17. ledna 2022 - 04:20
Nejsou potřeba proti nadbytku konvenčních raket, největšímu vojenskému námořnictvu na světě (cca 300 lodí plus), ani proti USA, stále nerozumějící ruské nabídce dohodnout se a soupeřit mírovými prostředky? Proč je tomu tak? Zjednodušená odpověď indikuje, že vláda USA se dostala do binární pasti Kremlu, vojska USA jsou vycvičena na útok, ne na obranu a jejich vedení si nechce připustit, že jednou vyvinutý, vyzkoušený a do vojenských útvarů zařazený Cirkon bude použit proti USA. Podobné představuje možnost, že RF může v Karibiku (Nikaragua nebo Kuba) rozmístit také Kalibry s bojovým rádiem až 2500 km, nebo že po 20. sjezdu KS ČLR se vyřeší Tchaj-wan a dojde k výstavbě Nikaragujského kanálu, o kterém jsem nedávno psal jako o prostředku ke zchlazení horkých hlav v USA.
Jak budou reagovat USA v takovém případě?
Z hlediska strategického plánování, léta letoucí vyhýbání se konfliktům, Kreml umožnil nafouknout USA, NATO a EU svůj vlastní balon falešného sebevědomí až na hranicí samozničení. Mezitím Západ ztratil moc v Asii, nehledě na zůstávající prezenci v Kazachstánu a jinde, ztrácí ji v Africe a také v Latinské Americe. Společenství latinskoamerických a karibských států (SLKS), dohodnuté 23. února 2010 všemi státy Ameriky kromě USA a Kanady, ve kterém jenom Brazílie pozastavila v roce 2020 členství, postaví kříž na kapitánský můstek USA v Jižní Americe. To očekávám po prezidentských volbách v Brazílii a po oznámení o ruské vojenské bázi v jednom členském státu nebo více státech společenství.
O vnitřních problémech v USA, v EU a zbytku Evropy nebudu referovat, podobně jako nebudu referovat podrobněji o roli ČLR ve strategickém myšlení a plánu Kremlu kromě zmínky, že podle osobního hodnocení, Kreml nepředpokládá aktivní účast ČLR v realizaci plánu, předpokládá pouze její neutralitu. Pokud by ale USA se z vývoje nové situace nepoučily, mohu si představit, že by v určitém okamžiku ČLR a případně i Mexiko mohly vyhlásit sankce, které by nevylučovaly urychlení nebo dokonce zhroucení americké ekonomiky.
Připomínám, že v případě velkého konfliktu s RF a ČLR, USA nemají mezi největšími světovými armádami skutečné spojence. Nevděk světem vládne, traduje se. Nebo se zfilmuje pohádka trochu nepodařeně, jako ve východoněmeckém filmu s nebožtíkem Jiřím Menzlem z roku 1972. Nebo se popíše s výtečným humorem jako v autobiografickém návratu Ephraima Kishona (1924-2005) do historie se satirickým vyprávěním omylů, směšností a absurdit natropených socialismem, k jehož nové formě kráčíme mílovými kroky s pomocí Bruselu a zrádců.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)