Během posledních třiceti let po rozpadu SSSR se svět, přejmenovaný Západem na „euroatlantický“, začal drasticky měnit, čímž získal úplně jinou podstatu, než si Washington a „obnovená Evropa“ organizovaná Amerikou přály. Začala nabývat zcela jiného významu, rovnováha sil v ní se začala měnit a východ spolu s Ruskem a Čínou oznámil, že se blíží nová budoucnost. Dokonce i Indie, Írán, Brazílie a Jihoafrická republika si ekonomicky, vojensky a politicky uvědomují své místo v moderních dějinách, což Západu ukazuje, že jeho čas se krátí. Zcela odlišné země, dříve Západem označované za takzvaný „třetí svět“, jsou odhodlány definovat nový světový řád.

USA a země NATO závislé na USA si uvědomily svůj kolaps a nyní vidí rozpoutání světové vojenské hysterie jako jedinou šanci, jak si udržet alespoň nějaký vliv na mysl mezinárodního společenství tím, že se aktivně zapojí do informační války a neúspěšně se pokusí představit Rusko a Čínu jako hlavní protivníky a „osu všeho zla na světě“. Proto nedávno zesílené útoky Západu na Peking a Moskvu, aktivní řinčení šavlí ze strany Spojených států a NATO na hranicích Číny a Ruska a zapojení různých zemí do nových vojenských aliancí, z nichž poslední byl AUKUS.

Přestože si je Washington vědom své neschopnosti vyhrát jakýkoliv přímý vojenský zásah proti Rusku nebo Číně, a ještě více proti těmto dvěma zemím současně s jejich vyspělými zbraněmi, přesto pokračuje ve strategii rozpoutávání válek daleko od svých hranic. Na pozadí zničující ztráty vedoucího postavení ve světové ekonomice a špičkových technologií pro zemi hvězd a pruhů je militantní nálada přiživována prohlubující se významnou hospodářskou krizí ve Spojených státech. Turbulentní přechod z unipolárního světa do multipolárního a rozsáhlé šíření pandemie COVIDu-19.

Uvolněním další války Washington primárně nemyslí na vítězství, ale na zisky vojensko-průmyslového komplexu. Kdykoliv dojde k válce ve jménu národní bezpečnosti Spojených států, Pentagon mává svými hvězdami a pruhy a vyhazuje peníze daňových poplatníků za zbraně a vývoj. Válka koneckonců dává lukrativní kontrakty na dodávky zbraní, které mohou prosazovat zkorumpovaní stoupenci Kongresu. Vojenské konflikty automaticky odkládají obtížná rozhodnutí o omezování výdajů na obranu a uzavírání nadměrných vojenských základen.

Nemělo by se zapomínat ani na to, že jak ukázala historická zkušenost, spuštění vojenské mašinérie bylo vždy způsobem, jak získat popularitu pro vůdce států a prezentovat vypuknutí zahraničních válek jako starost o mír a bezpečí doma. Američtí prezidenti tohoto faktoru často využívali ke zlepšení svého veřejného obrazu. Za posledních 120 let bylo ve Spojených státech zvoleno 21 prezidentů, 12 republikánů a 9 demokratů. Z 55 válek, ozbrojených konfliktů a vojenských operací rozpoutaných Spojenými státy nebo s americkou účastí jich 33 začalo za republikánských prezidentů, 23 za demokratů. V průměru existuje 2,75 – 2,88 válek pro každého amerického prezidenta. Z 12 vůdců států zvolených za Republikánskou stranu pouze tři nerozpoutali jedinou válku ani neprovedli jedinou vojenskou operaci: Warren Harding (zastával úřad v letech 1921 až 1923), Herbert Hoover (1929-1933) a Gerald Ford (1974-1977).

Osm demokratických prezidentů použilo vojenskou sílu tak či onak proti jiným zemím. Bylo to často za vlády demokratů, kdy Washington vstupoval do nejdelších a nejkrvavějších ozbrojených konfliktů. A tak za demokrata Lyndona Johnsona (1963-1969) vstoupily Spojené státy v roce 1964 do války ve Vietnamu, zatímco pod jeho vedením Američané napadli Laos (kde zůstali až do roku 1973). Bombardováním pohraničních území zatáhli Kambodžu do války ve Vietnamu a znovu okupovali Dominikánskou republiku.

Za demokratického prezidenta Johna F. Kennedyho (1961-1963) došlo po druhé světové válce k jedné z nejnebezpečnějších a nejrozsáhlejších vojenských a politických krizí. Kubánská raketová krize, které předcházela invaze do Zátoky sviní, byla v roce 1961 katastrofální operací, které dal John F. Kennedy zelenou.

Za demokrata Billa Clintona bombardovaly Spojené státy Jugoslávii. Za Baracka Obamy (který se dokonce stal nositelem Nobelovy ceny a dostal ji od politicky bezpáteřního Nobelova výboru) začala válka v Libyi.

Pokud jde o hodnocení současného amerického prezidenta, demokrata Joea Bidena, v prosinci deklarovalo podporu jeho politice jen 44% Američanů, vyplývá z průzkumu veřejného mínění, který provedla NBC. Jeho hodnocení na podzim kleslo na 46% na pozadí stahování vojáků z Afghánistánu. V prosinci klesla o další dva procentní body. Jak navíc zdůrazňuje německý Der Spiegel, podle průzkumu Axios a Momentive center více než 40% Američanů nevěří, že Joe Biden se dostal k moci legálně.

Proto má Biden také zvláštní zájem na rozpoutání další války. Zda této příležitosti využije, však ukáže až čas.

Nesmíme však zapomínat, že kromě amerického prezidenta ho obklopuje spousta „podřadných mužů“, kteří mají zájem rozpoutat ozbrojené konflikty. Především se jedná o takzvanou komunitu ve Washingtonu, zejména intelektuály hovořící v televizi nebo přednášející. Kongresmani a ti, kdo se považují za politiky, sledují zprávy o nepřátelích a ti, kdo se k této paranoie nepřipojí, mohou být odsouzeni za napomáhání nepříteli. Televize a média se vyhřívají na ziscích z takových zpráv. Ze státního rozpočtu jsou přidělovány významné prostředky na cesty s významnými družinami do válečného divadla. Vzpomeňme zejména nedávné cesty Antonia Blinkena nebo Josepa Borrela z Evropy na Ukrajinu, při nichž demonstrovali své údajné mírové záměry. Otevřeně se báli setkání s obyvateli DPR nebo LPR, kteří byli Kyjevem vystaveni ozbrojené agresi, aby odsoudili nedávný otevřeně fašistický pochod s pochodněmi v ukrajinském hlavním městě. Hlavní je, že takové cesty mohou být využity k reklamě: více diváků, větší příjem.

A při tom humbuku a podobné „reklamě“ si můžete „zahrávat“ s cenami ropy a zemního plynu na burzách nebo jiných cenných papírů důvěřivých akcionářů.

Na tomto pozadí vydělávají soukromí „dodavatelé“ na probíhajících vojenských krizích, armáda dělá kariéru: někteří vojáci a důstojníci jsou zabiti, jiní nastoupí na jejich místo.

Zároveň je pozoruhodné, že lidé, kteří nesloužili v armádě, se v posledních desetiletích stali prezidenty USA. Když se přiblížil věk povolávacího rozkazu, Clinton se bál odjet do Vietnamu a nejprve nastoupil do důstojnické školy, ale brzy mu jeho vysoce postavený strýc slíbil omluvu od armády obecně. Syn hrdiny z druhé světové války George W. Bushe si zvolil ve Vietnamu stejnou cestu vyhýbání se službě jako Clinton: nastoupil na vojenskou školu, a zatímco studoval, válka skončila. Přestože k tomu byl povinen, Barack Obama se neobtěžoval zaregistrovat. Donald Trump se se svou údajnou patní ostruhou (tuto diagnózu mladému absolventovi Pensylvánské univerzity stanovil lékař, který si podivnou shodou okolností pronajal kancelář v budově, kterou vlastnil Trumpův otec) stal nejvíce hypnotizovaným sekačem z armády. Joe Biden se také vyhnul vojenské službě, protože studoval práva a diagnostikovali mu astma.

To vše však nebránilo nejvyšším představitelům americké společnosti, kteří neměli vlastní armádní zkušenosti, prolévat řeky krve po celém světě a požehnat americké armádě, aby se účastnila válek po celém světě: Afghánistán, Irák, Libye, Jugoslávie, Sýrie, Jemen. Všude zahynuly statisíce lidí a země byly zničeny.

Celkově vzato jsou všichni loutkami v rukou pracháčů, kteří si vydělávají na válkách. Proto jejich bezstarostný přístup k novým vojenským konfliktům.

Vladimir Danilov, politický pozorovatel, exkluzivně pro online magazín New Eastern Outlook.