Ale kým je údajně izolována? Odpověď nacházíme přímo v zaměření autorů a médií, uvádí publicista František Roček.

Viz: „Čína byla mezinárodně izolována kvůli odporu z celého světa v otázkách lidských práv… Pořádáním olympijských her může Peking odvrátit pozornost od kritiky potlačování lidských práv,“ jsem našel v dalším japonském médiu od Hei Seki neochvějného kritika systému Komunistické strany Číny, absolventa Pekingské univerzity. Do Japonska přišel v roce 1988 a státním Japoncem se stal v roce 2007.

V dalších asijských novinách najdete, že mezinárodní opozice roste vůči porušování lidských práv v Sin-ťiangu a Hongkongu, a vůči agresivní zahraniční politice Číny. To zase tvrdí David Bachman, profesor na Washingtonské univerzitě.

Protičínská hysterie se projevila i v celostránkových reklamách v The New York Times odsuzujících stav lidských práv v Číně. Reklamy naléhají na americké firmy, aby nekupovaly reklamy od NBC, televizní sítě  přenášející olympijské hry v USA.

Sektářský problém

Číňan uhnízděný v Japonsku a americký profesor o mezinárodní opozici či mezinárodní izolaci hovoří jenom v rámci své sektářské komunity odpůrců Číny.

Člověku obecnému musí stačit, že jim věří, protože se politikou nezabývá, nebo jejich názory vnímá opatrně kvůli příliš silným slovům, protože většinou nic nebývá jen černo bílé, též velké skupině lidí je to úplně jedno - ať se v Číně navzájem třeba pomlátí.

Nad kritikou Číny se vznáší velký otazník: Jedná se o ekonomickou válku. Západní státy (západní ekonomický blok) dnes mají v Číně obrovského konkurenta, tedy nepřítele, který jim ubírá ze zisků, omezuje jejich obchodnické možnosti. Tedy ochuzuje západní blok o moc. Moc získáte, jenom pokud na to máte finanční prostředky. Bez peněz nelze postavit armády ani zdravotnictví lidu obecného. V boji o moc jsou lidská práva  zástupným faktorem, municí v politicko – ekonomické válce.

Lidskoprávní válka

Čína není v izolaci. Lidé nemusí mít důvěru v kvalitu čínského vládnutí, ale o její zboží je zájem. A olympijské hry jsou periodicky se opakujícím velkým jarmarkem – jsou to TV chléb a hry. Je jedno, zda se olympiádně cvičí  v Kocourkově nebo v Pekingu. Čtvrtina žijících lidí na planetě se přilepí na TV obrazovky.

Jak již bylo řečeno: Čínu se snaží izolovat skupina v politicko – ekonomické válce. Proto co jedni mohou chápat jako nedemokratické a nepřátelské, druzí vnímají jako součást opatření ve válce. Viz citát z článečku v asiatimes.com z 3. 2. 2022:

„Washington Post uvedl, že na tiskové konferenci koncem ledna Yang Shu, člen čínského olympijského organizačního výboru, řekl: „Jakýkoli výraz, který je v souladu s olympijským duchem, jsem si jistý, že bude chráněn… Jakékoli chování nebo projev, který je proti olympijskému duchu, zejména proti čínským zákonům a předpisům, také podléhá určitému trestu."

Není od věci si připomenout, že v českém tisku o nepokojích spojených se Sin-ťiangem se začala objevovat informace v únoru 1997, byly to první dvě zajímavé zprávy. Další jsem zahlédl až v roce 1999.

V článku „Mlha nad Sin-ťiangem“ z 24. 2. 1997 (respekt.cz) je uvedeno: „Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang na severozápadě Číny se stala dějištěm rozsáhlých nepokojů. Ve městě I-ning, ležícím 50 kilometrů od hranic s Kazachstánem, propukly 5. února krvavé srážky mezi muslimskými Ujgury a Číňany. Jen v prvních dnech násilností zahynulo podle čínských úřadů nejméně 10 lidí, okolo 150 osob utrpělo zranění… exilová opozice: ta hlásí až 300 obětí. Poté, co se srážky rozšířily i do dalších míst, včetně správního střediska Urumči, byla oblast nepokojů neprodyšně uzavřena…

Konflikty mezi turkofonními Ujgury a čínskými úřady se již staly pravidlem. Napětí zesílilo loni na jaře po sérii pumových útoků a pokusů o atentáty na pro pekingské činitele, kdy při násilnostech zahynulo také na 450 čínských vojáků. Následovala vlna čistek a zatýkání. Ujgurská opozice uvádí 57 000 zatčených osob a přes 100 zavřených náboženských škol. Peking zahájil tvrdou kampaň proti ujgurskému separatismu a zpřísnil zejména ochranu západní hranice, kudy směřovaly zbraně a ideologická podpora.“

Bylo to napsáno již před 25 lety!

Nebo 12. 3. 1999 v ihned.cz jsem zahlédl zprávu z ČTK: „Tisíce incidentů, za nimiž stojí muslimští separatisté, se odehrály v čínském Sin-ťiangu od počátku 90. let. Přiznal to včera v Pekingu Ablait Abdurešit, guvernér této ujgurské autonomní oblasti. „Když spočítáme výbuchy, vraždy a další teroristické útoky od počátku 90. let, dojdeme k několika tisícům incidentů...“

Ale k tomu jaksi chlácholivě guvernér dodal s demagogickým využitím statistiky: „…což je velmi málo s ohledem na 17 miliónů obyvatel, z nichž osm miliónů tvoří Ujgurové."

Olympijský masakr

Psal se rok 2008. Největší teroristický útok za poslední léta se odehrál čtyři dny před zahájením olympiády v Pekingu. Zahynulo při něm šestnáct celníků nebo policistů, podle toho v jakém článku jste to četli.

Následovalo několik dalších střetů, které čínské úřady prezentovaly jako snahu ujgurských separatistů narušit letní hry v Pekingu. Mohla to být jenom souhra náhod. Ale tehdy byla média zaměřena na Čínu, což mohlo být pro separatisty lákavé – čím více mrtvol, tím je informace více cool.

Útoků bylo více. V březnu podle oficiálních zdrojů překazila bezpečnostní akce pokus o únos letadla letícího z Urumči. V dubnu prý odhalili Číňané spiknutí, které mělo za cíl unést zahraniční sportovce během olympiády. V červenci státní média oznámila, že policie v Urumči zabila pět bojovníků a osm dalších zatkla. Ten samý měsíc vybuchly v Šanghaji a Junanu dva autobusy. K akci se přihlásila ujgurská islamistická skupina.

Nepokojů bylo ještě více. V roce 2009 v Urumči, hlavním městě provincie Sin-ťiang, propukly mohutné nepokoje. Oficiální zprávy hovoří o téměř 160 mrtvých, ujgurští exiloví politici hovoří až o čtyřech stovkách obětí.

Genocida jako divná propaganda

Kritici Číny uvádějí, že zhruba od roku 2016 v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang postupně vznikl celý systém převýchovných táborů. Situace se vyvinula v něco, co celá řada organizací a jednotlivců označuje za genocidu.

Nejhloupější podivnost na toto téma jsem četl 3.2. 2022 od Adama Hájka na idnes.cz v článku „Vůdce, lágry, propaganda. Olympiáda v Pekingu připomíná Hitlerovy hry“. Autor v něm mj. zaperlil: „…Washington, který sílící Čínu vnímá jako hlavního protivníka pro následující dekády, mluví dokonce o genocidě. Právě represe proti muslimské menšině některým kritikům připomínají počátky nacistické mašinérie, která se od útoků hnědokošiláčů na židovské obchody a synagogy dopracovala k průmyslovému vraždění v plynových komorách…“

Podobně primitivně zaměřené články vycházely i v době komoušů za reálného socialismu, ale tehdy byly zaměřeny proti USA + NATO.

Předpokládám dlouhodobou konfrontaci v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, ale těžko má něco společného s genocidou. Rozsáhlé násilí  (a tvrdá protiopatření) v tamní oblasti má extremistický - islamistický podtext přesahující pouhou separatistickou tendenci lidí v oblasti Sin-ťiangu.

Rok 2022, extrémisté a genocidní pohádka

V listopadu 2022 se objevila zpráva o přítomnosti ujgurských sebevražedných atentátníků v řadách teroristické skupiny IS-Khorasan/ IS Chorásan (mutace Islámského státu). To zhoršuje obavy Pekingu z hrozby pro národní bezpečnost Číny vycházející z Afghánistánu.

Peking je znepokojen zprávami, že militanti z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v Číně jsou vidět v severovýchodních provinciích Afghánistánu. V současné době Čína plánuje převzít vedoucí úlohu při rekonstrukci Afghánistánu. Přítomnost zahraničních bojovníků, zejména Ujgurů, v hnutí Taliban by však mohla potenciálně způsobit značné škody na vztazích mezi Talibanem a Pekingem. Čína chce, aby Talibové vypudili  Ujgury.

Skupina IS-Khorasan se přihlásila k odpovědnosti za teroristický útok v šíitské mešitě v Kundúzu 8. října. Pachatelem byl Ujgur. A mezi lidmi z Islámského státu budou Ujguři přibývat. Vidí vyhlídku na deportaci Ujgurů Talibanem jako příležitost postavit se do pozice obránce Ujgurů s možností na doplnění svých řad novými militanty.

Vzhledem ke zjevnému zájmu Pekingu o spolupráci s Talibanem se zdá, že IS-Khorasan nyní zvažují zařazení Číny na seznam hlavních protivníků. Důkazem toho je teroristický útok v Kundúzu, který vůdci IS-Khorasan popsali jako odvetu za ochotu Talibanu na žádost Číny deportovat ujgurské militanty.

Teroristická skupina IS-Khorasan vznikla v roce 2015, kdy Islámský stát oznámil svou expanzi do takzvané provincie Khorasan, která zahrnuje části dnešního Afghánistánu, Pákistánu, Íránu a Střední Asie.

V tomto kontextu problémy v oblasti Sin-ťiangu, na západní hranici Číny, kudy povede dopravní koridor z Číny se Střední Asií, nemají s genocidou nic společného.

Takový je rozměr jakési genocidy někde v Číně v době zimního olympijského tělocviku.