Pod nánosem diskuse o dílčích symptomech projektu Covid, jako jsou vakcíny, testy, data, grafy, studie a podobně, zaniká jeden důležitý aspekt a tím je spor o to, co je realita. Žijeme v situaci, kdy jasně vidíme, co realita je, ale zároveň jsme pomocí mediální masáže, kolaborace větší části společnosti se systémem i každodenní zkušeností z obchodu, fitka nebo pracoviště konfrontováni s paralelní verzí reality, která se čím dál více začíná dostávat do naprostého (marxisté by použili výraz antagonistického) rozporu s tím, co jasně vidíme, cítíme a můžeme si více či méně empiricky ověřit.
Systém se nám totiž pomocí psychologické a biologické operace Covid snaží vnutit hyperrealitu, tedy zdání nějaké nové skutečnosti, která má naprosto potlačit náš rozum, pocity a tím i chování. Roušky a respiratory nejsou ničím jiným, než falešným důkazem pravosti této hyperreality, neboť jsme každý den nuceni znovu a znovu přemýšlet, zda jsme se nezbláznili nebo nejsme divní, když 99% osob ve vnitřních prostorách bez mrknutí oka nosí na obličeji kávový filtr. Proto musí respirátor nosit i zabodanci, protože vpich na paži není vidět, ale sáček od vysavače na xichtě je neklamným signálem, že hyperrealita je "skutečná" a "hmatatelná".

Masa lidí, kteří hyperrealitu systému přijala, už zcela změnila své myšlení a chování, což je další argument systému, který brutálním způsobem zneužívá k tomu, aby popíral naší realitu jako falešnou, smyšlenou a úchylnou. "Podívej se, většina lidí tě má za podivína, kverulanta a blázna (popírače, antivaxxera), nebuď směšný a probuď se do "nového normálu", což není opět nic jiného, než jejich hyperrealita. Proto také, když zabloudíte na diskusní fóra covidiotů (pokud k tomu máte dostatek duševní síly), zjistíte, že nazývají ovcemi nás - v jejich verzi hyperreality jsme to my, kteří žijeme mimo skutečnost a jako ovce následujeme falešné konspirační proroky.

V rámci duševní odolnosti jsem ze svého života do maximální možné míry vyloučil kontakt s jakýmkoli covidiotem, ať se jedná o fanatika, hypochondra nebo oportunistického hřbeta. Občas se ale kontaktu s těmito osobami žijící v hyperrealitě systému nevyhnu, a tím si jen potvrdím, jak moc vzájemně žijeme ve dvou naprosto odlišných světech. Poslední konverzace s mutantem (odehrála se bezprostředně po jeho 3. dávce, i když tato skutečnost neměla co dělat s naším tématem setkání) mi dala opět nahlédnout do jejich pokřivené reality, které už naprosto uvěřili.

Tento konkrétní exemplář mě bez ohledu na naprosto jiný předmět našeho jednání do 10 minut obvinil, že si za všechno můžu sám, neboť jsem v jeho očích na úrovni jedince, který "neplatí daně". V jeho falešné logice jsem tedy parazit a nepřítel společnosti, který si musí nést důsledky za to, že nechce participovat na systému dle jeho rozmarů a zlovůle. Lhostejno, že daně jsou součástí nepsané společenské dohody, kdy za krvavý groš násilím vyrvaný státem z mé kapsy dostávám alespoň nějakou mizernou protislužbu v podobě infrastruktury na úrovni země třetího světa, zatímco nucená vakcinace (v jeho očích stále dobrovolná) je nepřípustný zásah do mého těla, zdraví a života. Ve verzi jeho hyperreality jsem byl již úspěšně dehumanizován, což v jeho chorém mozku dává systému legitimní právo k tomu mě ekonomicky vydírat, společensky trestat a případně i kriminalizovat ("Co si myslíš, že by se stalo, kdybys neplatil daně, zavřou tě až zčernáš!).

Je třeba si velmi akutně uvědomit, že kdokoli přijal hru systému, není a nemůže být náš spojenec - naopak, představuje pro nás bezprostřední riziko, neboť jeho vidění reality se natolik vzdálilo od té naší, že nám už nejenže nechce rozumět, on nám ani rozumět nemůže. A už vůbec s námi soucítit. Ano, jsou výjimky, kdy z důvodu rodinných vazeb nebo vyššího morálního vědomí určití jedinci blahosklonně nevolají po perzekuci nepodvolených nebo oponují tyranii systému na obecné rovině argumentace ("každý by si měl svobodně vybrat"), ale tyto hlasy budou velmi rychle umlčeny, neboť narušují hyperrealitu systému, která se má stát jedinou skutečnou realitou života všech podrobených, zotročených a zlomených lidí za pamlsek vstupu na koncert, do sauny nebo žrádlo v sedě.

Nenechte si vzít svou realitu, sdružuje se s ostatními, kteří stále rozlišují to, co je reálné a co není. Nepřítel má totiž velmi mocnou psychologickou zbraň, která se nazývá "gaslighting". Jedná se o metodu, kdy je oběť dovedena do takové situace, že začne pochybovat sama o sobě a svém vidění světa natolik, že nakonec přijme verzi, že se zbláznila, a to vlastní vinou, a pravdu má nakonec pachatel, který to celou dobu myslel "dobře". V různých verzích toto každý zná z nějakých těch nepovedených milostných vztahů, ale tady se odehrává gaslighting každý den, kdykoli vstoupíte do obchodu nebo si zapnete "oficiální" média.

Chraňte si vědomí skutečné reality. Nejsme to my, kdo se zbláznil a kdo žije ve virtuálním světě, i když svou hypnózu považuje za důkaz inteligence, racionality nebo morální nadřazenosti. Nevzdávejte se skutečné reality, i když to každý den vypadá, že jste to jen vy sami versus celý svět.