Zdá se, že ruská invaze na Ukrajinu je jen otázkou času, či, jak řekl americký prezident Joe Biden, otázka toho, jak se který den Putin vyspí. Vyspí-li se špatně, zaútočí na Ukrajinu. Má k tomu prý rázně nakročeno, vojska u hranic Ukrajiny jsou shromážděná, pole plná tanků a v nich vojáci, kteří se těší, jak budou dobývat Kyjev.
Takový pocit mají diváci a čtenáři mainstreamu. Putin, protože je prostě zlý, zaútočí na Ukrajinu. Tedy on měl zaútočit už v prosinci, ale asi měl dobré spaní. Tak čekáme na horší noci. Možná v létě, až budou dlouhé dny, bude místo spaní konečně válčit. Zatím NATO pokračuje v posilování obrany demokratické Ukrajiny proti despotickému Rusku. Tak je to správné, demokracie se musí hájit, i kdyby její představitelé byli fašisté, jakože ti ukrajinští jsou. Jednou byli Západem puncováni jako demokraté, tak jsou demokraté. Ani Banderův pomník, ani pochodňové pochody neonacistů, ani válečné zločiny praporu Azov, otevřeně se hlásícímu k Banderově dědictví, proti „opolčencům“ na Donbase na tom nic nezmění.

Několik hodin poté, kdy americký ministr zahraničí Anthony Blinken dlouze v Ženevě hovořil se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem o deeskalaci situace na ukrajinsko-ruských hranicích, poslaly USA na Ukrajinu 5 vrtulníků Mi-17 – tedy vrtulníků sovětské výroby, původně zakoupené na podporu afghánské vlády – plné vojenské „obranné“ techniky. Britové posílají také zbraně, k tomu 30 vojáků speciálních jednotek. Kanaďané se též hlásí, že budou bojovat za demokracii. My také posíláme zbraně, ministryně obrany Jana Černochová (ODS) nabízí i armádu - tedy, ehm, všechny obě brigády. Víc armády k dispozici momentálně nemáme. Ale chce je poslat na Rusa. Deeskalace podle „obranné“ organizace NATO spočívá k přísunu so největšího množství zbraní na místo, kde má každým okamžikem vzplanout konflikt.

Ministryně Černochová není ve svém odhodlání zastavit ruskou armádu několika málo funkčními tanky sama. Stejnou rétoriku používá i německá sociálně demokratická ministryně obrany Christine Lambrechtová (na obrázku), která dokonce hrozila vysláním Bundeswehru na Ukrajinu. „Drang nach Osten“ reloaded? Tato paní, která působí jako neškodná úřednice střední kategorie, má na Rusy ostrý metr. Stejně jako zelená ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, která se chce s Rusy „tvrdě vypořádat“ v rámci feministické zahraniční politiky. Jejich válečnou rétoriku mírní sociálně demokratický kancléř Olaf Scholz , který několikrát zopakoval, k velké zlosti Zelených a dalších válečníků z řad liberálů i konzervativců, že Německo na Ukrajinu zbraně dodávat nebude. Pouze polní lazaret. Pokračuje tím v politice, kterou vůči Rusku razila kancléřka Merkelová. Dokonce britská letadla s „obrannými“ zbraněmi pro Ukrajinu létají přes Dánsko, nikoli Německo. Scholz prý dokonce odmítl přiletět do Washingtonu stvrdit jednotu NATO proti Rusku, ale to bude určitě jen pomluva.

Německý mainstream, o britském nemluvě, jednotně razí nekompromisně protiruskou rétoriku, cenzuruje zprávy – například ve zpravodajství nechá mluvit Blinkena několik minut, Lavrova ustřihnou po jedné větě, aby nemohl zopakovat to, co říká všude – Rusko na Ukrajinu útočit nechce a nebude, že válečná hysterie nevychází z vojenských analýz, ale jsou to prostě jen lži. Rusko prý nemá důvod obsadit Ukrajinu, zemi rozvrácenou lety hospodaření puncovaných demokratů. Chce jen garance bezpečnosti, že se NATO neroztáhne všude. O rozšiřování NATO se ale v mainstreamu jednotně hovoří jako o „vývozu demokracie“. Člověk málem slyší volání: „Ať žije válka!“ U Němců by se ještě dalo pochopit, že chtějí odstranit vzpomínku na rudý prapor nad Reichstagem nějakým pokořením Ruska, ale jednotnou notu o ruské agresi jedou oficiální periodika, v celé západní a střední Evropě. I deník Welt, který je k semaforové vládě velmi kritický a kvůli pečlivému poukazování na šílené ekonomické dopady Zeleného údělu je v rámci německé žurnalistiky považován za alternativu. Čtenáři deníků s tímto směřováním často nesouhlasí. Často poukazují na to, že válka v Evropě by byla zničující pro všechny.

Pokřik NATOidů musí být tak hlasitý, aby překřičel fakta. Je jasné, že do válčení se vždy hrnou ti, kdo mají doma velké problémy. Všichni tvrdí, že Putin je typickým příkladem, protože se ho Rusové chystají svrhnout, toužíce po demokracii ala Jelcin. Kdo jen trochu sleduje situaci, ví, že domácí problémy má především ukrajinský prezident Zelenskij, protože hospodářská krize na Ukrajině je navzdory obrovskému bohatství země děsivější než jinde. Ukrajinské weby poukazují na to, že informace o připravovaném ruském útoku vypustil proto, aby mohl vyhlásit stanné právo. Aby lidé nemohli protestovat a svrhnout jej. Joe Biden má špatný rating u občanů USA, kteří mu vyčítají neřešení stávajících problémů a způsobování dalších. Boris Johnson čelí pokusu o vyslovení nedůvěry ve vlastní straně, tedy u britských konzervativců. O naší vládě samozřejmě netřeba mluvit, ta má tak špatný start, že horší už může být jen konec. Ostatně o ministryni Černochové vypráví ti, kteří mají zkušenosti s jejím starostováním na Praze 2, že by za patřičnou provizi koupila i jaderné ponorky pro Slapskou přehradu.

A o to ostatně v celém tom válečném řinčení jde – o zisky zbrojních koncernů. Vůbec bych de nedivil, kdyby si válkychtivé reportáže a komentáře v periodicích dobře zaplatily.