Chudáci nevědí jak zdůvodnit svoji snahu bojovat proti svobodě slova. Používají záhadné novotvary a nedefinované pojmy právě tak, jak si to pamatuji z minulého režimu, aby zakryli nevěrohodnost svých tvrzení. IDnes v osobě redaktorky Terezie Wasserbauerové a záhadné postavy pod jménem Rémy Vlachos píše, že Ministerstvo vnitra řízené Vítem Rakušanem prý provedlo analýzu „dezinformačních a manipulativně-propagandistických narativů na hlavních českých „kvazi-mediálních“ webech a vybraných facebookových stránkách“.
Prý z ní vycházejí politici SPD „nelichotivě“ jako „podporovatelé Ruska“. V čem vidí autoři „podporu Ruska,“ se ovšem nedočteme. Asi v tom, že odmítají provokování války s Ruskem. To je ovšem postoj pročeský, protože obyvatelům naší stále ještě krásné země by taková válka rozhodně nic dobrého nepřinesla.

Je citován Tomio Okamura, který „analýzu označil za politický boj Víta Rakušana“. A co jiného by to bylo? Rakušan by ovšem nesvedl nic bez pomoci ke všemu ochotných prestitutů.

Prý bylo zkoumáno 350 článků na „kvazi-mediálních webech“ (?!), které „nějakým způsobem reflektovaly konfrontaci Ruska a USA v souvislosti s Ukrajinou“. Provedlo „Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám“. To bylo zřízeno již ministrem Chovancem (ČSSD) v roce 2017. V čele stála Eva Romancovová, manželka „politického geografa“ a experta na ruskou hrozbu. Pracoval tam, a možná dosud působí, také expert pornoherec Jakub Janda. Výhrady k „Centru“ podle Wikipedie vyjádřili Andor Šándor a Miloš Zeman s tím, že jde o cenzuru. Vznik centra podpořili textař Michal Horáček a bývalý velvyslanec v USA a RF Petr Kolář, partner Světlany Witovské z České televize a otec poslance TOP09 Ondřeje Koláře.
Tak o jaký terorismus a hrozby jde tentokrát?

Dočteme se, že „39% článků obsahovalo dezinformační či manipulativně-propagandistické narativy obecně podporující ruskou interpretaci situace….“

Za války bylo zakázáno poslouchat „Volá Londýn“, aby nebyla narušena jediná správná interpretace tehdejší protektorátní vlády a jejích západních spojenců v Berlíně. Dnes tedy nesmíme vědět, co si myslí v Rusku. Co kdyby to znělo věrohodněji než výklady Petra Fialy nebo Pekarové-Adamové, Pehe nebo Mitrofanova? Neboť, jak pravil konspirátor a dezinformátor Karel Havlíček Borovský, když dezinterpretoval křesťanskou věrouku: „Nehřeš ústy ani sluchem, blahoslaveni jsou chudí duchem!“

V čem tedy vidí ono „Centrum“ teror a hybridní hrozbu? V narativech. Tedy v příbězích, vyprávění, které může být podáno, jak uvádí slovník „různým způsobem, pod různým úhlem pohledu“.

Člověk by očekával, že teroristé a hybridní hroziči budou „Centrem“ usvědčeni ze lži, podvodu, nebezpečného vyhrožování, poplašných zpráv či jiných verbálních zločinů, které zná český trestní zákon. Ale to kupodivu ne. Byli jsme usvědčeni z vyprávění pod jiným úhlem pohledu. Strašné! Naše příběhy se liší! Od jejich! Hrůzo hrůz! Svými příběhy se nezabývají. Těmi se naopak zabýváme my. A shledáváme je nevěrohodnými. To je ten problém. Oni by tak rádi jednotu, pod jejich praporem a nikdy jinak. Nevíra v jejich narativy by asi měla být trestána jako poslech Londýna za války – ozdravným pobytem v koncentračním táboře – pro celou rodinu.

Tak jaké jsou ty nebezpečné narativy??

A hned se zamysleme, co je na vyprávění závadného, hybridně hrozivého! Jaký by měl být onen kýžený správný úhel?

IDnes uvádí dva odstrašující příklady:

„komentář poslance SPD Jiřího Kobzy s názvem „Nemáte právo hnát nás do války“, zveřejněný na portálu Parlamentní listy ZDE, a také komentář europoslance SPD Ivana Davida s názvem „Potáhnem na Rusa … nevíme próč“, zveřejněný na portálu Pravý prostor“ ZDE. Jen mne mrzí, že experti nevypátrali původ článku na Nové republice, odkud se vyprávění pod jiným úhlem nebezpečně šířilo dále. Vnitro má ve své práci rezervy.
Nebezpečné narativy byly rozděleny centrálními odborníky do pěti kategorií:

1) „Západ je agresor a provokuje, zatímco Rusko se jen brání“

Je nepopiratelným faktem, že NATO se rozšiřuje na východ a vytváří nové vojenské základny a stále další a větší vojenská cvičení poblíž ruských hranic. Vzbouřenecké republiky na východě Ukrajiny vznikly jako reakce na jazykový zákon a ruské jednotky poblíž Ukrajiny jako reakce na návrh zákona „o přechodném stavu“, tedy režimu vzniklém po dobytí Donbasu a Krymu. O tom všem se lze snadno přesvědčit, kdyby se chtělo. Nejde tedy o vyprávění z nějakého úhlu pohledu.

2) „česká vláda či politici podporou Ukrajiny anebo USA zatahují zemi do války“

Jestliže dojde k válce, budou do ní zataženy všechny země, které se angažovaly při její přípravě. Nemusí proto na území ČR probíhat boje. Tak to je a vždy bylo, žádný narativ.

3) „Ukrajina provokuje Rusko, případně připravuje útok na Donbas“

Ukrajina shromáždila polovinu své armády poblíž Donbasu brzo po předložení návrhu zákona „o přechodném stavu“, který měl nastat dobytím Donbasu a Krymu. Rusko tedy nebylo iniciátorem přípravy. Útok na Donbas byl připraven a nyní ho brzdí neochota zemí NATO na jeho podstatnější podporu. Nejde o nějaké „vyprávění“.

4) „postoj Západu vůči Rusku není jednotný“

Nejde o narativ, postoj zjevně jednotný není, všichni sice mluví o budoucích sankcích, vojenskou podporu Ukrajině poskytují jen některé státy, zatímco například Německo nedovolilo přelet přes svoje území britským vojenským letadlům směřujícím na Ukrajinu. Takto jednota nevypadá. Silné státy hájí svoje zájmy, protektoráty konáním svých představitelů se snaží zavděčit protektorům. Například Petr Fiala nebo Černochová.

5) „otázka, proč by Rusko na Ukrajinu útočilo, když by tím zřejmě nic nezískalo“

Rusko má vlastních zdrojů dost a dost, jeho hlavním problémem je jejich uhájení proti silným zahraničním „zájemcům“. Potřebuje si vytvořit problémy? Ne. Potřebuje snížit riziko napadení, které roste s přibližováním cizích vojenských základen.
Rakušanovi (dříve Chovancovi a Hamáčkovi) cenzoři riskují, že by se jim mohlo něco stát. Například, že budou směšní. Ale možná nic neriskují, neboť směšní jsou už dnes. Z mého úhlu pohledu jsou to kašpaři. Těším se, že i toto konstatování odhalí jako dezinformaci.