Všichni křičí, že Rusko v řádu hodin – termín se neustále posouvá – hodlá z čisté zloby napadnout Ukrajinu. No, úplně všichni ne. V neutrálním Švýcarsku nevěnují deníky Ukrajině zdaleka takový prostor jako v EU, Rakousko se vyslovuje proti sankcím, které by zablokovaly Nord Stream 2 a bavorský premiér Markus Söder nepovažuje sankce proti Rusku za něco, co by plnilo účel.
„V ukrajinské krizi by dodávky ruského zemního plynu neměly podléhat sankcím EU“, uvedl rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg. Konzervativní politik dal v rozhovoru pro „Presse am Sonntag“ jasně najevo, že ze sankcí by měl být vyloučen i baltský plynovod Nord Stream 2. Schallenberg řekl rakouskému listu, že Nord Stream 2 ještě není funkční. Proto nelze tento plynovod považovat za hrozbu. "My v Evropě jsme do jisté míry závislí na energii z Ruska," argumentoval také rakouský šéf diplomacie. "Nebudeme to moci změnit přes noc, pokud budeme chtít teplo a elektřinu." Ministr ale zdůraznil, že v případě ruské invaze na Ukrajinu se pracuje na rozsáhlých ekonomických a finančních sankcích ze strany Evropské unie. "V případě eskalace dojde k velmi jasné, jednoznačné a rychlé reakci," uvedl Schallenberg.

Požadavek na plynulé dodávky ruského plynu jsou logické. Rakousko tradičně usiluje o dobré vztahy s Ruskem. Svou roli při tom hraje i energetika: Rakouská ropná a plynárenská společnost OMV je jedním z investorů Nord Stream 2. U Vídně je také důležitý uzel zemního plynu, který distribuuje ruský plyn do evropských zemí. Rakousko není zkrátka ochotno obětovat své občany v sankční válce. Na rozdíl od té naší, ale i německé. Německý kancléř Olaf Scholz (SPD) sice zatím odolává povyku německých médií, aby konečně začal posílat zbraně na Ukrajinu, ale také opakuje – jako všichni – fráze o ruském nebezpečí. Němečtí novináři a publicisté jsou v poslední době doslova posedlí touhou trestat Rusko všemi prostředky, na rozdíl od svých čtenářů, kteří v komentářích volají po hlasu rozumu.

Výjimku mezi novináři tvoří vydavatel WELTu Stefan Aust, který také hovoří o ruských potřebách vlastního bezpečí, zcela osamoceně, a to i ve vlastním listu, kde se objevují výkřiky, že „kdo nevyzbrojuje Ukrajinu, chystá válku“. Bavorský premiér Markus Söder (na obr.1) pak v debatě o tom, jak řešit ukrajinskou krizi, odmítá stejně jako rakouští představitelé zablokování plynovodu Nord Stream 2. Vyslovuje se i proti dodávkám zbraní na Ukrajinu.

Söder (CSU) nepovažuje zpřísnění sankcí vůči Rusku v ukrajinské krizi za účelné. "Nikdo nemůže chtít válku v Evropě." Územní celistvost a nezávislost Ukrajiny podle mezinárodního práva musí být respektovány,“ řekl lídr CSU v rozhovoru pro „Frankfurter Allgemeine Zeitung“: „Ale neustále nové hrozby a stále přísnější sankce proti Rusku samotnému nemohou být řešením.“ Na jedné straně nemají sankce dlouhodobě „téměř žádný efekt“, řekl Söder. Na druhou stranu nové sankce, jako je vyloučení Ruska z finančního systému Swift, nám „bude škodit stejně“. Německo by postihlo i to, kdyby zůstal uzavřen plynovod Nord Stream 2 nebo by byly dokonce zastaveny veškeré dodávky plynu z Ruska.

Söder se také vyslovil proti vstupu Ukrajiny do NATO. "Přes veškerou oprávněnou kritiku Ruska bude muset Západ nakonec odpovědět na klíčovou otázku: Je rozšíření NATO o Ukrajinu v plánu, nebo ne?" řekl Söder. "Z mého pohledu je jedna věc jasná: rozšíření NATO na východ o Ukrajinu nebude na pořadu dne ještě dlouho."

Ruská hlava státu Vladimir Putin mimo jiné požadoval od NATO ujištění, že se zdrží další expanze na východ. Aliance to odmítá. Navzdory mnoha diplomatickým snahám není sblížení v dohledu. NATO nemá vůči Ukrajině žádné vojenské alianční závazky, řekl Söder. "Je věcí jasnosti a poctivosti definovat strategii, která to zohlední a zároveň ochrání územní celistvost Ukrajiny." Rusko je „obtížným partnerem, ale ne nepřítelem Evropy,“ prohlásil šéf CSU. Musíme zůstat v kontaktu s Moskvou. Německé dodávky zbraní na Ukrajinu si „nedovede představit“.

Markus Söder je „enfant terrible“ německé politiky. I když byl voliči jasně preferován coby kandidát na spolkového kancléře za koalici CDU/CSU v loňských parlamentních volbách v Německu, nesměl jím být, musel kandidovat nevýrazný Armin Laschet (CDU). Angela Merkelová jeho tvrdošíjným prosazováním poškodila vlastní stranu a uvolnila místo kancléře pro sociální demokraty a semaforovou koalici SPD, Zelených a Svobodných. „Levicovým“ médiím se Söder velmi nelíbí, rádi by sním „zatočili“ stejně jako s Kurzem v Rakousku.

Armin Laschet byl vyvzdorovaným kandidátem i proti Fridrichu Merzovi ve volbách předsedy CDU. Merz se stal předsedou až letos, po předchozím hlasování celé členské základny CDU, kde jasně vyhrál. V otázce sankcí proti Rusku Merz jako téměř všichni opakuje mantru o nevyzpytatelném Putinovi, který válčí jen proto, že se mu chce. V otázce sankcí je ale zdrženlivý – místo plošných sankcí prosazuje sankce vůči ruským oligarchům. Zajímavé je, že ne proti těm ukrajinským, kteří si právě cpou kapsy zatím poslední finanční pomocí EU – 1,2 miliardy eur. A 200 miliony amerických dolarů, darem vlády USA. Možná i synovi amerického prezidenta Hunteru Bidenovi něco ukápne, ten má na Ukrajině stálou základnu příjmů. Samozřejmě jen spekulace, jak jinak. Jsem zvědav, zda skutečně něco zbraní či dalšího materiálu za to nakoupí, nebo to bude jako vždycky. Zatím Ukrajinci bědují, že jim Německo nechce dodat ani vojenské helmy.

Jen pro úplnost dodám, že EU letos sebrala 2 miliardy zemědělcům, z toho tedy 1,2 miliardy poslala na Ukrajinu. Celkem už EU investovala do Ukrajiny – či spíše do vyvolených Ukrajinců – 17 miliard eur. Jak přiznává sama předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová (obr.2). "Tento balíček pomůže Ukrajině uspokojit její finanční potřeby související s konfliktem právě teď," řekla von der Leyenová. Nová pomoc má být poskytována v několika krocích. Od začátku konfliktu o východní Ukrajinu v roce 2014 již EU zmobilizovala pro Ukrajinu „17 miliard eur ve formě grantů a půjček“, uvedla šéfka komise. Panečku, a ten výsledek – Ukrajina coby vzorová demokracie, ohrožovaná Ruskem. To se penězi (druhých)ani zaplatit nedá.

Přitom dnes přiznal ministr zahraničních věcí Ukrajiny, že zatím nedostal žádné informace, které by naznačovaly možnost ruské invaze do jeho země v blízké budoucnosti. "K dnešnímu dni ozbrojené síly Ruska nevytvořily žádné úderné skupiny, což naznačuje, že jsou připraveny zítra zahájit ofenzívu," řekl ukrajinské televizi ICTV a dodal, že scénář ruského útoku v blízké budoucnosti je také nepravděpodobný. Stejně se vyjádřil i Vysoký představitel EU pro zahraniční záležitosti Josep Borrell. V pondělí po jednání s americkým ministrem zahraničí Antonym Blinkenem Josep Borrell bagatelizoval obavy, že Moskva plánuje v blízké budoucnosti invazi na Ukrajinu.

"Určitě ne, nemyslím si, že je něco nového, co by mohlo zvýšit pocit strachu z okamžitého útoku, ne," odpověděl Borrell (obr. 3) na otázku novináře a také poznamenal, že nevěří, že by útok hrozil dalším zemím, například Litvě. Podle Borrella je přesun ruských jednotek k ukrajinským hranicím veden úsilím zvýšit napětí a rozdělit Evropu. Tím pádem je Ukrajinu třeba podpořit, aby se ji Putin neodvážil skutečně napadnout: „Ruské vojenské akce na Ukrajině a v jejím okolí a ruské pokusy znovu vytvořit dělicí čáry na našem kontinentu podkopávají základní základy a principy, na nichž je postavena evropská bezpečnost, a vyvolávají temné vzpomínky na sféry vlivu, které patří do 21. století,“ řekl s tím, že EU poskytuje Ukrajině svou „nezpochybnitelnou podporu“.

Josep Borrell si může povídat, co chce, diplomacii EU dávno nikdo nebere vážně. EU coby přívěsek NATO není relevantní politický vyjednavač, může akorát platit, penězi občanů států EU, kteří zase mohou jen bezmocně přihlížet, jak peníze na zemědělství mizí na Ukrajině. Té EU navíc zajistila bezcelní přístup zboží a potravin na svůj/náš trh. Můžeme také jen bezmocně přihlížet, jak jsme vlečeni do války, aniž bychom o tom mohli jakkoli rozhodnout. Rozhoduje se jinde.

Po Turecku je tedy Ukrajina další černou dírou, do které potečou peníze. Další naše peníze pošle přímo naše probruselská a pronatoidní vláda. Tady už se ani nehraje na pomoc uprchlíkům, kterou musí maskovat své nákupy zbraní turecký prezident Recep Erdogan. Tady to jde přímo na zbraně – tedy, ehm, mělo by jít. Erdogan je v podstatě diskriminován.

Mnozí se ohánějí rčením římského spisovatele Flavia Vegetia „Qui desiderat pacem, preaparet bellum“ aneb „Kdo touží po míru, nechť připravuje válku“. Ještě brutálněji to lze říci větou – „Mír se zjednává válkou“. Při nejlepším úsilí nemohu na vyzbrojování Ukrajiny najít nic mírotvorného. Mně se spíše líbí citát Antoina de Saint- Exupéryho: „Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím.“