Boj. Hrůza. Radost. Jak jinak popsat, co se u nás a vlastně v celém západním světě právě děje. Statisíce a milióny, kteří se na obou stranách Atlantiku nepodvolili covidistické a vakcinační tyranii bojují v ulicích. Ale také ve veřejném prostoru: Novináři v nezkorumpovaných nezávislých internetových médiích přinášejí pravdivé informace. Vědci a lékaři, kteří své svědomí neprodali farma-byznysu, pořádají konference, které odhalují lživou podstatu covidismu. Politici nepropojení s totalitní mocí se snaží v parlamentech blokovat největší zvěrstva, jimiž chce diktatura natrvalo uzákonit destrukci občanských svobod.

Druhá strana barikády mezitím dál šíří strach a hrůzu, protože se jí pomocí těchto osvědčených nástrojů totality již více než dva roky dařilo udržet vyděšenou většinu v podvolení. A protože vakcinační teror už ztrácí účinnost, nasazuje ekonomické páky. Uměle vytvářená energetická krize, a v ní kořenící dramatická inflace a chudnutí celých obrovských skupin občanů, střední třídy na místě prvním, má odvrátit pozornost lidí k existenčním starostem. Protože však ani to zatím nezabírá, haraší globalisté zbraněmi a ženou Západ na pokraj války s nepodvoleným Ruskem.

Je možné mít v takové situaci z něčeho radost? No aby ne! Už jen z toho, že navzdory nasazení nejtěžších kalibrů se centrálám Nového světového řádu (Velkého resetu) ve Washingtonu a v Bruselu zatím nepodařilo zlomit odpor. Naopak selhávají – a právě proto musejí stupňovat hysterii a násilí proti nepodvoleným. Ti se ovšem za dva roky bojů už natolik zocelili a zorganizovali, že mají pro strach uděláno. A je patrné, že stále větší část zastrašených začíná být s jejich bojem solidární, nebo se k němu přímo přidává.

Lež má krátké nohy

Občas se už zdálo, že tato lidová moudrost tentokrát nebude platit. To, co covidisté dokázali zorganizovat na propagandu domnělé „smrtící pandemie“ (a bezpodmínečné nutnosti vakcinace), nemá v posledních desetiletích obdobu. Ovšem právě tak jako odhodlání, s nímž se jim postavili nepodvolení. Vystaveni brutální státní represi, zákazům, nařízením, pokutám – a současně skandalizacím a mediálním lynčům, se nevzdali. Díky nezávislým médiím a řadě nezaprodaných lékařů a epidemiologů totiž věděli, že jestli je něco opravdu zdraví nebezpečného – jsou to právě vakcíny. Přibývající vlny rakovin, poruch menstruačních cyklů u žen a neplodností u mužů už teď ukazují, kam celý ten humbuk od počátku směřuje. A to si ještě budeme muset počkat, až se projeví následky středně a dlouhodobé.

První Československá konference o covidismu, která za účasti významných vědců a lékařů proběhla tento týden v Praze, byla drtivou fackou všem zaplaceným nýmandům, kteří se usadili v hlavních médiích, aby šířili strach. Snad jen doktor z americké univerzity s příznačným jménem Hel (v angličtině je Hell peklo) si odvážil na některé účastníky zaútočit. Obecně však platí, že konference potvrdila, že vše, čím nás krmí dva roky očkovací mainstream, je ohavná propagandistická lež. 

Je příznačné, že do rozpaků se dostávají už i někteří vakcinační fanatici, kteří ještě nedávno horovali za povinné očkování. Jeden z nich, Ondřej Neff se právě nechal slyšet: „Všichni už vědí, že očkování doposud neočkovaných téměř ustalo, část populace to prostě nechce. Ví se, že lidé očkovaní virus přenášejí taky, k čemu tedy covid pas v restauraci a kině? Měl smysl jako nátlak na neočkovance, aby konvertovali na očkovance. Jelikož ale očkovanec může být přenašeč, je to už opravdu jen nátlak, a to nátlak zjevně neúčinný. Tedy, účinek má: roste rozladěnost stále větší části veřejnosti, roste pochybnost o účelnosti toho, co se děje.“

Čtěte ZDE: Bouře před parlamentem: Díky SPD totalitní zákon odložen. Exprezident Klaus to řekl jasně. Prezident Zeman mlčí. Sjednoťme se! Fiala to bere buldozerem. Mlčící většina se probouzí. Vítězný únor – tentokrát naopak?

Bitva u (a v) parlamentu

Vypuštěním Omicronu dali původci „pandemie“ jasně najevo, že s touto fází covidismu je konec. Pokud by masově netestovali, nikdo by fakticky nevěděl, že tu nějaký další bratříček kovidu byl vypuštěn. Vlastně tím jenom potřebovali získat čas, protože na obzoru jsou prezidentské volby ve Francii. Tamní Rothschildův kůň O‘ Macron má se znovuzvolením vážné potíže, a potřebuje, aby „uvolnění“ mohl načasovat těsně před volbami. Je otázka, jestli mu to pomůže. Ve stupňující se hysterii dal průchod pravdě, když veřejně prohlásil, že další útlak vakcinačně nepodvolených stupňuje jen proto, aby je „nasral“. To se mu jistě povedlo, ale nepředpokládaně i u mnoha z různých důvodů zastrašených. Rozhodně tak zvýšil šance Marin Le Penové.

Podobné chyby dělají v narůstajícím chaosu aktuálně i vládnoucí „zastupující protektoři“ Německa (tzv. Bruselu) u nás. Vláda kolaborantské Pětky se pokouší co nejrychleji prosadit Pandemický zákon, který jí má dát do rukou brutální nástroj na potlačení lidového odporu v podstatě „válečným stavem“, ačkoli tu žádný covid už není. Okamura a jeho „dvacet statečných“ tomu zatím v parlamentu brání obstrukcemi. Pětka vyšiluje a hrozí, že i ve sněmovně prosadí totalitní pravidla, aby Okamurovce umlčela. Když před pár měsíci Bruselané – ještě jako opozice – obstruovali, aby zabránili dovolit jen trochu kritičtější radní České televize – bylo to v pořádku, to byla demokracie. Teď je totéž prý ničení demokracie. Je až k úžasu, jak průhledně ubozí umějí být. 

Jenže Okamura nepřestane. Cítí narůstající podporu „ulice“, tedy milionu voličů, kteří nejsou ve sněmovně reprezentováni – a je odhodlán bojovat za ně dál (včetně blokování stejně šíleného zákona o „korespondenčním hlasování“). Nakonec samozřejmě musí podlehnout, ale způsobil, že veřejnost si uvědomila, co se děje. Pochopila, že vládu vůbec nezajímají hrozivé následky bruselského Green Dealu, zničující ceny energií, kolosální inflace. Ne, důležité jsou pro ni jen dva zákony: Pandemický a volební. Kvůli tomu je tam přece Brusel instaloval. Jsou tady od toho, aby učinili z bruselské provincie pokračování německého protektorátu Böhmen und Mähren. A tak naoko zruší Babišovu vyhlášku o povinném očkování, ale ve skutečnosti ji nechají v platnosti – včetně všech omezení pro nepodvolené.

Válka

Lež ale už moc nepomáhá a odpor na všech stranách sílí. Rakušan (ministr vnitra, STAN) chystá další cenzorské zásahy proti svobodnému šíření informací. Samozřejmě se při tom zapřísahá, že nejde o likvidaci zbytků svobody slova. Je v tom asi stejně důvěryhodný jako Babišova „komisařka“ Jourová, která totéž plánuje pro celé impérium 4. říše. Společně pak všichni stupňují hysterickou válečnickou kampaň proti Ruské federaci. Ti naši jdou dokonce v prvních řadách: posílají na Ukrajinu munici – a pošlou prý i vojáky.

Kdyby to nebylo tragické, bylo by to k smíchu. Válku, kterou se pokoušejí vyvolat fanatičtí protivníci Ruska Anglosasové (americká a britská vláda), už nechce ani kyjevský pučistický režim. Stále víc si totiž uvědomuje, že slouží jenom za mouřenína, jenž má splnit úkol – a pak bude opuštěn. Tomuhle nechutnému divadlu sekunduje Fialova vláda přímo uhranutě. Žene nás do prvních linií, aniž ji k tomu někdo nutí. Dokonce i Němci, na nichž je Pětka závislá, už berou zpátečku. 

Jenže je tu jedna válka, která již probíhá. Na dnešní demonstraci za svobodu a proti covidistické tyranii v Praze na Václavském náměstí to zaznělo mnohokrát. Na deset tisíc nepodvolených se zde sešlo navzdory vichru a zimě. Vystoupila zde i doktorka Soňa Peková, jedna z prvních, která se covidismu postavila (a dnes je proto pronásledovaná a kriminalizovaná). Řekla opět to nejpodstatnější: že jsme ve válce vlády proti nepodvolené části české veřejnosti.

„Bojujeme tady právník proti právníkovi, doktor proti doktorovi. Jme ve válce. Naše vláda bojuje proti nám. Vláda si proti nám bere jako rukojmí naše děti. Nevím, proč musejí maminky rodit s rouškou na ústech, ani se nemohou nadechnout. Děti mají být ve školách, mají být mezi svými vrstevníky, mají zlobit, mají si hrát, mají poznávat svět. Tento virus je vůbec neohrožuje.“ 

Čtěte ZDE: Vzpoura nabírá na obrátkách: V Bruselu, v Praze i za mořem. Konvoj svobody má už 70 kilometrů. Theo Fleury: Vraťte nám svobodu! Fialova vláda sprostě lže. Očkovací vyhláška dál platí. Inspirujeme se Kanaďany k povstání?

Radost

Ano, na místě je radost – navzdory válce. Pokud se znovu a znovu ozývají z ulic tisíce nepodvolených, a pokud mezi nimi je stále více osobností, které jsou nepochybnými autoritami, je radost na místě. Je radost, že Praha je mezi mnoha městy v Evropě i v Americe, kde se nepodvolení bouří. Že z naší země nezní jenom válečnický hlas naší vlády.

Nenechme se zastrašit stupňujícím se vládním násilím. Naši kolaboranti teď sice obsadili Strakovku a mají pohodlnou většinu i v parlamentu, ale je zjevné, že tím nic neskončilo. Právě naopak. Hranice se vyostřily. Je patrné, kdo je kdo. Moc reprezentující menšinu společnosti nemá šanci.

Zvítězíme!

Tagy článku