány pravomoci ve prospěch orgánů zřízených „mezinárodním protektorem“. V nich převládají Muslimové.

Vždy, když funkci Vysokého představitele vykonával některý z diplomatů nebo vojáků dosazený ze Západu, docházelo k vyhrocování střetů mezi protektorátními orgány a místní samosprávou. V loňském roce zašla situace tak daleko, že německý protektor Christian Schmidt zakázal Srbům i slavení jejich tradičních národních svátků. Jeho rozhodnutí nakonec spustilo proces vystoupení Republiky srbské z Bosenské federace. Zástupce Srbů v kolektivním vedení Bosny a Hercegoviny Milorad Dodik (SNSD) inicioval mimořádné zasedání Shromáždění Republiky srbské, což je místní parlament srbské části země, který schválil usnesení, podle nějž má republiková vláda do půl roku získat zpět pravomoci, které byly rozhodnutím protektoru uzurpovány federálními orgány. Pokud se tak nestane, je republiková vláda zmocněna vyhlásit referendum o vyhlášení nezávislosti Republiky srbské. "Pokud se nebudeme bránit nyní, za dva roky nebudeme mít co obhajovat," řekl Dodik na jednání parlamentu s narážkou na hrozbu úplného přenosu všech úředních pravomocí z národních republikových orgánů na Muslimy ovládanou a Západem podporovanou federaci.

Rada pro implementaci míru, která dohlíží na dodržování Daytonských dohod, ve své rezoluci z 13. 12. 2021 uvedla, že „jednostranné vystoupení“ z federálních institucí není možné. Západní diplomaté v PIC označili případný "SREXIT" za potenciální porušení Daytonské mírové dohody varovali před „důsledky“ pro jakoukoli stranu, která by se takového činu dopustila. Prohlášení odmítl podepsat zástupce Ruska, které se Rady účastní spolu se západními mocnostmi. „Lidé, kteří vedou Republiku srbskou, jsou odhodláni postoupit vpřed," řekl v reakci na výhrůžky západních zástupců v PIC Milorad Dodik , jehož citoval rakouský deník Exxpress. Bosenskosrbský prezident označil rozhodnutí parlamentu za „historické".

Současný prezident Republiky srbské v Bosně Milorad Dodik (na obrázku s Viktorem Orbánem vlevo) byl původně stoupencem spolupráce se Západem, od níž si sliboval ukončení bojů i hospodářských sankcí vůči Srbům. Pod vlivem zkušeností s jednoznačně protisrbským zaměřením západních protektorů postupně přešel do tábora srbský vlastenců. Založil Svaz nezávislých sociálních demokratů, který je v USA označována za nacionalistickou organizaci. Za tuto stranu bylo zvolen bosenskosrbským prezidentem, který je z titulu své funkce i členem kolektivního vedení Bosny a Hercegoviny. Při výkonu funkce se politiky sblížil s ruskými představiteli v Radě pro implementaci míru. Dnes je na Západě označována jako spojence Ruska. Vláda USA na něj v roce 2017 jednostranně uvalila sankce.

V Bosně se mohutně angažuje i EU. Vojenské jednotky řady členských států se podílí na ostraze demilitarizované zóny v šířce 4 km, která odděluje enklávy Srbů, Chorvatů a Muslimů. V Bosně je jako oficiální měna používáno platidlo Euro, i když tato země nikdy neplnila Maastrichtská kritéria, a ani není členem EU nebo eurozóny. Bosna nemá vlastní centrální banku a platidla do země dodávají protektorátní úřady.

Proti zahájení SREXITu se ostře ohradilo nejen NATO, ale i orgány EU. Německé vládě se proti vůli slovinského předsednictví podařilo dostat na program jednání Rady ministrů zahraničí 14. 12. 2021 do bodu „Závěry o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení“ i debatu o situaci v Bosně. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková (Zelení) se pokusila navrhnout uvalení sankcí na srbskou samosprávu v Bosně. Tento návrh však vetoval maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto (FIDESZ). Oficiální sankce tedy schváleny nebyly. „Maďarsko nepodpoří žádné sankce proti bosenským Srbům ani jejich vůdci Miloradu Dodikovi. Takový návrh budeme v Evropské radě vždy vetovat.“, řekl po zasedání Rady pro všeobecné záležitosti maďarský ministr zahraničí.

Orgány Republiky srbské v Bosně jsou však i tak ve velmi těžké pozici. Nejenže je může kompletně rozpustit Vysoký představitel. Jeho protektorátní úřady mohou srbské orgány odříznout od peněz formou technických obstrukcí při přísunu platidel. Aby se Srbové neocitli „finančně na suchu“, rozhodla ve středu 5. 1. 2022 maďarská vláda o poskytnutí mimořádné finanční pomoci bosenským Srbům . Vláda premiéra Viktora Orbána (FIDESZ) schválila mimořádnou pomoc ve výši 100 milionů eur. O maďarské pomoci Srbům informoval web „Balkan Insight“. Maďarsko je jednou ze zemí, která sousedí s Bosnou. Maďarsko opakovaně vzneslo námitky proti možnosti vstupu Bosny a Hercegoviny v současné podobě v budoucnu do EU. „Integrace země se 2 miliony muslimů by byla složitou výzvou“, řekl na tiskové konferenci maďarský premiér Orbán. V „bruselštině“ slovní spojení „složitá výzva“ představuje synonymum něčeho prakticky neproveditelného.

Na společné tiskové konferenci Orbán vyslovil svou plnou podporu bosenskosrbskému prezidentu Miloradu Dodikovi, kterého označil ho za demokraticky zvoleného politika a varoval západní mocnosti, že „vymítání Dodika“ je nepřijatelné. Německé vládě maďarský premiér ze společné tiskové konference vzkázal, aby se raději snažila tomuto regionu pomoci v integraci do EU spíše než jej trestala, což by „mohlo vést k ještě větším problémům“.