Nevím přesně, kdo s tím začal, ale poprvé jsem si toho všiml u pana Železného, a také nebylo možné si nevšimnout slušivé bradky u tolik oblíbeného Karla Gotta, potom to byla téměř epidémie brad, bradiček a strnišť, která, zdá se, dosud řádí. Tento vir je nevybíravý, dokonce napadl dva naše vrcholné politiky, navíc odpůrce na kordy, – starého premiéra Babiše i jeho nástupce Fialu. Ale je tu dále celá řada známých, oblíbených i neoblíbených, tváří. Zvlášť se mi zamlouvá nová vizáž pana Bendy, který tím chtěl zřejmě dát najevo, jak nerušeně dokázal celoživotně prožít svá léta v poslaneckých lavicích - od mladičkého holobrádka až po poněkud zarostlého znuděného muže na prahu stáří.

Kladu si otázku, co bylo, jak říkají Angličani a Američani, naši ochránci, učitelé a jazykoví poradci, tím kohoutkem, který spustil. Jednu opověď jsem našel u proslulého fyziologa a lékaře  Vladimíra Bechtěreva, který doplnil a rozšířil Pavlovův objev podmíněné reflexe tím, že jej aplikoval na celé skupiny lidí. Zjistil totiž, že v dějinách národů a kmenů se vyskytují kolektivní reakce, jejichž spouštěcí kohoutek je často záhadný. Jako příklad uvedl natírání střech kostelů na modro, nikdo neví, která vesnice s tím začala, ale brzy se střechy všech kostelů v kraji modraly nebeskou barvou. Závažnějším jevem z dějin záhadné Rusi bylo stěhování celých vsí na jih - k řekám. Co s tím mají společného nějaké řeky (asi u nich řádilo sucho) a proč se vesničani pohnuli bez příkazu církevní i světské vrchnosti, na to se nepodařilo odpovědět.        

Nabízejí se i jiná objasnění - zejména teorie napodobení, která zaměstnávala mistry řecké filosofie Platona a Aristotela; mimesis považovali za jednu ze základních vlastností člověka, zvláště za zdroj umělecké tvořivosti projevující se v napodobování předmětné skutečnosti v malbě a sochařství. Proti tvůrčí činnosti je napodobování vnějších gest, pohybů, tělesného jednání věcí pasivní, odvozenou, svědčící o závislosti a nepůvodnosti. Kdybychom fenomén brad a strnišť měli důkladně prozkoumat, museli bychom se pana Železného zeptat, co ho k této nápadné změně vizáže přivedlo. Jistě te nemusel být zrovna konkrétní příklad, bezpochyby ne Leninův ani Masarykův. Pravděpodobně vás napadne, že jde o módu. Ale tu organizují specialisté, ve hře je mnoho peněz a nutnost stálé změny. Nemyslím, že by naše obradkované celebrity měly chuť se zítra opět začít holit a pozítří toho zase nechat.           

Pokusme se tedy odhadnout nebo vypátrat příčinu tohoto jevu náležejícího do kategorie kolektivní reflexe. Nabízí se několik možností. Třeba: pan Železný mladší se chtěl zviditelnit, odlišit, vypadat starší. To není žádný zanedbatelný motiv. Například dredy pana ministra Bartoše vznikly zcela jistě z tohoto popudu, navíc nákladná úprava vlasů ukazuje, že tento dredman nemá nic společného s mešťáky a bařtipány; jako pirát se mohl odlišit páskou na oku, ale to by bylo, uznáte, nepraktické. Dredy mají i pro špičkového politika jednu velkou výhodu: i když bude prosazovat ty nejměšťáčtější, přímo velkokapitalistické názory a zákony, nebude to tak nápadné, a voliči reagující na vnější znaky (žijeme přece v době reklam a značek), se dají snadno zmást – podobně, jako si Karel Schwarzenberg v době prezidentské kampaně nasadil číry, aby získal hipíky, rokery a jinou odbojnou mládež. Další osobou, která dozajista patří do této řady, je pan profesor Vladimír Franz, skladatel (ne nějaký hej nebo počkej muzikant); on by jistě nepotřeboval tak drastickou proměnu své bílé tváře v tíseň vzbuzující, do nemožnosti potetovanou tvář divocha z Amazonie, aby si ho lidé všimli a přisoudili mu zvláštní či vyšší společenský status – vždyť má navíc ještě titul JUDr.                                            

Je stará pravda - když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Toto přísloví dosvědčí neholená tvář našeho oblíbeného moderátora a herce pana Erbena, který se tím snaží zastřít své nestárnoucí dětské vzezření. Tím se samozřejmě ocitá zcela mimo probírané případy a typy. Extra třída.
   

Mezi důvody, překračující ryze osobní důvody neholení i drastičtějších úprav obličeje, patří snaha čelit narůstající feminizaci veřejného života, bránit se převaze tohoto (risknu to) opačného pohlaví. Koneckonců je to, jak se říká, nic proti ničemu. Jako důvod vysloveně politický a ideologický se nabízí také nevědomá, podprahová snaha jít vsříc islámskému nebezpečí tím, že jeho hrozby, jak radí proslavený francouzský spisovatel Houellebecq,  převrátíme v opak jednoduše kapitulací, přijetím Alláhových příkazů. Ovšem hrdinové Houellebecqova románu Podrobení, kteří se poislámštili, se mohli dál holit. Tak nevím. Ale z Afghánistánu nám zase jeden Afghánec, který se provinil kolaborací s Američany, vzkazuje, že se bude muset nějaký čas skrývat, než mu vyroste brada. Fakt je ovšem, že menší bradička je v těchto poměrech již jistou, byť malou, výhodou.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)