Neštěstí je, když lhář říká (nechtěně) pravdu, aneb když se někdo cítí být „chudákem“ se 70 miliony liber!

   Parlamentní listy.cz zveřejnily rozhovor redaktorů britského deníku The Guardian s jedním z nejvlivnějších (bývalých) ruských bankéřů Sergeje Pugačeva v jeho novém sídle ve francouzském Nice. Kdysi byl znám jako „Putinův bankéř“, avšak před čtyřmi lety Rusko opustil poté, co byl ruskými úřady obviněn ze zpronevěry. A od té doby je fakticky na útěku. Tolik na úvod, ostatní se lze dočíst zde.

     Jak ovšem z Pugačevovy „upřímné“ výpovědi o jeho osudu vyplývá, k bohatství ani náhodou nepřišel poctivou prací. Svou životní dráhu popisuje reportérům The Guardian s velkým procítěním ublíženého, poškozeného, okradeného člověka, kterému jak sám říká, zbylo jen posledních 70 milionů liber (cca 2 miliardy 660 milionů). Také tvrdí, že Rusko opustil proto, že jej ruská vláda chtěla připravit o jeho podnikatelské impérium v hodnotě 15 miliard dolarů (cca 368 miliard Kč). Ten pakatel, který mu zbyl a který z něj udělal „žebráka“ mu zřejmě zbyl po zmrazení jeho bankovních účtů u londýnského soudu z důvodů, jak výše uvedeno tedy, že byl obviněn z pronevěry. Samozřejmé je, že on sám to ovšem vidí úplně jinak, protože „Ta obvinění jsou absurdní. Stát mě okradl a nějak si musí tuto krádež ospravedlnit. To je dnes v Rusku běžná praxe, “ říká ukřivděný S. Pugačev.

     Jak také jinak že, vždyť jiného vysvětlení se od takto „okradeného“ a uzurpovaného člověka, který si zřejmě i přes „nepřízeň osudu“ stačil pořídit ve francouzkém Nice své nové sídlo, samozřejmě nedá očekávat. Pan Pugačev však poněkud popustil uzdu ve svém vyznávání se z újmy a útrap, které mu způsobili ruský režim, soudy (pojišťovna DIA) a Putin, kterému údajně pomohl na post prezidenta Ruské federace, čehož prý dnes velmi lituje. Není divu, svým nečestným konáním (zpronevěrou) ztratil Putinovu důvěru, ztratil spolu sdílené zájmy, ztratil osobní vztah, notabene nemalé peníze, majetek, což i pro člověka typu Pugačeva musí být hodně traumatizující.

       Ostatně on sám se ve své snaživé, leč lživé obhajobě přiznal a sám se de facto usvědčil. „ Ztratili jsme vše, co jsme získali za Jelcina,“ říká mj. Pugačev. Přeloženo do českého srozumitelného jazyka: za Jelcina se děly věci (rozuměj kradlo a podvádělo), o kterých si dnes mohou nechat jenom zdát. Dnes Pugačev oplakává, jak říká, za Jelcina „získané“, mj. i zpronevěřené, resp. nakradené miliony a miliardy , které jsou dnes už definitivně „ztracené“ a proklíná ruský režim a Putina, že jej o tyto peníze a majetky připravili. Lhář se „ukecl“ a řekl, ke své škodě, pravdu!

     Možná, že se pravicově orientovaný čtenář jenom utvrdí v názoru, jaké nepravosti se páchají v Rusku na „poctivých“ miliardářích, jak jsou jim upírány a nepřány úspěchy, jak se k nim otočili zády ti, kterým údajně pomohli do výtahu k moci, jak nedemokratický a uzurpátorský je režim v Rusku. Tak to lze z článku alespoň vytušit, pokud se čtenář obsahem více či blíže nezaobírá. Také proč by to dělal, bylo sděleno vše co potřeboval, takto podaný článek svým příběhem jej zcela uspokojil.

     Jenže to má poněkud jiné pozadí a sice, že článek má sloužit jako tzv. prefabrikát, model, který má ovlivňovat myšlení čtenářů ku prospěchu sdělované věci. Jinými slovy, článek se nezaobírá ničím, co by mohlo vyznít negativně v neprospěch Pugačeva, čímž se do povědomí čtenáře dostává pouze ta potřebná část skutečností, která má na názor čtenáře emocionálně zapůsobit. Proto také ta zmínka o jistém okruhu čtenářů s pravicovou orientací, pro které je taková informace naprosto dostačující k vytvoření si naprosto negativního názoru na vnitřní politiku Ruska.

   Rozhovor pánů redaktorů z britského The Guardian lze chápat, neboť nelze předpokládat, že by k Rusku, jeho politice, ale i osobě prezidenta Putina byli nějak příznivě nakloněni, takže rozhovor jak vyzněl, je zcela v intencích jejich postoje k ostrakizované osobě S. Pugačeva.

     Jiná věc je, že autor článku evidentně úmyslně neprojevil snahu dát reportáži objektivnější pohled tedy, že se nesnažil dát do protikladu fakt nekalé činnosti S. Pugačeva, čímž jeho trestnou činnost zpronevěry de facto zpochybnil, znevěrohodnil a Pugačevovi tak dal zapravdu, čímž ale vědomě zpochybnil nejen jeho trestnou činnost, ale i opatření ze strany ruské vlády, resp. ruské státní pojišťovny DIA. Potřebného efektu ze strany redaktora PL bylo dosaženo.

   „Napomáhal jsem tomu, aby se mohl Putin dostat prostřednictvím nedemokratických nástrojů k moci. Já i ostatní jsme věřili, že jenom tak se podaří ochránit post jelcinovskou demokracii. Už dávno vím, že jsme to raději měli nechat na voličích. Ztratili jsme vše, co jsme získali za Jelcina. Pro Rusko a jeho obyvatele je to obrovská tragédie,“ uzavírá svůj rozhovor S. Pugačev. Kdo chce vidí, kdo nechce, nevidí, že Pugačev přiznává, že podporoval tzv. Jelcinovu (pseudo) demokracii, tedy naprostý rozvrat, anachronismus, bezvládí, společenský marast a morální úpadek, období, které si tak pochvaloval a které mu bezpracně vyneslo oněch 15 miliard dolarů, o které z velké části, avšak po právu, přišel. Není divu, že se nemůže smířit se svým osudem, který mu vzal částečně vítr z plachet, nicméně přesto nestrádá, žije z doby, která jej vynesla mezi smetánku ruských oligarchů. Autor článku tedy dobře věděl, co a proč tak lítostivě, až s pochopením glosuje osud jednoho „poctivého“ ruského podnikatele.

   Že „chudák“ Pugačev nepěje ódy na ruský režim, politiku a Putina, je naprosto pochopitelné. A tak je to i s ostatními chudáky – oligarchy, u kterých narazila kosa na kámen. Že někteří táhnou s Kremlem nebo Putinem? No a co, pořád lepší podpořit politiku, ekonomiku a zájmy společnosti, než se nechat připravit o majetky a peníze. Plichta v tomto případě je pozitivní pro obě strany, kde není ani vítěze, ani poraženého!

– Jiří Baťa –