Zajimave je, že ta manažerska konference ve Wannsee nebyla žadnym zlomovym bodem pro likvidaci jiste časti evropske populace. Byla vlastně enem takym zhrnutim teho, čeho už bylo dosažene a služila ke koordynačnim učelum, aby se všeci přitomni manažeři ruznych uřadu uvědomili duležitost tohoto zvlaštniho ukolu.

Pro mě bylo zajimave, že pravě v den 80. vyroči sem pil rum a kuřil doutnik s chlopem, kereho se ta konference přimo tykala. A mam velku radost z teho, že mi napsal předmluvu do moji nove knižky, navic ve městě, do kereho z okupovane Ostravy kdysik zdrhnul. Vlastně to tenkrat žadne město nebylo. Byla to špinava, rozbahněna džungla, plna humusu, malaryje, žlute zimnice a dalšich prasaren. Dneska to je raj na zemi.

Raj, vybudovany Židama, keři stihli zdrhnut ze středni Evropy. Ze Lvova, Vidně, Berlina aji Ostravy. A když tak sedite s chlopem, keremu je 104 roku, v době konani konference ve Wannsee mu bylo štyryadvacet, pijete s nim rum a kuřite cigaro, tak si naraz uvědomite, že to neni žadna hystoryja.

Ta konference, jak kdyby se nekonala kdysik, ale včera.

Vlastně, vzhledem k temu, co se zase děje v me vlasti, tak ne včera. Dnes. Bo z mladych nikdo zapis z konference nezna. A to je škoda. Je dobre se seznamit s takym jednoduchym uřednim zapisem, za kerym zustalo tolik mrtvych...