Kdy jindy by měly být na náměstích českých měst statisíce demonstrantů než teď? Kdy jindy by měly být silnice zablokované aktivisty? Kdy jindy bychom měli vidět lidi připoutané ke dveřím ministerstvech?

Nic takového nevidíme, protože zmizela ta část společnosti, která by to za normálních okolností organizovala. Extrémní anticilizační levice. Vyšetřování pohlavního obtěžování, 76 pohlaví, nucené vegetariánství, požadavky zákazů všeho možného a nemožného a snaha dopravit k nám tisíce džihádistů – k tomu všemu ti magoři kdysi dokázali přidat jen velmi málo pozitivního, ale něco přece. Neměli rádi nadnárodní korporace a byli protiváleční. I tohle pozitivní minimum ale zmizelo. Z těch lidí se stali korporátní lokajové ochotni podpořit jakoukoliv panskou špínu i jakékoliv válečné zločiny. Už na nich není nic sympatického ani nic neutrálního. Čisté zlo.

Otázka zní, jak se z protiválečných extrémistů stanou prováleční extrémisté a jak se z odpůrců korporací stanou korporátní patolízalové. I kdyby se někdo nechal zlákat velkými penězi, dalo by se čekat, že ostatní se odtrhnou a vytvoří vlastní centra nezávislého myšlení (byť třeba bez peněz). Ale to nikde nevidíme. Vidíme naopak tupou pro-globalistickou uniformitu.

To vysvětlení je prostě darwinistické. Podobně jako organismy vytvářejí náhodně různé drobné odchylky, tak se neustále objevují varianty ideových směrů. A pak záleží, jak je nastavené prostředí.

Někde je prostředí nastavené tak, že každá změna je rouhání. „Nejhorší ze všech věcí je inovace,“ prohlásil například Mohamed a jeho následovníci skutečně vytvořili prostředí, ve kterém někdo může dostat nový nápad, ale nikdo nemůže přežít tak dlouho, aby jej prosadil.

Někdy ale vznikne prostředí, ve kterém přístup do médií, rozhodování nakladatelů, granty i akademické hodnosti zvýhodňují odchylky určitým směrem. Vlastně to ani nemusí být zcela úmyslné – stačí, že ti, kdo ovládají rozpočty, s někým sympatizují. Pak se logicky prosazují ty vylepšené myšlenkové směry, které požadavkům vyhovují lépe. Nemohou to být přehnané změny, to by se novátor vyloučil z komunity. Ale změna o kousek, proč ne. Ti úspěšnější se více prosadí, ovlivní více lidí, hlásí se k nim víc žáků…a myšlení se postupně mění.

Dnešní „kritická teorie“ je tak v mnoha ohledech taková, že zakladatelé Frankfurtské školy z roku 1924 by ji nepoznali. I když ostré nepřátelství vůči normálním pracujícím lidem a nenávist vůči západní civilizace – na tom se nic nezměnilo. Nicméně jiné věci se změnily. Máme radikální levici, která naprosto perfektně doplňuje propagandistické mediální kampaně a korporátní pokusy ždímat ze zaměstnanců stále víc a víc. Jak to perfektně popisuje profesor Keller v knize Hybridní politika – z jedné strany jsou lidé drceni požadavky na stále větší ziskovost firem, z druhé strany požadavky multikulturalismu a genderu. Obojí přichází ze stejných kruhů.

Samozřejmě, není to celé vysvětlení, roli hrají i další faktory. Ale svůj vliv to má.