S pocitem smutku se dívám na staré filmy. Ne moc staré, stačí tak 10-15 let zpátky. Hrdina vejde do hospody. U dveří nestojí zmrd a nechce po něm předložit bumážku potvrzující bezinfekčnost. Může vejít kdokoliv. Hrdina usedne. Objedná si kafe a zapálí si. A světe zboř se. Nic se neděje. Nevtrhne komando, nepovalí hrdinu na zem, nenapaří mu pokutu, nezavřou ho do vězení. A co je nejvíc šokující, ostatní hosté nepadají s chroptěním na zem po vdechnutí kouře. Nedusí se. Nikdo neumřel. Jaký to podivný svět.