Co nám k jeho osobě můžete říct pane Zbořile?

„O Karlu Čapkovi se nedá říct, že by stál mimo centrum pozornosti obyvatel Československa, České republiky, za všech možných režimů. Byla krátká doba kdy ho komunisté považovali za buržoazního spisovatel, to bylo jenom několik let, ale dlouhá léta podporovali Čapkou společnost, jejímž dlouholetým předsedou byl otec Tomáše Halíka, která byla silně orientovaná na jakýsi český nacionalismus, ale chápaný vždycky v kontextu mezinárodním. Snad to bylo dáno místem narození obou bratří, tou blízkostí setkávání česky mluvícího obyvatelstva s německy mluvícím obyvatelstvem v těch oblastech, které byly dlouhá léta součástí Českého království, ale které poztrácela, dneska uctívaná, Marie Terezie v prusko-rakouských válkách,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Tvorba Karla Čapka…

„Samozřejmě, že se dá říct, že málokdo nezná tvorbu Karla Čapka a i když ten rozsah a tu píli kterou věnoval své novinářské činnosti a prozaické činnosti neumíme a nebo si už málokdo pamatuje, tak přeci jenom přežívají určité vzpomínky na divadelní hry, které bývají znovu a znovu aktuální.

Kdysi se vzpomínalo na „Válku s mloky“,  později upravenou prózu Pavlem Kohoutem do divadelního představení, které se považovalo za jakousi symboliku nástupu německého nacionalismu, ale najednou se ukazuje, že ti mloci nebyli jenom ideologicky podobní nějaké etnické skupině ale že šlo o vítězství nebo že se jedná o válku mloků, kteří jsou vypěstování člověkem a vzbouří se proti němu a naučí se od člověka všem špatnostem a rozhodnou se že to lidské dílo zničí.

Mnohem zajímavější v dnešních dnech je pověstná anti vojenská antivojenská, antidiktátorská a antiválečnická  „Bílá nemoc“,  která více než „Matka“  by mohla přitahovat větší pozornost než ty ostatní divadelní hry, nemluvím ani už o „R.U.R.“ , ale zejména o „Bílé nemoci“,  protože ta společnost dnes je podobně rozdělená a jako byli ti válečníci a řekněme lidé mírumilovní, které ta nemoc dokázala spojit ale i rozdělit.  A snad by stálo za to zamyslet se nad posláním „Bílé nemoci“ v tom dnešním nepřátelsky rozděleném světě nenávisti, kde dobro a zlo někdy dokonce téměř splývají,“ upozorňuje Karel Čapek.