Wendy Shermanová si myslí, že jejím cílem při rozhovorech s ruskými činiteli od pondělí je poučovat je o ceně za aroganci. Místo toho se chystá vést USA, NATO a Evropu cestou zkázy, varuje Scott Ritter.

Pokud bylo někdy kritické diplomatické jednání od začátku odsouzeno k neúspěchu, pak jsou to diskuse mezi USA a Ruskem o Ukrajině a ruské bezpečnostní záruky.

Obě strany se nedokážou shodnout ani na programu.

Z ruského pohledu je situace jasná: „Ruská strana sem přijela [do Ženevy] s jasným stanoviskem, které obsahuje řadu prvků, jež jsou podle mého názoru pochopitelné a byly formulovány tak jasně – i na vysoké úrovni -, že odchýlit se od našich přístupů prostě není možné,“ řekl novinářům náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Ryabkov po nedělní večeři před zasedáním, kterou pořádala náměstkyně ministra zahraničí USA Wendy Shermanová, která vede americkou delegaci.

Ryabkov odkazoval na požadavky ruského prezidenta Vladimira Putina na amerického prezidenta Joea Bidena z počátku prosince ohledně ruských bezpečnostních záruk, které pak Moskva podrobně formulovala ve formě dvou návrhů smluv, z nichž jedna je rusko-americká bezpečnostní smlouva, druhá bezpečnostní dohoda mezi Ruskem a NATO.

Ta by bránila Ukrajině ve vstupu do NATO a vylučovala by jakékoli rozšiřování transatlantické vojenské aliance na východ. V té době Ryabkov stručně poznamenal, že USA by měly okamžitě začít řešit navrhované návrhy s cílem něco dokončit, až se obě strany setkají. Vzhledem k tomu, že schůzka byla v pondělí, nezdá se, že by USA něco takového udělaly.

„Rozhovory budou složité,“ řekl Ryabkov novinářům po večeři. „Nemohou být snadné. Budou se podobat obchodu. Myslím, že zítra nebudeme ztrácet čas.“ Na otázku, zda je Rusko připraveno ke kompromisu, Ryabkov stručně odpověděl: „Američané by se měli připravit na dosažení kompromisu.“

Zdá se, že jediné, co jsou USA ochotny udělat, je připomenout Rusku takzvané „vážné důsledky“, pokud by Rusko napadlo Ukrajinu, čehož se USA a NATO obávají bezprostředně, vzhledem k rozsahu nedávných ruských vojenských cvičení v regionu, jichž se účastní desetitisíce vojáků. Tuto hrozbu Biden Putinovi přednesl při několika příležitostech, včetně telefonátu iniciovaného Putinem minulý týden, který měl pomoci zformovat nadcházející rozhovory.

Přesto americký ministr zahraničí Tony Blinken v předvečer setkání Ryabkova a Shermana tyto hrozby jednoduše zopakoval a prohlásil, že pokud Rusko napadne Ukrajinu, bude čelit „masivním důsledkům“.

„Je jasné, že jsme mu nabídli dvě cesty vpřed,“ řekl Blinken, když mluvil o Putinovi. „Jedním je diplomacie a dialog; druhým odstrašování a masivní důsledky pro Rusko, pokud obnoví svou agresi proti Ukrajině. A chystáme se otestovat, jakou cestou se chce prezident Putin tento týden vydat.“

Poučení z historie

Je to, jako by Biden i Blinken byli hluší, němí a slepí, když přijde na pochopení Ruska.

Ryabkov se zmínil o faktu, který už Rusové objasnili – pokud jde o legitimní zájmy ruské národní bezpečnosti, žádný kompromis nebude. A pokud USA nedokážou pochopit, jak akumulace vojenské síly obsažená ve vojenské alianci, která považuje Rusko za ojedinělou, existenční hrozbu pro bezpečnost svých členů, je vnímána Ruskem jako hrozba, pak nikdo nechápe, jak události z 22. června 1941 ovlivnily dnešní ruskou psychiku, proč Rusko už nikdy nedovolí, aby k takové situaci došlo, a proč jsou rozhovory odsouzeny k záhubě dříve, než vůbec začnou.

Pokud jde o americké hrozby, Rusko na ně zareagovalo – jakákoliv snaha o postih Ruska by vyústila, jak Putin minulý měsíc řekl Bidenovi, v „naprosté přerušení vztahů“ mezi Ruskem a zeměmi, které se pokoušejí o sankce. Člověk nemusí být studentem historie, aby pochopil, že dalším logickým krokem po „úplném přerušení vztahů“ mezi dvěma stranami, které jsou na kordy ohledně záležitostí týkajících se existenčních hrozeb pro národní bezpečnost jedné či obou stran, není mírové obnovení vztahů, ale válka.

V Moskvě se nekonají žádné okázalé pózy pávů z Foggy Bottom, ale spíše chladné, tvrdé konstatování faktu – ignorujte ruské požadavky na vlastní nebezpečí. Zdá se, že Spojené státy jsou přesvědčeny, že nejhorší scénář je ten, kdy Rusko napadne Ukrajinu, jen aby ochablo pod trvalým tlakem hospodářských sankcí a vojenských hrozeb.

Horším scénářem pro Rusko je situace, kdy se zapojí do ozbrojeného konfliktu s NATO.

Obecně lze říci, že převáží ta strana, která je na realitu ozbrojeného konfliktu nejvíce připravena.

Rusko se na tuto možnost připravuje více než rok. Opakovaně prokázalo schopnost rychle mobilizovat více než 100 000 bojových sil v krátkém čase. NATO prokázalo schopnost mobilizovat 30 000 lidí po šesti až devíti měsících rozsáhlých příprav.

Jak by vypadal konflikt mezi Ruskem a NATO? Stručně řečeno, ne jako něco, na co se NATO připravilo. Čas je přítelem NATO v každém takovém konfliktu – čas nechat sankcemi oslabit ruskou ekonomiku a čas umožnit NATO vybudovat si dostatečnou vojenskou sílu, aby bylo schopno vyrovnat se konvenční vojenské síle Ruska.

Rusko to ví a jako takové bude každý ruský krok navržen tak, aby byl rychlý a zároveň rozhodný.

V první řadě, pokud na to přijde, až se Rusko rozhodne pohnout s Ukrajinou, učiní tak s dobře promyšleným akčním plánem, na jehož úspěšné dokončení byly vyčleněny dostatečné prostředky. Rusko se nezaplete do vojenské nehody na Ukrajině, která má potenciál protahovat se dál a dál, jako americká zkušenost v Afghánistánu a Iráku. Rusko studovalo dřívější americké vojenské tažení – operaci Pouštní bouře z první války v Zálivu – a vzalo si k srdci poučení z tohoto konfliktu.

Člověk nemusí okupovat území nepřítele, aby ho zničil. Pravděpodobným postupem je strategická letecká kampaň, jejímž cílem je anulovat specifické aspekty schopností jednotlivých států, ať už jde o ekonomické, politické, vojenské nebo všechny výše uvedené, spojená s cílenou pozemní kampaní, jejímž cílem je zničit nepřátelskou armádu, a nikoli okupovat její území.

Vzhledem k drtivé převaze Ruska, pokud jde o schopnost předvést leteckou sílu podpořenou přesnými raketovými útoky, by strategická letecká kampaň proti Ukrajině dosáhla ve dnech toho, co USA proti Iráku v roce 1991 trvalo více než měsíc.

Na místě je zničení ukrajinské armády téměř zaručeno. Jednoduše řečeno, ukrajinská armáda není vybavena ani vycvičena k tomu, aby se zapojila do rozsáhlých pozemních bojů. Byla by zničena po částech a Rusové by s největší pravděpodobností strávili více času zpracováváním ukrajinských válečných zajatců než zabíjením ukrajinských obránců.

Aby však jakékoliv ruské vojenské tažení proti Ukrajině bylo účinné ve větším konfliktu s NATO, musí nastat dvě věci – Ukrajina musí přestat existovat jako moderní národní stát a porážka ukrajinské armády musí být masově jednostranná a rychlá. Je-li Rusko schopno těchto dvou cílů dosáhnout, pak má dobrou pozici k tomu, aby postoupilo do další fáze svého celkového strategického postoje vůči NATO – zastrašování.

USA, NATO, EU i G7 sice přislíbily „bezprecedentní sankce“, ale na sankcích záleží jen tehdy, pokud na nich záleží druhé straně. Rušením vztahů se Západem by už Rusko sankce nezajímaly. Navíc je prostým uznáním skutečnosti, že Rusko může přežít zablokování transakcí SWIFT déle, než Evropa přežije bez ruské energie. Jakékoli přerušení vztahů mezi Ruskem a Západem povede k úplnému embargu na ruský plyn a ropu pro evropské zákazníky.

Neexistuje žádný evropský plán B. Evropa tím utrpí, a protože se Evropa skládá z někdejších demokracií, doplatí na to politici. Všichni ti politici, kteří slepě následovali USA do konfrontace s Ruskem, se teď budou muset zodpovídat svým voličům, proč spáchali ekonomickou sebevraždu ve prospěch nacisty uctívajícího, důkladně zkorumpovaného národa (Ukrajina), který nemá se zbytkem Evropy nic společného. Bude to krátký rozhovor.

Pokusí-li se USA vybudovat na západních hranicích Ruska jednotky NATO po případné ruské invazi na Ukrajinu, Rusko pak Evropě předloží hotovou věc v podobě toho, čemu by se dnes říkalo „ukrajinský model“. Stručně řečeno, Rusko zaručí, že ukrajinský model bude aplikován i na Pobaltí, Polsko, a dokonce i na Finsko, pokud by bylo natolik pošetilé usilovat o členství v NATO.

Ani Rusko nebude čekat, až USA budou mít čas nashromáždit dostatečnou vojenskou sílu. Rusko jednoduše zničí provinilou stranu kombinací letecké kampaně, která má degradovat ekonomickou funkci cílového národa, a pozemní kampaně, která má zničit schopnost vést válku. Rusko nepotřebuje okupovat území NATO po delší dobu – jen tolik, aby zničilo veškerou vojenskou sílu, kterou NATO nashromáždilo poblíž jeho hranic.

A – a teď to hlavní – kromě použití jaderných zbraní nemůže NATO udělat nic, aby takovému výsledku zabránilo. Z vojenského hlediska je NATO jen stínem svého bývalého já. Kdysi velké armády Evropy musely kanibalizovat své bojové formace, aby shromáždily „bojové skupiny“ o velikosti praporu v Pobaltí a Polsku. Rusko naproti tomu rekonstruovalo dvě armádní formace – 1. gardovou tankovou armádu a 20. kombinovanou armádní armádu – z dob studené války, které se specializují na hlubokou ofenzivní vojenskou akci.

Ani Las Vegas by na tuhle sázku nepřistoupil.

Shermanová se v Ženevě utká s Ryabkovem a osud Evropy bude v jejích rukou. Smutné je, že ona to tak nevidí. Díky Bidenovi, Blinkenovi a zástupu rusofobů, kteří dnes osídlují americký stát národní bezpečnosti, si Shermanová myslí, že je tu proto, aby Rusku jednoduše sdělila důsledky diplomatického selhání. Vyhrožovat. Pouhými slovy.

Sherman, Biden, Blinken a ostatní zatím nepochopili, že Rusko už zvážilo důsledky a je zjevně ochotno je přijmout. A reagovat. Akcí.

Člověk si říká, jestli si to Shermanová, Biden, Blinken a ostatní dobře promysleli. Je pravděpodobné, že ne, a důsledky pro Evropu budou strašlivé.

Scott Ritter je bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty, který sloužil v bývalém Sovětském svazu při plnění smluv o kontrole zbraní, v Perském zálivu během operace Pouštní bouře a v Iráku dohlížel na odzbrojení zbraní hromadného ničení.