Dvacítka poslanců Tomia Okamury (SPD) ve sněmovně a masa demonstrantů před ní už nyní dokázali téměř nemožné: Po celonočním boji proti totální přesile fakticky zabránili vládní bruselské Pětce přijmout odporný pandemický zákon „ve stavu legislativní nouze“ – tedy bez rozpravy o tom, co tato zrůdná norma ve skutečnosti znamená. Toto tvrzení zní možná paradoxně, protože ráno po probdělé noci si vláda urychlené přijetí prosadila. Jenže statečný boj umožnil, že veřejnost se o pandemickém zákonu dozvěděla možná více, než kdyby se probíral v normální proceduře. Ba dozvěděla se mnoho dalšího.

I když vláda nakonec prosadí svou, předvedla se v plné kráse: Zmatek a chaos, neschopnost čelit inteligentní obstrukci odhodlané opozice, trapné výroky na adresu demonstrantů a – jako úplný vrchol ubohosti – za všechno zase může Putin. Ale dozvěděli jsme se ještě jednu podstatnou věc. V určité chvíli totiž nastala možnost, aby se projednávání zákona odsunulo až na podzim. Tak to navrhl poslanec SPD Radim Fiala, chtěje využít situace, kdy ve sněmovně chyběli vládní poslanci. Stačilo, aby „opoziční“ ANO dostálo své role. To se však nestalo, také Babišovcům chyběla téměř polovina týmu. Chyba, nebo záměr? Spíše se opakovaně ukazuje, že v klíčových okamžicích bude Babiš s vládou spolupracovat.

Všichni jsou zbrojnoši Putinovi

Hlavní tíhu odporu tak nesl Tomio Okamura osobně. Už proto, že je to on, kdo může vystupovat s přednostním právem – a připravovat tak příležitosti, jaké při dobře organizované obstrukci přicházejí (viz ta shora zmíněná). Tříhodinové vystoupení je náročné fyzicky i psychicky. Jistěže se to týká také ostatních bojovníků z SPD (o demonstrantech v mrazu na ulici ani nemluvě). Každý musel být neustále připraven, aby zvládli „noční šichtu“. Biblické (a později i Fučíkovo) „Lidé bděte!“ tak dostává aktuální obsah.

Vládní koalici to postupně přivádělo k šílenství a nepředloženým činům. To když třeba v pět hodin ráno předsedající Jan Skopeček (ODS) zcela bezostyšně přerušil projev Oldřicha Černého (SPD) – a prostě mu odebral slovo. „Postaráme se, aby se o tom veřejnost dozvěděla,“ komentoval tento brutální „zářez“ předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. Skopeček pak sice alespoň formálně mírnil vulgární pokřikování Bruselanů na Okamuru, ale korunu všemu dal opět Okamura. 

Ovšem nikoli Tomio, ale jeho bratr Hayato. Tenhle chlapec, jenž se stal známým jen díky populárnímu jménu svého bratra, stojí ideově na opačné straně barikády. Pražská kavárna jako víno. Lidovci toho využili a z bezvýrazného „Japonce“ učinili svým poslancem. A nezklamal je. Během Tomiova vystoupení napsal na Twitter: „V situaci, kdy je vypjatá mezinárodní bezpečnostní situace ve východní Evropě, se SPD snaží celonočním obstruováním zablokovat a paralyzovat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. SPD hrubě ohrožuje bezpečnost občanů naší země.“

Tomio na to zareagoval vtipně, šlo by říci, že tak, jak by měli vystupovat (údajně křesťanští) lidovci. Jednak připomněl, že momentálně se ve sněmovně nejedná o (skandální) zahraniční politice Fialovy vlády a dodal: „Mám na to jedinou odpověď. Já mám bratra rád.“ 

Čtěte ZDE: Jsme ve válce: Vláda vede válku proti nepodvoleným. A chce nás zavléct do války proti Rusku. Pouštění hrůzy už nefunguje. Václavák bouřil i ve vichru. Ani Okamura neustoupí. Nejsme sami. Zvítězíme!

Obstrukce mají smysl

Zdržovací taktika SPD je zcela regulérním nástrojem opozice. Současná vládní sestava ji v minulém období v opozici používala opakovaně mnohokrát. A protože Babišova vláda s ní zacházela v rukavičkách – excesy jako odebírání slova poslancům si nedovolila – mnohé se jí podařilo vyvzdorovat. Například se nepodařilo zvolit zbytek členů Rady ČT (dnes jich stále chybí šest), takže Bruselané uhájili svůj hlavní dezinformační mediální nástroj. 

A nyní ve vládě už chystají jeho „upevnění na věčné časy“ – včetně zvýšení televizní a rozhlasové daně. Dvořákovým propagandistům prostě nestačí sedm miliard ročně (rozpočet menšího kraje), ale chtějí si žít ještě luxusněji. Což je zvláště neslýchané za situace rychlého chudnutí občanů skrze astronomické ceny energií. Nejen, že je máme zdaleka nejvyšší v celém středoevropském okolí, protože jako oddaný protektorát nakupujeme u nás vyrobenou elektřinu na burze v Německu (které si ji tím na náš účet zlevňuje), ale i plyn máme pětkrát dražší než Maďaři. 

Hra o čas

To ale vládu nezajímá. Potřebuje prosadit nejprve to, kvůli čemu byla v obnoveném německém protektorátu 4. říše instalována: Dostat do zákonů ještě silnější totalitní nástroje své „virové moci“ – ačkoli se covidová opatření i v těch dosud nejdivočejších zemích právě ruší – a zajistit falšování prezidentských a dalších parlamentních voleb pomocí „korespondenčního hlasování“ ze zahraničí. Jde jí o čas.

Ale o čas jde právě proto stejně tak „Hnutí odporu“, bojovníkům za svobodu, za uchování našeho státu a jeho historických národů. Ti v ulicích jsou neuvěřitelní – a jednou jim budeme vděční, že prapor svobody nenechali v kritickém okamžiku padnout do bláta rezignace. Bez nich by ani Okamurovci ve sněmovně neměli svou sílu. A jejich zdržovací taktika už nese své ovoce. 

K odporu proti pandemickému zákonu se přidávají i mnozí z těch, kteří dosud buď mlčeli, nebo restrikce přímo podporovali. A Nejvyšší správní soud právě zrušil vládní nařízení, které zakazovalo vstup do restaurací a dalších zařízení neočkovaným. Sice odložil účinnost o týden, ale to vládě příliš nepomůže. Je pravděpodobné, že se na ni sesype hromada žalob zničených drobných podnikatelů. 

A proto je také důležité, že navzdory brutálnímu protlačení schvalování pandemického zákona v „legislativní nouzi“, hodlá SPD (i demonstranti) dále bojovat. Ostatně – jaká je to „nouze“, když vláda sama tvrdí, že ten zákon „možná“ bude potřebovat na podzim (zjevně se na nás už chystají s nějakým dalším podvodem)? Je pravděpodobné, že i během aktuálního „projednávání“ normy na okovy bude Okamura a jeho dvacet statečných pokračovat v získávání času. Bez ohledu na to, že Bruselané si nakonec nejspíš prosadí svou (respektive jejich), už teď je to vítězství Hnutí odporu.

Čtěte ZDE: Tisíce nepodvolených na Václaváku: Žádný boj s virem, ale zločiny proti lidskosti! Protesty i v dalších městech. Probudí se divadla? Pojede konvoj aut jako v Kanadě? Boj za svobodu pokračuje v úterý před sněmovnou

Jedeme dál!

Fialova vládní pětka je v těžké defenzívě. Dokonce ve strachu přesunula své zasedání do sněmovny, aby ministři stačili v případě nouze včas doběhnout k hlasovacím zařízením. Nebude však jednat o energetické krizi, o šílené inflaci, o tom, jak dohodnout po vzoru Maďarska, Německa, Itálie a dalších zemí své vlastní plynové kontrakty s Ruskem. Je ovšem otázka, zda by to – při posílání zbraní a vojáků na Ukrajinu – vůbec Kreml dovolil. Ostatně soudruh rusobijec Bartošek (lidovci) již prohlásil, že Maďarsko tím „prodalo svou svobodu“ (o Německu a spol. se kupodivu nezmínil). Ani o tom, jak odejít z německé „elektroburzy“, abychom neplatili za náš vlastní proud až o 300 % více než naši sousedé. 

Ne, budou jednat hlavně o tom, jak dostat do rukou pandemické kladivo na chatrné zbytky svobod, jež nám ještě nestačili vzít. Jak ještě více zničit vztahy s Čínou, jejíž velvyslanec bez náhrady koncem února odjede, protože Tchajwanec Vystrčil (ODS) a pornoherec Janda (Evropské hodnoty) za podpory Pirátů na ministerstvu zahraničí pokračují v provokacích této dominující světové velmoci. Prostě si hrají na Indiány v době pro náš stát nejtěžší. Kašlou na své vlastní občany, potřebují se líbit v Bruselu. Ne náhodou tam za soudružkou Lejnovou jel Tchajwanec s Pekarovou-Adamovou (TOP 09) těsně před sněmovní schůzí. Jaké rady si asi přivezli, právě vidíme.

Vláda reprezentuje menšinu. Většinu dnes vedle Okamury reprezentují lidé v ulicích. A vypadá to, že Hnutí odporu nejenže neslábne, ale sílí. Atentát na stát a na svobodu v podání bruselských kolaborantů nakonec dříve či později musí skončit krachem. Protože pro nepodvolené, a stále mohutnící zástup probouzejících se, zjevně platí úspěšné Klausovo heslo z doby „atentátu Sarajevského“:

Nic nekončí, jedeme dál!

Tagy článku