Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

Antisemitismus trvá i dnes…

„Ale někdy se mi zdá, že zejména v poslední době, že ten latentní antisemitismus neboli nenávist vůči Židům, židovství jako náboženství, jako kultuře, stále v Evropě existuje. My si dokážeme vzpomenout na Osvětim, ale třeba zapomínáme na to, že první události dávno ještě před konferencí německých nacistických špiček ve Wansee, že okamžitě došlo po dobytí Kyjeva v září 1941 k prvnímu masovému vraždění Židů a několika takzvaných rasově nedostatečně definovaných obyvatel Kyjeva, ale zejména Židů, které známe pod označením Babí Jar.  To je ten asi známý z filmů příkop, který kopají budoucí oběti sami sobě, jsou bestiálně vražděni a zahrabávání do těch hromadných hrobů. A pak se o tom, ne, že by se na to úplně zapomnělo, ale ne vždy se na tento počáteční krok, který byl jistě mnohem otřesnější než „Křišťálová noc“ v Německu, tak se na něj trošku zapomíná.

Někdy se zdálo, že na to zapomínají obě strany. Já si pamatuji jak ještě za Brežněvovských dnů Jevgenij Jevtušenko přednášel velmi emotivně pojatou svoji báseň Babí Jar, kde ten moment, na který dnes vzpomínají pozůstalí po té židovské komunitě na Ukrajině popsal velice dramaticky,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

A dnešní Ukrajina …

„Možná, že bychom si mohli při té příležitosti vzpomenout, že na té dnešní Ukrajině se objevuje jakási tolerance a nebo se o tom vůbec nemluví o tom co se odehrálo za branami města Kyjeva v září 1941. A Babí Jar je pro lidi z Ukrajiny možná větší symbol než symbol než Osvětim, do které byli sváženi Židé z celé Evropy. Ale Babi Jar je přímo akt nenávisti proti občanům bývalého Sovětského svazu z rasových důvodů nebo motivovaných rasismem. Možná, že by si to někteří obdivovatelé těch ukrajinských militantních skupin, kterých je i u nás dost, mohli uvědomit,“ dodává Zdeněk Zbořil.