Shodou okolností jsou to ti, jejichž sochy patřily v posledních letech k nejčastěji strhávaným. Může to být chápáno i jako protest. Jenže kdybychom měli připomínat narozeniny každého, komu západní progresivistická chátra strhla sochu, odstranila obraz nebo jej vyřadila z knihovny či osnov, mohli bychom mít večírky 365 dnů v roce. Prostě si užíváme možnost dělat svobodně i to, co může politicky korektním šprtům způsobit infarkt. Dokud to ještě jde.

Dostal jsem dotaz, proč raději neslavíme české hrdiny. Slavíme! Účastnil jsem se nedávného připomenutí Karla Havlíčka Borovského, mluvil jsem na poctě 28 českým pánům, účastním se některých husitských oslav a snad dojde i na důstojné připomenutí bitvy na Vítkově.

Ale to neznamená, že se nemůžeme i dívat jinam a že občas je, čím se inspirovat. Lidovou demokracií ve Švýcarsku. Izraelským odhodláním bránit svou zemi i svůj národ. Nebo třeba maďarským lpěním na základních hodnotách vlastní civilizace.

I na Americe je do obdivovat. Jejich odvahu, rychlost rozvoje a překotné inovace. Ale také svobodomyslnost, nezávislé postavení nižších tříd, jejich nezkrotnost a odhodlání jednat s nejmocnějšími jako sobě rovnými. Jejich ideál místní komunity bránící se zvůli železniční korporace. Chuť žít si po buransku, kašlat na správné mravy a ještě na to být hrdý. Dvě války, kdy se lidé spontánně postavili na odpor utlačující centrální moci, jednou ji porazili a podruhé k tomu nezbývalo mnoho (válka za nezávislost a válka Sever proti Jihu). Tedy dvě faktické revoluce.

To mohou na Americe obdivovat všichni svobodomyslní lidé na celém světě. I když jejich země a jejich národy řeší úplně jiné problémy.

Stejně jako mohou na Rusech obdivovat odhodlání bránit svůj národ, věrnost, houževnatost a hloubku myšlení.

To neznamená, že ani jeden z těch národů nemá své slabé stránky. Samozřejmě, že má. A samozřejmě, že v každém z nich najdeme i odporné ničemy.

A už vůbec tím nepopíráme, že Spojené státy americké jsou dnes agresivním impériem, které je nebezpečné vlastním obyvatelům a celému světu. Ale kdo ve svých dějinách neměl žádné stinné období.