„Srovnání s USA kulhá na všechny nohy. Putinovi zastánci to ale vidí jinak. Stále dokola budou omílat Putinovské lži a vůbec je nenapadne se zamyslet nad tím, že před sotva pár týdny říkali něco jiného než dnes. Je mi z takových lidí zle. A jsou i mezi blogery, což mě naplňuje smutkem, neb jsem si myslel, že zdejší blogeři mají všech pět pohromadě, ačkoliv mají jiný světonázor. Agrese zůstane agresí i když ji nalakujete na růžovo. Okupace rovněž zůstane okupací, byť ji nazvete bratrskou pomocí. Agresorům a okupantům se nemá ustupovat…“

Břetislav Olšer – publicista

Napsal pan „genius“, co by nebyl „loci“, ani v noci; nebudu ho jmenovat, neb mi nestojí zato; jen snůška bezduchých floskulí, zbůhdarma plácnutých bez podpory jediným faktem, argumentem. Vakuum. Hluchý a slepý pokrytec, submisivně závislý na Západu. Holt, kde nic není, ani čert nebere. Je patrné, že projel Ukrajinu křížem krážem; avšak nula od nuly pojde. Zcela opomíjí skutečnost, jasné záběry, videa, dokumenty, historické údaje. Nechce znát pravdu. Nebezpečná patologie zabedněnosti. Ano, jsem nebezpečný, jelikož moje argumenty jsou smrtící. Ano, agrese zůstane agresí, byť ji nalakujeme na růžovo, jako pár idiotů jeden pražský tank.

A v tom tedy skutečně porovnání Ruska s USA pokulhává na všechny nohy. Ovšem ve prospěch současného Ruska, které ještě neučinilo žádný státní převrat, ani násilím neanektovalo žádný ze států. V kolika zemích má Rusko svoji armádu? USA ve sto padesáti. Že brání své zájmy a své občany? Takže, USA může hájit své zájmy a své občany kdekoli ve světě, ale odkdy na to nemá stejné právo i Rusko; která rezoluce RB OSN mu to zakazuje? Chce pisatel, tento typ člověka, vůbec vědět, že carské Rusko bylo ve skutečnosti první a největší obětí sovětského systému? Že Stalin nebyl Rus, ale Gruzínec? Že Leninovým mužem na špinavou práci byl od prosince 1917 do července 1926 polský šlechtic Felix Edmundovič Dzeržinskij, zakladatel Čeky, první ze série tajných sovětských policií? Rovnice Rusko = Sovětský svaz je pro našeho pisatele zkrátka jediným mýtem současné nové kampaně „studené války“.

Při včerejším útoku ozbrojenců na kontrolní stanoviště proruských separatistů u ukrajinského města Slavjansk zemřelo podle ruských médií pět lidí, předtím dva. Co by se asi stalo, kdyby byli zastřeleni občané USA? Už by nebe brázdily bombardéry B-52 s atomovými hlavicemi, aby opět Moskvu vydíraly hrozbami. Tak jako už několikrát. Přitom Rusko z útoku viní ukrajinské hnutí Pravý sektor. Vůdce proruských radikálů v ukrajinském Slavjansku Vjačeslav Ponomarjov znovu požádal Rusko o pomoc. Ruského prezidenta Vladimira Putina v reakci na noční ozbrojený střet vyzval, aby do města poslal „mírové jednotky“; zároveň ve Slavjansku vyhlásil zákaz vycházení. A co říkají všehoznalí na záběry během masakrování policistů Banderovci, když je lynčovali, házeli po nich dlažebními kostkami a stříleli z pušek s dalekohledy? Nic, zase jen protiamerické lži…?

A copak říká pisatel na slova Tymošenkové? Ta jsou vlastně tím jediným, z čeho by mu mohlo být zle. Sice šokem, ale očekávaným, je její rozhovor s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Nestorem Šufryčem. Ve dvouminutové nahrávce mimo jiné říká: “Jsem připravena chopit se zbraně a střelit toho šmejda (prezidenta Putina) do hlavy. Je třeba se chopit zbraní a jít vystřílet ty zatracený Rusáky. Kéž bych tam mohla být, dostali by místo Krymu h..vno. Doufám, že jakmile budu moci, tak zapojím všechny své styky a vyburcuji celý svět, aby z Ruska nezbylo než spáleniště.“ Na otázku Šufryče, co dělat s osmi milióny Rusů na Ukrajině, když jsou to všechno vyvrhelové, Tymošenková odpověděla: „Měli bychom po nich ksakru pálit atomovými zbraněmi.“ Taktéž toto je lakováním na růžovo? Přitom, kromě Pazderky a Karase, kteří plzákovsky i nadále zatloukají a zatoukají, tento rozhovor zveřejnila všechna internetová média.

A proč mu není špatně z toho, že byla zpochybněna účast Janukovyče na vraždách „majdanových revolucionářů“? Odstřelovači rozmístění na okolních střechách nepatřili k represivním silám svrženého ukrajinského prezidenta Janukovyče. Tato teze získala novou oporu v telefonátu, který 25. února vedl estonský ministr zahraničí Urmas Paet s šéfkou diplomacie EU Catherine Ashtonovou. Záznam telefonátu se objevil na Youtube a estonské ministerstvo zahraničí potvrdilo jeho pravost. Paet v něm říká, že je stále více přesvědčen, že za snipery nestál Janukovyč, ale někdo z nové koalice. “Myslím, že to musíme vyšetřit,” odpověděla Ashtonová. A dodala: “Myslím, že jsem to nevěděla, to je zajímavé. Tedy…”

Proč nevolá po zmíněném vyšetření? To je mu tolik moc zle? Mnohokrát jsem psal o americké anexi států, původně patřících Mexiku, které přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah, odstoupení Alta California a Santa Fe de Nuevo México ve prospěch Spojených států. Dále to byla Havaj, přidružené státy s vnitřní samosprávou Portoriko, Severní Mariany a samosprávná území Guam, Panenské ostrov a Americká Samoa, kde je i vojenská základna USA. V roce 1950 došlo v městě Ponce k rebelii usilující o osamostatnění Portorika, ale ta byla pohotovou americkou armádní akcí rychle potlačena. Má pro to náš psavec nějaké zdůvodnění?

Je mi trapně znovu zmiňovat Grenadu, kterou anektoval americký prezident Reagan. Zvlášť byla vyjadřována „obava“ o osud amerických studentů lékařské fakulty Svatojiřské univerzity, provozované právě USA. Nicméně se ukázalo, že životy studentů ve skutečnosti nikdy v žádném nebezpečí nebyly. Sami rodiče studentů medicíny telegrafovali prezidentu Reaganovi, aby si vymínili, že nepodnikne žádnou „unáhlenou akci“. První jednotky USA se teprve tři dny poté, co se vylodily a postřílely desítky civilistů, rozhodly převzít kontrolu nad kampusem lékařské školy, což vyvolává otázku, zda bylo bezpečí Američanů skutečně nejdůležitější, nebo šlo jen o paranoidní záminku, že by Kuba zavedla na Grenadě komunismus. Shromáždění OSN odsoudilo tuto akci až bylo po ní; ale jen ty, ty, ty a prezident Reagan k tomu jen ledabyle řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani“; při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků, na Krymu nikdo.

Je třeba vypočítávat vylhané války, které vedly Spojené státy? Třeba prezident Johnson potřeboval souhlas Kongresu USA k zahájení útoků na Severní Vietnam. Dle plánu duchovního otce vietnamské války McNamary napadl americký torpédoborec Maddox 2. – 4. srpna 1964 v Tonkinském zálivu tři torpédové čluny severovietnamského námořnictva. Maddox s leteckou podporou jeden člun potopil a dva poškodil, přičemž sám byl zasažen jednou kulometnou střelou. A byl z toho proslulý Tonkinský konflikt, prezident Johnson měl důkaz a Kongres USA vydal souhlas k zahájení války se Severním Vietnamem. A výsledek desetileté války s třemi miliony mrtvých? Na začátku boje proti hydře komunismu byl rudý jen sever země, zatímco po skončení vraždění byl komunistický celý Vietnam…

A pak v roce 1999, kdy bombardovaly USA, resp. NATO, Bělehrad, přičemž se účelově oháněly platnou úmluvou OSN o ochraně menšin. “Jsme přesvědčeni, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), který nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Hájily hromadné nálety s lidskými obětmi a materiálními škodami. Ovšem jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, byl Jiří Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO… Povídat o podvodném vyprovokování války v Iráku není nutné; kdo by neznal Powella a jeho ukazovátko v OSN?

Pohled na svět mají Spojené státy poněkud zvláštní. Když někdo střílí na prezidentský palác v Kyjevě, nic se neděje, naopak přijdou na barikády a ještě to střílení podporují. Zato když nějaký mladík vystřelí na Bílý dům, dostane pětadvacet, ne ale na holou, nýbrž za mřížemi. Doma Američanům nesmí nikdo dělat bordel, ale co je venku, to je jim šumafuk, pokud se to ovšem netýká zájmů USA a ochrany jejich občanů. Viz. italské Alpy a americký letoun EA6B Frowler v roce 1998. Pilot ze sebe dělal hrdinu a při nízkém letu v rámci sázky, že podletí nosné lano lanovky, ho přeťal ocasním křídlem. Mělo to za následek 20 mrtvých. Navíc záznam z černé skřínky na základně někdo smazal. Američané odmítli pilota vydat italským úřadům. Rychle ho přepravili do USA, kde americký vojenský soud v roce 1999 pilota Asbbyho zprostil obvinění. Stejně jako v březnu 1968 poručíka Williama Calleyho, velitele masakru ve vietnamském vesnici My-lai…

Drzost Obamy, nejhoršího prezidenta v historii USA, je nebetyčná; asi zapomněl, kolik intervencí mají USA za sebou, když chránily, kde se dalo, ”zájmy svých občanů”. Bezostyšně řekl americkému lidu, že válka v Libyi je “strategický zájem” Spojených států a bylo vše jasné; tím zájmem byla ropa, prodej nových zbraní a snaha ovládnout co nejvíc ropných polí. Proč už dávno v tomto duchu neustavily USA bezletové zóny v opravdu genocidami stíhaných zemích, jako jsou Sudán, Somálsko, Kongo, Etiopie a další…? Že by tam nebyly zájmy Američanů, resp. ropa…?

Evropskou unii a zmíněného „antigenia loci“ totiž charakterizuje uctívání pokřivené demokracie, a k ní sedí nejlépe Sokratův výrok: “Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie…”

A co se na Majdanu stane, když všem hostům spadne do kafe moucha…? Barroso – odhodí šálek a odejde. Kerry – vyndá mouchu a kafe vypije. Ashtonová – sní mouchu a kafe vylije. Rasmussen – vypije kafe s mouchou, protože moucha je zdarma. Putin – prodá kafe Kerrymu, mouchu Ashtonové a koupí si novou kávu. Jaseňuk obviní Putina z násilného činu vhození mouchy do kávy, požádá OSN o pomoc, vezme si půjčku od Evropské unie a MMF na koupi kávové plantáže, peníze však použije k najmutí sniperů, aby zastřelili Putina v kavárně, ve které se zrovna Barroso, Kerry, Ashtonová a Rasmussen snažili vysvětlit Putinovi, že je na Krymu příliš agresivní…

Inu, omlouvám se všem, kteří už některé mé úvahy četli v mých jiných textech, ale vše to činím jen proto, že je mi také zle z těch individuí, co jen frázovitě plácají, aniž by předložili jediný argument na podporu svých slov. Připomínají taviče a jeho babičku; tavič taví železo a babička ta ví hovn…

Zdroj: Blog autora